Emoce, bludy a démoni

s

Emoční výbava je u každého jiná. Lidé méně emočně vybavení, často intelektuálové, netrpí výkyvy nálad, žárlivostí a jakoukoli emoční nestabilitou, mají však menší schopnost empatie. Často s uplatňují v technických či ekonomických oborech, v IT technologiích, vědě, matematice apod. Tedy všude, kam emoce nepatří a kde je třeba jednat pouze intelektově a racionálně. Někdy bývají pro ostatní nudní, suchaři, ani sexuálně nebývají nijak výkonní. Mají velmi bystrý intelekt, ale špatnou intuici. Rozhodují se na základě racionální úvahy, nikoliv pocitů. Netrpí depresemi, nervozitou, ani žádnými emočními problémy.

Naproti tomu lidé silně emočně vybavení mají sklon k silné introverzi nebo naopak k extroverzi, k emoční labilitě, výkyvům nálad, výbušnosti, přecitlivělosti, apod.  Pokud jsou jejich emoce zpracované, jsou velmi empatičtí, pokud ne, jsou nepřiměřeně empatičtí nebo naopak sobečtí a sebestřední. Tito lidé mají sklon k idealismu, romantice, bývají vášniví, pocity a emoce u nich rozhodují více, než racionální úsudek. Mají také velmi dobrou intuici. Často s uplatňují v humanitních a sociálních oborech, jako herci, umělci a všude, kde je třeba cit pro věc či kontakt s lidmi. Jsou mnohem náchylnější k psychickým poruchám. Ty se mohou objevit právě v důsledku nezpracovaných, potlačených a nezvládnutých emocích.

Tyto emoce vytváří potom tzv. psychocysty, což jsou vlastně nakumulované, blokované energie vzniklé ze strachů, stresů, konfliktních situací, nepříjemných nebo traumatických zážitků. Je to zároveň jakýsi emoční obal sloužící jako ochranný štít či skořápka, v které je duše uzavřena. Psychocysty s mohou se i zhmotnit ve formě parazitů či nádorů. Emoční rovnováha je zvl. pro tyto lidi nesmírně důležitá.

K odstranění psychocyst je důležitě práce na sobě, schopnost si je uvědomit a chtít je otevřít, aby se blokovaná energie mohla uvolnit a volně proudit. Není nezbytně třeba nic vědět o čakrách, meridiánech apod. Jde více o práci duševní, než o cviky. Otevření cyst znamená znovu najít kontakt s vaším vnitřním já, s partnerem a lidmi, schopnost dávat i přijímat. Pokud člověk neumí dávat nebo přijímat, je to důsledek zablokování životní energie, která ke vzniku psychocyst vede. K odblokování může pomoci detoxikace, regresivní hypnóza nebo třeba i psaní deníku a poznámek. Zablokovaná energie v psychocystě je udržována v důsledku zafixovaných, utkvělých představ, myšlenek a zvyků, kterých se nechceme vzdát, když neodpovídají realitě.

Jakmile takto postižený člověk narazí na situaci, ve které jsou tyto zafixované představy o tom, co je správné nebo má být ohroženy, začne jednat agresivně, popudlivě nebo až hystericky – jako kdybychom mu chtěli brát jeho oblíbenou hračku nebo štít, který jej chrání. To je přirozená reakce. Pokud krizovou situaci ustojí a zvládne, dochází k otevření cysty a k uvolnění energie. Pokud ne, přetrvává obranná reakce. Postižený pak hledá zástupné důvody nebo záměrně zveličuje problém tak, aby mohl konfliktní situaci vyvolat. Cílem není řešit problém, ale vyvolat konflikt. Jedná tak v důsledku toho, že došlo narušení jeho psychocysty, on cítí paniku, nejistotu a ohrožení, takže hledá způsob jako tuto cystu znovu uzavřít. To je proto, že se bojí pravdy či reality, nechce s ní být konfrontován.

Základem úspěšné léčby však je, aby se ten, kdo je postižen blokovanou emoční energii naopak chtěl svých psychocyst zbavit. Žádného pacienta pochopitelně nelze léčit jakoukoli terapií, včetně psychoterapie, proti jeho vůli nebo na základě požadavků, které klade postižený. Je mnoho lidí, kteří by se psychocyst chtěli zbavit, ale zároveň odmítají přijmout realitu a chtějí zůstat ve svém, od reality odtrženém světě. To samozřejmě není možné. Mnoho lidí se brání realitě a pravě i nevědomky. Vymýšlí i velmi sofistikované příběhy, pravdy a reality, jen proto, aby nemusel přijmout fakta, a pak těmto sebeklamům sám uvěří. Takto vznikají tzv. bludy. Také bludy jsou tím, co psychocysty udržuje uzavřené, takže energie nemůže proudit a člověk není schopen dávat a brát a reflektovat realitu. V tom případě říkáme, že není schopen sebereflexe.

Velká většina více emočně vybavených lidí má nějaké psychocysty, i když jsou hluboko zasunuté v podvědomí a ani o nich neví. Mnoho z těchto cyst jsou jen malé formy, které nijak výrazně člověku nepřekáží a tito lidé mohou žít spokojený život. Pokud jsou však tyto formy větší, mohou v extrémních případech vytvářet i silné duševní, na svém původci nezávislé entity – těm se říká démoni. Démoni pak mají schopnost dokonce člověka i zcela posednout, způsobit psychózu, schizofrenii a rozpad osobnosti.

Pochopitelně, celé problematiku duševních poruch je složitější, hrají tu rokli geny, toxické jedy i fyzické poruchy a poškození. Emoce však patří k k důležitým faktorům, jejíž poškození může mít vážné následky. Emoční energie je mocným tvůrcem a pomocníkem, podobně jako energie sexuální, je-li však nezvládnutá, může se změnit v běsnícího a splašeného koně.

Znáte své emoce a umíte s nimi pracovat? Podléháte příliš často svým pocitům a náladám či depresím? Pozorujete své emoce a myšlenky příliš často? To vše může být upozorněním, že není vše v pořádku nebo že se něco děje.

Emoce to nejste vy – je to pouze vaše výbava, která je součástí vaší duše, stejně jako pohlaví. Jako duch nemáte žádné pohlaví, ani emoce, ba dokonce ani intelekt. Všechno to jsou pouze složky naší výbavy – naší osobnosti. Všechny jsou určeny k tomu, aby byli k našemu prospěchu, abychom je rozvíjeli, pěstovali, zušlechťovali a starali se o ně. Jinak zakrní, porostou jako dříví v lese, naruší nebo zničí vaší osobnost. Na tom je založeno to, čemu říkáme vědomý osobní rozvoj. Tj. rozvoj duchovní, duševní, mentální, fyzický… Ne pouze jedné nebo dvou složek, ale všeho.

Jsme tělo, jsme duše a jsme i duch – respektive jsme duchové, kteří mají duši a tělo. Jsme osobnosti. Skutečné osobnosti, i když to o sobě nevíme nebo to netušíme. Naše možnosti jsou ve skutečnosti netušené, i když během tisíciletí zakrněly, přestaly být používány a byly modifikovány. To vše se pak stalo dědictvím naší poškozené genové výbavy. To, čemu říkáme dědičný hřích či karma. Nevíme už, kdo skutečně jsme a proč jsme. Jsme krásné vesmírné bytosti – nejen lidé, nebo dokonce jen živočichové.