Dovedou duchové nějak působit na hmotu?
Ano, ale vyžadujete velké úsilí. Pokud duchové dovedou dostatečně koncentrovat svoje myšlenky a vůli nebo jsou jejich emoce dostatečně silné, mohou však mít vliv i na hmotné předměty. Duchovnímu působení na hmotu se říká telekineze. Není to jen nějaké přemísťování věcí na dálku. Telekinetická energie se může projevit ale i u lidí – podvědomí je aktivní stále, i když je duch v těle. Když říkám podvědomí, znamená to, že člověk může bez použití fyzické síly působit na hmotu i tehdy, aniž by si toho byl vědom. Tak vznikají různé záhadné jevy pro které zdánlivě neexistuje žádné vysvětlení, ve skutečnosti jsou ale jejími původci sami lidé, nikoli cizí duchové, andělé nebo Bůh.
Tomu nerozumím, můžeš uvést nějaký příklad?
Podvědomí je duch, který není uzavřen v těle a je stále aktivní nezávisle na tom, že vědomě používá v těle tělesné smysly. Podvědomě tedy jako člověk může vidět věci a události, které se dějí tisíce kilometrů daleko nebo komunikovat s duchy, aniž bys o tom měl tušení. Většinou tě ale zajímají věci, které se týkají tvého osobního života. Může se například stát, že uvidím svého blízkého v nějakém vážném nebezpečí. Vědomí o tom ani nemá ani tušení a ty o tom vědomě nevíš. Podvědomí však pracuje. Kromě toho, že ve vědomí vznikne tzv. tušení nebo předtucha, může jeho telekinetická energie v takovém silnějším vypětí mít vliv i na hmotu. Například se stane, že zastaví hodiny, způsobí náhlý pád nějakého předmětu bez zjevných příčin nebo třeba alarm. Cokoliv. Nebo se někdo naštve tak silně, že aniž by to chtěl, způsobí poruchu toho, co bylo předmětem jeho vzteku. Takto mohou duchové působit i na hmotu.
Jejich svět je pro vás nehmatatelný, protože je tvořen z příliš řídké hmoty a naopak také. Jejich tělo je z tak řídké hmoty, že projde („procedí se“) přes jakoukoli fyzickou překážku s malým nebo vůbec žádným odporem. (Pokud však cítí odpor hmoty, kterou prochází, cítí i její materiál). Záleží na skupenství energie. Např. elektrická energie, kterou v těle cítíte a která vás může zabít, vnímá i duch. Ten ji však vnímá hmatatelně. Např. přes elektrický plot se žádný duch nedostane. Bude ho cítit jako pružnou síť. Nikoli ty dráty, ale tu elektřinu, která jimi proudí. Také v tomto světě mluvíme stále o těle, protože duše má tělo, i když nesmrtelné. (V tom je rozdíl mezi duší a duchem, neboť duch nemá žádné tělo a tudíž ani žádné pohlaví. Slovo duch a duše se často zaměňují a zaměňujeme je i tady, ale důsledně vzato to není totéž). Hmotou ovšem nemusí hýbat jen duch, který nemá tělo. Můžete jí pohybovat svým duchem i vy, i když jste v těle. Děje se tak většinou nevědomě (kdy se jakoby stane něco samo od sebe a není pro to žádné vysvětlení – spadne obraz, zvadnou květiny, zastaví se hodiny v určitý čas, když se něco stalo…). Může se tak ovšem dít i vědomě, i když málokdo to dovede.
Jak se duchové zjevují?
Duchové mrtvých se zjevovat nemohou, kromě zcela výjimečných případů. Pak na sebe mohou vzít jakoukoliv podobu, životnou i neživotnou a umělou. Nemohou se zjevovat jednak proto, že to nedokážou a nemají na to schopnosti a duchovní sílu (vyžaduje značné snížení frekvence astrálního těla) a za druhé proto, že platí takový nepsaný zákaz. Nepsaný zákaz zjevování se lidem platí především pro anděly, kteří se zjevovat dovedou. Pokud by se nějaký anděl bez vážných důvodů a povolení běžně lidem zjevoval, bylo by to značně neprofesionální a nemělo by to smysl. Na krátkou dobu by to sice mělo obrovský efekt, ale v delším horizontu by to člověku naopak uškodilo. Onen svět má zůstat pro člověka utajen a záležitostí víry tak dlouho, dokud k tomu lidstvo nedozraje samo svým duchovním úsilím. To je stejné, jako když andělé nepřistanou mezi vámi, a neřeknou „ahoj, tak tady jsme“. To nejde.
To se mi tedy zdá nefér
Představ si, když si maminka hraje se svými třemi dětmi. Všechno je pohoda. Všichni jsou hodní, ale najednou to jedno dítě přestane bavit, začne se nudit, být protivné a vynucovat si svoje. Co udělá máma? Měla by k němu ihned přiskočit a začít mu věnovat zvýšenou pozornost? Kdyby to udělala, to dítě by si na to rychle zvyklo a zjistilo by, že se vyplatí být protivným a že kdykoli se začne vztekat a dupat, maminka vždy přiskočí a ostatní děti nechá být. Začalo by být rozmazlené. Protože je ale moudrá, nebude mu dávat najevo zvýšenou pozornost. Naopak se mu přestane věnovat a vrátí se k němu, až se přestane vztekat. A stejné je to i s přístupem Boha k člověku. Lidé na všech planetách jsou jeho děti. Člověk na zemi je ale stále tím rozmazleným a namyšleným dítětem. Bylo by chybou to ale chápat jako nějaké nápravné opatření. V dřívějších dobách to tak úplně nebylo a bariery mezi vaším a naším světem byly mnohem menší. Bohužel je postavili sami lidé.
Mohou nás zemřelí pozorovat?
Pokud opustí nejnižší astrální rovinu, která je přímo kopií fyzické a nejsou dostatečně duchovně zralí, tak nemohou. To, že mají duchové oproti lidem téměř neomezené možnosti komunikace neznamená, že nepodléhají žádným omezením. Záleží jen na tom, jaké stupně duchovní zralosti již dosáhli. Čím vyspělejší jsou, tím méně omezení se na ně vztahuje. Jen andělé, tedy dokonalí duchové, kteří obývají čistě duchovní úrovně, jsou hmotou zcela neomezeni. Nejsou-li tedy zemřelí andělé, ale jak je běžné, obývají obvykle nižší astrální světy. Kdyby se chtěli dostat zpět do vaší blízkosti, museli by totiž překonat temné astrální zóny, které jsou na rozhraní mezi vámi a jimi. To pro ně není příliš bezpečné, navíc se bez průvodce neobejdou. Pokud se ale zemřelí trvale zdržují v mezisvětě – tedy na nejnižší astrální úrovni, jsou k vám obvykle připoutáni a pozorovat vás samozřejmě mohou. Takovým duší zemřelých lidí je mnoho, co odmítají jí dále a opustit svět a blízké, které znají. Je to však velmi nešťastný stav, protože tím, že odmítají odejít do světa kam patří, brání svému vývoji. Pokud se zemřelí nachází v temných zónách, je jejich vědomí zatemnělo a neuvědomují si ani svůj vlastní stav, resp. to, kde se vlastně nachází, natož aby mohli pozorovat nebo komunikovat s žijícími lidi.
A co vyvolávání duchů?
Spiritismus rozhodně nelze doporučit. Ten, kdo se jím zabývá, dostává se na tenký led. V úrovni 4D reality, která je blízká vašemu světu se právě nachází ony „šedé zóny“, jejich obyvatelé nejsou právě věrohodní a seriozní. Nejen že do vás vidí a mohou číst vaše myšlenky, ale podvádět lidi, dělat si s nich legraci a vydávat se za někoho, co nejsou, není pro ně problém. Není třeba dodávat, že pro ně není problém ani to, kohokoliv imitovat naprosto věrohodně, nehledě na to, že mohou získat veškeré informace o dotyčné osobě. Dovedou zahrát člověku dokonale věrohodné divadlo. Největším nebezpečím je však to, že mohou člověka posednout a dotyčný se jich už jen tak nezbaví. Dále pak to, že během seance (proto aby se mohli projevit) odebírají médiu v krátké chvíli obrovské množství duševní i fyzické energie. S vašimi zemřelými bližními můžete být v kontaktu ve vašich myšlenkách a snech. Dále vám musí nám stačit vědomí, že tu jsou.
Takže, když v nějakém domě straší…
To je třeba upřesnit. Strašit může samozřejmě kdekoli, nejen domech. I když nejčastěji ve starých domech, hradech, zámcích, sklepeních, které toho hodně pamatují, ve kterých se vystřídalo mnoho generací. V paneláku asi straší málokdy. Ale strašit může klidně i v lese. Když někde straší, znamená to, že se tu objevují úkazy, které normálně existují pouze na onom světě a pochází z něho. Mohou být jak vizuální, tak akustické a dokonce i fyzické. Většinou jsou nekonkrétní, mlhavé, nejasné, průhledné, ale výjimečně mohou být i zcela živé a hmatatelné, nerozeznatelné od skutečnosti. To jsou všechno případy, kdy se z různých důvodů fyzická realita prolíná s astrální rovinou.
Ale proč a jak k tomu dochází?
Jsou dvě základní příčiny. Záměrná a samovolná. V prvním případě se může jednat o poťouchlé duchy, které se baví nebo se záměrně zjeví v nějaké podobě. Nebo se jedná o zbloudilé, kteří jsou i po smrti připoutání na „své místo“, které nechtějí za žádnou cenu opustit. To jsou ale spíše výjimečné případy, kdy dochází ke vnímatelným projevům těchto duchů. Většinou ale ke strašení dochází samovolně a nemá žádný záměr někoho strašit.
Zcela zvláštní případ, kdy se prolínají fyzická a jemnohmotná úroveň, jsou konkrétní místa na Zemi. Celá planeta je protkána energetickou sítí a její spojnice tvoří právě tato místa.
Jako Bermudský trojúhelník?
Ano. Tato centra vydávají občas nebezpečný zvuk jakoby sirén, který je způsoben kontaktem třecích ploch obou dimenzí tak, jak se přitahují. Je to něco jako elektrické jiskření. Fyzický a onen svět tu mohou splývat v jedno. Pokud se někdo nepřipravený dostane náhodou do takového centra a tyto sirény zazní, vystavuje se nebezpečí ztráty vědomí nebo jeho poškození. Obě reality pak u postiženého splynou v jednu, dojde k poškození jeho astrálního těla a duševně onemocní, zešílí. Nebo může rovnou přejít do jemnohmotného světa, aniž by tu zanechal své fyzické tělo, neboť dojde k jeho dematerializaci – převibrování.
Je to jako když projdeš mrakem, nejdříve všechno ztratí své obrysy a jsi zahalen mlhou a pak když se vyjasní, ocitneš se na vstupní úrovni jemnohmotného světa. Pak zjistíš, že ti hodinky, barometr a jiné přístroje měřící fyzikální veličiny nefungují nebo že ukazují nesmyslné hodnoty. To je proto, že v jemnohmotném světě žádné fyzikální podmínky neplatí a ani čas tu neexistuje – pocit času, který si strávil neodpovídá realitě. Jinak ale všechno zůstane jak bylo, takže vlastně ani nezpozoruješ, že jsi se ocitl v astrálním světě, zvláště kdy nevidíš své mrtvé tělo, jako zemřelý. Teprve později ti dojde co se stalo, např. když ti přijdou naproti obyvatelé této sféry. Oznámí ti, že jsi vlastně zemřel, protože jsi zmizel z fyzické roviny. Ne vždy k tomu ale dojde. Někdy mlhou astrálního světa projdeš a ocitneš se znovu ve fyzické rovině. Pouze tvoje hodinky mohou ukazovat jiný čas, protože v okamžiku průchodu přestali měřit čas (respektive měřili čas jinak, podle tvého subjektivního dojmu). Po průchodu pak mohu ukazovat nesmyslný čas, který ti rozhodně neřekne, jak dlouho si v bezčasovém prostoru astrální mlhy strávil. Ten se může i od toho skutečného ve fyzické realitě velmi lišit. V případě Bermudského trojúhelníku jde ale o uměle narušený prostor, protože na dně oceánu leží schovaná antihmotová zbraň z dob antlantských válek, která ještě i dnes může být, a také je, za určitých okolností stále aktivní. (o Bermudském trojúhelníku viz také Akašické kronika a dále Pozemšťanům – Tajemství antihmoty).
A co běžná strašení a zjevení?
Jak víme, onen svět je tvořen představami a emocemi jeho obyvatel. Nejen ale jich – také nás, kteří dosud žijeme a že vaše emoce a myšlenky jsou na onom světě vidět vizuálně. Např. všechny filmy, které se u vás odehrávají jen na plátně, na onom světě existují doopravdy a trojrozměrně (asi byste se nechtěli dostat do nějakého hororu – a přesto právě to může být peklo). Podobě obrazy všech malířů, které u vás máte jen na plátně. A všechny pohádky a příběhy, vše je tam skutečné. I když svět tu lze změnit pouhou myšlenkou, vždy to tak jednoduché není. Je tvořen hlavně emocemi, které nelze tak snadno změnit, jako si rozmyslet myšlenku. Takto vybudovaný svět je dokonce ještě těžší změnit, než tady na Zemi zbourat a postavit nové město. Snadněji postavíš nový dům, než převychováš dospělého člověka…
Pokud jsou tyto formy vytvořené zvláště silnými negativními emocemi, mohou se projektovat i do vašeho fyzického světa a přetrvávat v prostoru dokonce ještě i dlouho potom, co se jejich tvůrci od těchto emocí oprostili. Nehledě na to, že tyto emoce vytváří útvary s vlastním samostatným životem – bytosti, kterým říkáme démoni. Nízký astrální prostor je plný takového myšlenkového a emocionálního „odpadu“, který předstírá nějaký život. Taková psychopatogenní místa je vhodné nechat posvětit, aby se koncentrovaná negativní energie rozpustila. V některých výjimečných případech může mít strašení i jinou příčinou. To je v místech, kde nějakým způsobem dojde k narušení časoprostoru a vy náhle vidíte výjevy z jiného času, který sice neustále probíhá, ale na vaší úrovni již skončil nebo nezačal (neboť čas ve skutečnosti neexistuje), ale projektoval se do současnosti.
A co kontakty mezi tímto a oním světem?
Mezi tímto a oním světem existuje minimální možnost kontaktu, protože oba světy jsou tvořeny úplně jiným skupenstvím hmoty. Onen svět je pro vás neviditelný a neslyšitelný. Z druhé strany, pro obyvatele onoho světa je tento svět sice viditelný a slyšitelný, ovšem nemohou vás z uvedeného důvodu kontaktovat. Pouze za oněch určitých okolností mohou být viditelní nebo se jimi stát, nebo působit prostřednictvím jiného člověka, kterého použijí jako médium (automatické psaní, řeč).
Ale viděl jsem fotografie duchů…
4D realita není zase tak daleko od fyzické. I když je jemnější, než plyn, není to až tak nemožné. Za určitých okolností, pokud se duch takto zhmotní a objeví se jako přízrak, je možné ho i vyfotografovat, případně nahrát jeho hlas. Je ale tak tichý a slabý, že vyhledat ho v šumu nahrávky není jednoduché. Často to vyžaduje úpravu záznamu v počítači. Totéž se týká i šumu video obrazu. (viz reálná fotografie ducha)
V jakých běžných případech může tedy ke kontaktu dojít?
Výjimku tvoří velmi malé děti, cca do pěti let, kdy ještě užívají rozum v minimální míře a jejich éterické tělo je dosud nevyvinuté, a také zvířata. Ti jsou schopni onen svět vnímat stejně jako tento a mohou vidět bytosti a předměty, které vy nevidíme (např. koně se náhle bez důvodu leknou a splaší, kočka se naježí a zasyčí nebo náhle bez důvodu přeskočí velkým obloukem něco, co tam nevidíme či se tomu vyhne velkým obloukem nebo couvne, i když tam nic není). Pro děti pak pohádky žádné pohádky nejsou, ale vidí věci, které vy nevidíte doopravdy – často právě ty, které jsou v pohádkách (např. skřítkové). A mohou si s nimi povídat (i když vy si myslíte, že si brebentí sami pro sebe).
Další možností je vědomý telepatický kontakt s duchem, tedy žádné vyvolávání duchů. Telepatii (channeling) ovšem ovládá z pozemšťanů opravdu je málokdo. Předpokládá to spojení vědomí a podvědomí, což není právě jednoduché (i když kdysi dávno to byl pro člověka na Zemi přirozený stav). Jednodušší to má samozřejmě duch, který chce kontaktovat nás, ovšem ani jemu se ne vždy podaří s námi navázat kontakt. Dalšími, někdy riskantními způsoby jsou kromě vyvolávání duchů i jiné magické rituály (např. za pomocí zrcadla), podobně hypnóza, nebo jakýkoli jiný způsob otupení vědomí – např. drogy. Pak jsou tu i přirozené způsoby – tedy lépe řečeno následky stavu jako bezvědomí nebo klinická smrt.
No, se mnou tedy ještě žádný duch kontakt nenavázal…
To nemůžeš vědět. Jinak by sis pamatoval i to, co děláš během doby, kdy spíš a s kým si v kontaktu. Vědomý a podvědomý kontakt není totéž. Podvědomí je tvoje „softwarová“ virtuální paměť – tedy ta duchovní. Ta si pamatuje vše, včetně minulých životů a nejen to. Může získávat také informace z kolektivního vědomí. Tu používáš vždy, když působíš mimo své tělo. To může být nejen během spánku, ale i v době, kdy jsi v těle a používáš vědomí. Aniž si toho jsi vědom, můžeš telepaticky komunikovat s někým jiným. A současně vědomě se bavit třeba s kolegou.
Tomu nerozumím, co tedy jsem, dvě osobnosti?
Nikoliv. Ty jsi duch – tedy toto podvědomí. Jenže jsi nejen duch, ale i člověk – máš tělo. A tělo má svoji vlastní, fyzickou „hardwarovu“ paměť, která je uložena v mozku. To proto, abys toto tělo mohl používat. Když používáš tělo, používáš tuto paměť – to je tvoje vědomí. Když si v bezvědomí, používáš podvědomí – jsi mimo tělo. Stejně, jako když tělo opustíš navždy – když zemřeš.
Pověz mi něco víc o fantomech…
Vznikají z uvolněné energie myšlenek. Jsou jakýmsi jejich vedlejším produktem a mizí, jakmile se vyčerpá jejich potenciál. Neustále vznikají nové a zase mizí, přízraky přichází a odchází, jsou to přeludy. Většina myšlenek ani žádnou formu nevytváří, protože je tak slabá, že se hned rozplyne. Pokud je ale dostatečně silná a spojí se s jinými myšlenkami stejného druhu (neboť stejné myšlenky se přitahují) a vytvoří fantom – myšlenkovou formu, který jakoby předstíral nějaký čas nezávislý život. Ty největší fantomy pak mohou přežívat i celá staletí jako archetypy a objevovat se v našich snech jako zástupné symboly, které popisují snáře, které používá vaše podvědomí, pokud není schopno nějakou skutečnost interpretovat lépe. Každému symbolu náleží určitý pocit, skutek apod. Ale i tyto symboly se během let mohou měnit, staré zanikají a nové vznikají. Kromě toho lze samozřejmě fantom vytvořit záměrně, silou naší myšlenky a představivosti. Ať už jsme ve fyzickém těle, nebo na onom světě. Pak vám klidně někdo může záměrně uměle vytvořit nějaký sen, zatímco vy spíte. Vštípí vám nějakou představu něčeho, co neexistuje a vy ji uvěříte. Takto mohou vyšší bytosti i testovat naší duchovní vyspělost aby zjistili, jak se ve snu zachováte. A tak nám vykouzlí třeba nějaký strašidelný sen, v němž máte prokázat svoji odvahu. Pokud selžete, tak se zděšeni probudíte. Pokud si ale dokážete ve snu uvědomit, že je to sen, máte vyhráno. Pak dokonce můžete svůj sen ovlivňovat vy sami a rozhodovat o tom co se vám bude zdát.
PS: Asi každému se někdy stává, že mu na okamžik začne pískat nebo hučet v jednom uchu. Není to nic vážného, ani to, že by o vás někdo mluvil. To se jen skrze vás přehnal duch. Je jich kolem nás spoustu a pokud prosviští skrze nás rychle, dojde k tomuto efektu. To je jedna z mála věcí, jak duchy kolem sebe můžeme někdy vnímat. Tedy kromě případů zjevení zejména během seance, kdy si k tomu vypůjčí vaší energii, které jim dobrovolně věnujete, aby jí vysáli, aby mohli zjevení nebo pohyb předměty uskutečnit. Nebo kromě poltergeisterů, kteří se naučili silou vůle pohybovat fyzickými předměty. Téměř všichni mohou ale rozkývat i kyvadlo, nejen vy a vaše podvědomí.
Máte někdy jen nepříjemný pocit, i když k tomu není žádný viditelný důvod? Příčinou může být prostě právě jen to, že máte kolem sebe nevítanou společnost duchů, kteří s vámi rozhodně nesympatizují. Nějakým způsobem jste je totiž přitáhli jejich pozornost a proto se o vás zajímají. Buď děláte něco špatného, co je zajímá a poutá k vám anebo naopak něco dobrého, čemu by rádi zabránili a hodili vám klacky pod nohy. V takovém případě je to pro vás zkouška a většinou dlouho nevydrží a odejdou od vás, protože je to přestane bavit. Horší je to v prvním případě – budou to vnímat totiž jako výzvu k tomu, aby vás mohli ovládat nebo alespoň nějak využívat vaše tělo a smysly. Nedávejte těmto energetickým parazitům šanci. Mohou vás i posednout. Více na téma posedlosti v menu Parapsychologie a metafyzika II.
Kdyby lidé jen tušili, že je stále někdo může pozorovat. Kdyby tušili, kolik se kolem nás pohybuje duchů, nestačili by se divit. Jsou to ti, kteří zůstali uvěznění v mezisvětě něčím co je poutá k našemu světu a proto ho odmítají opustit, i když už tu dávno nemají co dělat. V drtivé většině případů lidem nijak nepomáhají, ale naopak škodí. Někteří si myslí, že pomáhají, jiní se jen škodolibě nebo poťouchle baví, někteří jsou plní touhy se někomu mstít, další zase touhy ovládat lidi a nebo využívat jejich těla. Dobří duchové už mezi námi dávno nejsou a žijí v jiném, paralelním světě, se kterým neexistuje spojení. Dobří duchové mezi námi jsou jen strážní andělé, kteří nám mohou být kdykoli nablízku, aniž by pro ně pobyt v zónách mezisvěta, očistce nebo dokonce pekla, mohl představovat riziko.
Mezisvět je zvláštní svět mezi naším světem a vyšším paralelním světem světla i temnot. Drtivá většina těch, kteří nemají nějaké extrémně silné pouto k našemu světu se tu vůbec nezdrží, ani nezastaví a okamžitě putují dále do temných nebo světlých světů.