Emoce strachu
Máte strach z toho, co se dnes odehrává? Máte strach z budoucnosti? Naše civilizace je v dobrých rukou a není žádných pochyb o tom, že dobro zvítězí. Varování může opravdu někdy vyvolávat strach, ale takové strašení není samoúčelné – nemá za cíl někoho zničit depresí. Naopak, má za cíl zamyslet se a snad i vyburcovat. Strach totiž nemusí být jen negativní emoce. Strach je pud, který nutně potřebujeme. Ne proto, aby nás ovládal, ale aby nás motivoval a pomohl nám změnit náš pohled na svět. Takový strach žádnou negativní energii nevytváří, pokud je správně pochopen. Naopak.
Ten, kdo strach cítí více, než je zdrávo, ten ho cítí proto, že je zmatený a neví přesně o co jde. Strach vzniká z neznalosti a nedůvěry. Překonáte-li zmatek, uvědomíte si sama sebe. A pokud si uvědomíte sama sebe, pochopíte, že to je pouhý popis reality a toho, co se odehrává. Reality, nad kterou nesmíme a zavírat oči a uzavírat se tak v nějakém vysněném ideálním světě.
Pokud bychom měli strach dívat se pravdě do očí nebo nazývat věci pravými jmény, pak to je strach skutečně nebezpečný. Nikoliv nepříjemný pocit, který v někom mohou vyvolat varování. Takový strach je naopak prospěšný pocit.
Strach, kterému člověk podléhá, budí nenávist. Strach, který člověka vyburcuje a posune dál, je požehnáním. Strach může vyvolat poplašná zpráva, ale i varování z toho, co opravdu přijde. Strach může být oprávněný a potřebný, ale i iracionální a škodlivý. Je pouze na člověku, jak se k němu postaví.
Člověk ve skutečnosti může cítit strach pouze z toho, co nezná. A protože se bojí neznámého, bojí se často i poznání. A tak raději žije ve sladké a pohodlné lži. Lži, která ho nevyrušuje, která ho nezneklidňuje a která mu přináší dobrý pocit. I když je to lež.
Zraněné emoce, odpuštění a karma
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
Dále řekl:
Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‘Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.’ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ‘Zaplať, co jsi dlužen!’ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ‘Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.’ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ‘Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?’ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“
Co vlastně znamená odpustit? Pro mnoho lidí je to obrovský problém. Ano, nemůžeme zapomenout, to nejde. Ba dokonce se nezbavíme ani bolesti, když odpustíme, to také nejde. O co tedy v odpuštění jde? Jde o to zbavit se pocitu křivdy, potřeby odplaty a zadostiučinění. To nemůžeme vykonat my. Musíme vědět, že spravedlnost funguje a Boží mlýny melou. To se ale vztahuje i na nás.
Co se stane, když neodpustíme? Když člověk neodpustí, je to jako kdyby se zablokoval. Nemůže se dále duchovně rozvíjet. Prostě skončil. Nemůže k němu proudit žádný vyšší energie, jeho srdce se uzavřelo a zatvrdilo, utápí se v sebelítosti. Vyčleňuje se z celku a zároveň zůstává svázán s tím, kdo mu ublížil. Tento svazek se nazývá karma – je to karmický vztah, který zůstává svázán.
Když skutečně v srdci neodpustíte, ale jen se snažíte zapomenout, ignorovat a potlačovat, nic se nemění. A tato karma bude trvat tak dlouho, dokud ji nezpracujete. Bohužel tato karma nekončí ani smrtí a může se přenášet i do dalších životů.
Karma totiž nepůsobí tak, že někoho s někým svazuje doslova, ale může si vybírat mnoho jiných zástupců a zástupných situací. Hned nebo až za mnoho let. To znamená, že jestliže někomu ublížíte, můžete to dostat zpět od někoho nebo něčeho jiného a jiným způsobem třeba až za X let. Když neodpustíte, viník sice možná skončí v pekle a vy ne – do nebe se však nedostanete. Tahle psychocysta je jako lano kolem vás, které vás nepustí.