Jak funguje karma?

Akční rádius karmy je neuvěřitelně plastický, natahovací a může být velmi dlouhý. Kdykoliv nám může přinést něco s naší dávné minulosti a minulých životů, přestože my jsme dnes už někdo úplně jiný. Anebo nám umožnit splátku za pády jiných lidí, se kterými nemáme nic společného, pokud jsme se pro ní rozhodli. Když něco někde zašpuntujeme nebo překroutíme a zpackáme, vyvalí se to ven třeba někde úplně jinde a úplně jindy – časoprostor naší planety zase není tak velký, jak si myslíme. Když provedeme něco špatného energie toho činu zůstane viset v prostoru a čeká na to, až se uvolní.

(Je-li ten čin zvláště ohavný, je tak silná, že se může dokonce dynamizovat a způsobovat to, čemu říkáme, když někde straší i mnoho let potom, co k činu došlo, apod. Tato energie má zkrátka sílu prostor nabít pozitivně i negativně, přičemž jsou i citliví lidé, kteří energii tohoto prostoru mohou vnímat).

Je to dědičný hřích, který je součástí našeho života, ve kterém existuje negace a zlo. Proto existují nemoci, hlad, neštěstí, čas, vymezený prostor, smrt, zabíjení, nutnost pracovat a přežít. To, co kdysi v ráji neexistovalo – jen věčný život, věčné zdraví a krása, věčné prázdniny, nekonečný prostor a čas. Tak jak lidé svým jednáním, které porušuje Boží zákony vytváří karmu, tak nás jí Bůh zároveň zbavuje.

Celý kosmos, příroda a její ekosystém je takový samočistící mechanismus, který funguje podobně jako imunitní systém. Ten se prostě ty buňky, které se utrhly ze řetězu a které škodí pokouší opravit a když to není možné, spustí likvidační proces a spustí evoluci od začátku. Mnoho lidí ubližuje jiným, mají na první pohled pohodový život a žádný trest jim za to nehrozí. To je ale jen iluze. Bůh je nechává v jejich sebeklamu tak, aby jejich karma nenápadně rostla a mohla se později projevit o to větší silou, která by s nimi otřásla. Kdyby se jim totiž jejich karma vracela postupně a hned, nestačilo by to na to, aby se probudili ze svého spánku. To je ale jen jeden z mnoha případů, jak to funguje. Přesto vždy, kdy se karma vrací, znamená to vlastně milost, protože dává člověku příležitost se zamyslet, litovat a obrátit se k Bohu. Nejhorší je, když je rozvázání karmy ponecháno až po skončení života. Potom často neznamená nic jiného, než peklo, ze kterého je prakticky nemožné se vyhrabat.

Každý člověk má nějakou karmu. Někomu ublížíte a tak vytvoříte negativní energii, která vás svazuje dohromady. Pokud nelitujete a dotyčný vám odpustí, on je volný, ale vám se jako bumerang vrátí. Často tak, že ve vaše těle vytvoří ložisko. Nejdřív nehmotné, neviditelné, ale později se zhmotní. Pokud vám neodpustí, vrátí se vám v jiné podobě. Ne jako bumerang nebo nutně od stejného člověka, ale tuto funkci jakoby náhodou vykoná někdo jiný a někdy jindy. Budete se cítit dotčeni a budete mu to chtít vrátit – a tak se karma přelévá stále dokola. Proto Ježíš řekl:

„Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.” (Mt 5,39 – 40). 

Není to proto, že by člověk měl být srab, který se neumí bránit, ale protože ví, jak to funguje. Pokud se stane, že dotyčný vám odpustí a vy litujete, pak je to ideální stav. K rozuzlení karmy pak sice dojde také, ale jen symbolicky a pro vás to už nebude mít žádný význam.

O tom, jak a kdy se projeví ale rozhoduje Bůh tak, aby její lekce byly ku prospěchu. Boží zákony nemají za cíl člověka trestat a házet mu klacky pod nohy. Jejich cílem je nastavit člověku zpětné zrcadlo, dát jim možnost poznat následky jejich činů a možnost poznat dobro. Poznat sama sebe.

Karma však může být i zástupná. Jsou lidé, kteří se dobrovolně rozhodli na sebe vzít karmu jiných lidí, aby jim ulehčili. Někteří dokonce přišli na svět jen proto, aby pomáhali, aniž by museli a jsou tu zcela dobrovolně.

Karmy můžete zbavit i postiženého pomocí okultních technik založených na energii a energetické informaci. Musíte ale počítat s tím, že tím, že postiženého zbavíte jeho karmy, můžete jeho karmu přenést na sebe a bude zase na vás, jak se s ní vyrovnáte. Může to vyjít, ale také nemusí. Může se také stát, že když dotyčného zbavíme karmických problémů, příliš mu tím nepomůžeme, protože utrpení je to, co mu mělo právě otevřít srdce. Je to docela riskantní věc – ne nadarmo se tady říká, že ďábel vám pomůže ve vaší snaze, ale pak za to něco od vás chce. Není to sice tak, že by za to mohl přímo on, ale tak funguje karma.

Dědičný hřích ale není úplně totéž, co karma. To je vina, za kterou přímo nemůžete. Je to následek toho, že se někteří zachovali špatně a v důsledku svého jednání vás strhli s sebou. Je to vlastně velká nespravedlnost, ale takový je život a patří do zákona svobodné vůle. Mohou tak existovat i ti, kteří nikdy nepadli a přesto je lavina strhla až do této reality. Ti jsou však během jednoho života zase ihned zpět. To, že byl někdo uchráněn dědičného hříchu znamená, že nikdy nepadl a nemá žádnou karmu, ale přesto se inkarnuje.

Součástí karmy je vždy dědičný hřích a je to vlastně totéž. Součástí dědičného hříchu ale nemusí být karma. Karma je náš vlastní problém, do kterého jsme se zapletli, ale dědičný hřích  je pouze problém, který jsme zdědili po někom jiném.