Onen svět

Průvodce posmrtným životem a paralelními světy

Kosmické nekonečno stvoření světa, vznik vesmíru, vesmír, kdo je Bůh, Stvořitel, vznik hmoty, velký třesk, duchovní hierarchie, archandělé, teorie všeho, mikrokosmos, makrokosmos, víra

Menší bytost žije v té větší, od mikrokosmu až po makrokosmos, menší těleso rotuje a obíhá kolem většího, od Stvořitele až po nejmenší komety a smetí. Když začneš od Země, tak měsíc obíhá kolem Země, Země obíhá kolem Slunce, Sluneční soustava se svojí galaxií obíhá kolem svého centrálního slunce a všechny galaxie zase kolem centrálního slunce vesmíru. A celé temné vesmíry přechází do vyšších dimenzí vesmírů světla a ty obíhají kolem Světla, kterým je sám Stvořitel. Jedno obíhá kolem druhého, menší kolem většího. Větší řídí menší. Všechno takto obíhá a rotuje, ve vesmíru a jednotlivé vesmíry pak kolem nejvyššího slunce, světla, který jen Bůh. Centrální slunce je vždy centrum nejvyššího vedení dané oblasti určuje její evoluční vývoj.

Žádné centrální slunce ale nevidíme, je tam naopak tma, nic..

Uprostřed vaší galaxie je obrovská černá díra, je to kolem své osy rotující gravitační jádro, oboustranný trychtýř, ve kterém není žádná hmota. Je to hvězda, ale je tak velká, že je ve vaší fyzické realitě zhroucená do sebe, proto ji z vašeho vesmíru vidíte jen jako černou díru. Z našeho vesmíru ale naopak vypadá jako zářivé slunce. Toto gravitační jádro, kolem kterého obíhá celá galaxie, řídí její vývoj a určuje jednotlivé evoluční cykly, včetně jejích planet. Je to časoprostorový tunel do vyššího vesmíru (vyšší dimenze), který není temný, ale světlý a zářivý.

Každé takové vesmírné těleso je zároveň multidimenzionálním gravitačním centrem, které je společné pro všechny reality. Uprostřed vesmíru je největší slunce, které je velké jako polovina vaší galaxie, zde sídlí nejvyšší řídící centrum tohoto vesmíru a řídí jej archandělé. Nejvyšší andělské bytosti jsou nejen správci vesmíru, ale současně i jeho tvůrci. Mohou vytvářet a ovlivňovat reality, vytvářet energetické struktury hmoty, hvězdy, planety, různé struktury bytí a stavů, rozměry časoprostoru... Každý vesmír má takové řídící centrum, kolem kterého obíhají všechna menší slunce i se svými galaxiemi, stejně jako každá galaxie má centrální slunce s takovým řídícím centrem.

Jak vypadá konec vesmíru?

S dostatečně silnými dalekohledy můžete dohlédnout i na konec vesmíru, který je vzdálen miliardy let rychlostí světla. Ale nic tam neuvidíte, protože hmota se zde ztrácí a časoprostor se tak zakřivuje. Pokud byste se chtěli podívat na konec vesmíru, viděli byste, že hvězd je stále méně a také galaxií ubývá a ty jsou stále menší a menší, tedy tak jak vypadaly při vzniku vesmíru. Propadali byste se do stále hlubších temnot.

A co dál?

Dál nic. Dál byste jen kroužili kolem vesmíru, po jeho okraji. Pokud byste se chtěli dostat za jeho hranice, museli byste překonat únikovou rychlost gravitace hmoty vesmíru a to můžete jen zbaveni fyzických těl. Pak byste se dostali do světa věčnosti, vyšší astrální dimenze, kterému říkáte onen svět. Tedy svět, odkud pocházíte, odkud přicházíte a kam se po smrti také vracíte. Zbaveni fyzického těla ovšem prolétnete ze Země až za hranice vesmíru rychlostí blesku.

Jak velký je vesmír?

Tento náš nekonečný vesmír je jen nepatrnou součástí nekonečna mnohem většího a toto nekonečno je stále nekonečnější. To, co nazýváte "nekonečným vesmírem", je pouze nekonečně malým prostorem v prostoru nekonečně větším, než je vesmír. Sami dobře víte, že se vesmír rozpíná a znáte přibližnou dobu jeho vzniku a rozpínání. Víte tedy, že jeho průměr je tolik světelných let, kolik let se rozpíná. Musíme se smířit s tím, že nám nejsou dány schopnosti, abychom to mohli pochopit. Jinak bychom věděli, kdo je Stvořitel i jak vypadá. Tím se opravdu nemá smysl zabývat, neboť existují rozměry existence a života, které jsou vysoko nad možnostmi naší představivosti a chápání. Člověk který bych chtěl pohlédnout do tváře Boha, by úžasem zešílel. Lidský duch by vůbec takový pohled ani nevydržel a doslova by se vypařil.

Přesto, zkus mi to aspoň trochu přiblížit

Řekl jsi, že věříš v nekonečno, že Bůh je nekonečný. Já říkám, že to, co nazýváte vesmírem je pouze nepatrná část mnohem většího celku. Vidím, že máš z toho divný pocit. Vidíš, už teď :-) Představuj si chvíli, že jsi maličký tvor v jediném atomu malého kamínku na vrcholu hory v rozsáhlém panoramatu pohoří. Představuj si, že jsi po mnohaletém velkém úsilí zjistil, že atom, o němž sis myslel, že je to celý tvůj vesmír, je ve skutečnosti obklopený dalšími atomy, dalšími složitými vesmíry. Pak objevíš, že existují biliony a biliony dalších vesmírů propojených dohromady a že všechny fungují navzájem ve vědomé jednotě ve hmotě nazývané kámen. A teď si představ, že zjistíš, že ten kámen je obklopený biliony dalších kamenů vytvářejících obrovskou horu a že ta hora je obklopena stovkami dalších...

To už stačí. Tohle už nezvládám!

[Smích.] No vidíš. To, čemu říkáte vesmír, je neuvěřitelně malá částečka skutečného vesmíru. Skutečný vesmír je tak rozsáhlý, že si to nedokážou představit ani ti nejlepší vědci, vaši největší myslitelé. Nikdo z nich nikdy nepozná jeho hloubku, jeho komplexnost. A nikdo z nich v žádném případě nedokáže pochopit jeho inteligenci. Nekonečná inteligence je pro vás tím, čím je pro červa váš největší génius - jen je to ještě bilionkrát znásobeno. Tento vesmír není ani zrnko písku všech pouští světa a nejrůznějších vesmírů je víc, než je hvězd v tomto vesmíru. K tomu připočítej, že existuje nekonečně mnoho druhů hmoty a jiných fyzických rozměrů, než je čas, pohyb a prostor. Kdo ví, kolik takových rozměrů, kromě těchto tří, existuje. A to všechno je jen pouho pouhým obrazem Boha.

Vesmír není nekonečný, ale je nekonečný počet vesmírů. Počet forem existence, forem hmoty a druhů bytostí. Hmotu lze rozkládat donekonečna oběma směry. Směrem k mikrokosmu i makrokosmu. Základní stavební prvky elektronů a protonů nejsou nejmenšími částicemi, jak se domnívá vaše věda. Tyto částice jsou složeny z dalších, ještě menších, tyto z ještě menších a tak donekonečna. A naopak. Tento vesmír je součástí většího celku, tento celek ještě větší struktury atd. Je to něco nepředstavitelného, nemá to nikde začátek ani konec, protože základní stavební kámen toho všeho je myšlenka. Stejně jako v životě člověka.

Svoji realitu si vytváříš sám svým myšlením. Tvé myšlenky pak klíčí tak dlouho, dokud se nezhmotní. To je také princip modlitby. My andělé pak sloužíme jako rozvodové kanály této mentální energie a pracujeme s ní. Stačí, když na něco budeš myslet dostatečně dlouho a pravidelně. Myšlenka se totiž nestane skutečností hned, stejně jako strom nevyroste po jednom zalití. Je potřeba neustálá péče. Ráj, ona zahrada Boží, to je ve skutečnosti tvoje mysl a každá negativní nebo malověrná myšlenka je onen plevel, který tam zasel ďábel. Přitahuješ to, co myslíš a sám jsi přitahován myšlenkami jiných, kteří myslí na tebe.

Můžeš aspoň naznačit, jak vypadá Bůh?

Myslíš, co je ještě dále, za těmito astrálními a duchovními vesmíry? Ačkoliv jsme miliony let před vámi, nevíme to také a nemůžeme to ani naznačit. Jako lidé nebudeme nikdy připraveni k tomu, abychom to mohli pochopit, neboť do blízkosti Boha mají přístup je archandělé, tedy prastvořené bytoti, či nejvyšší bohové, podle některých náboženství. Žádná jiná bytost se k Němu nemůže ani přiblížit. Nikoliv proto, že nesmí nebo by to měla zakázáno, aby protože by se duchovně rozložila, ztratila by svoji identitu, vypařila by se. Bůh je realita, kde neexistují žádné identity. Je to tak silný zdroj záření, že je to naprosto nemyslitelné. V takové blízkosti by existence lidského ducha ztratila smysl a splynula by s ním. Tedy mluvit o tom, kdo je Bůh, jak funguje, kde se vzal apod. je zcela mimo tyto kategorie uvažování.

Kde se ale vzal Bůh, jestliže nic nevzniklo samo od sebe?

Na tuto otázku nelze odpovědět, protože je to mimo kategorie uvažování člověka. Vycházíš z časoprostoru. Bůh je mimo časoprostor. Tam nevniká nic z ničeho. Tam je všechno ve všem. Nemá to žádný prostorový začátek ani konec, stejně jako časový. Je to věčné bytí, nebo jsoucno, chceš-li. Věř mi, že vysvětlit nebo popsat existenci Boha by byla úplně zbytečná námaha. Stvořitele můžeme začít chápat, jen když jsme jako součást v něm, na jeho úrovni a ještě ne zcela, to mohou jen archandělé, dokonalejší bytosti. Kdybych ti mohl tyto věci je trochu přiblížit, bylo by to jako vysvětlovat vědecké teorie opici, která si ještě zcela neuvědomuje a nechápe ani svoji vlastní existenci. Vaše věda je sice poměrně pokročilá, ale tak daleko zdaleka není a ani nikdy nebude, neboť Bůh je zcela mimo jakékoli myšlenkové konstrukce, mimo jakoukoli logiku. Bůh nemá žádnou logiku, ani jeho existence. Musíte se smířit s tím, že vaše chápání a vaše věda má svůj limit, který končí dokonce ještě mnohem dříve, než jsou světy, které obýváme my. Zde neplatí žádné vám známé zákony. Přesto však i vědci existenci Boha tuší - nazývají ji "teorií všeho". Tedy toho všeho ve všem, co bylo, než vznikl vesmír a ze kterého vesmír vznikl. Toto "všechno" je ale inteligentní síla, živá bytost, vysoce organizovaná síla tvořící sama sebe. Není to žádný mrtvý chaos všeho.

Vše je jedna a tatáž energie, pouze mění formu. Ateisté věří, že hmota je věčná, protože je to jen energie, která mění formu. Není to sice přesně, ale je to v podstatě tak. Jen tam chybí, že je produktem ducha, který je myšlenkou a inteligencí. Hmota v jejich chápání, to perpetum mobile není nic jiného, než sám Stvořitel. Ale nejen On, také astrální hmota je vašimi přístroji zcela neměřitelná. To je jediný důvod, proč vědci nemohou dokázat existenci Boha nebo vůbec duchů. Kdyby je mohli těmi přístroji změřit a exaktně tato dokázat, bylo by to jednoduché. A protože nemohou, zaměňují Boha za hmotu a té přisuzují věčnost. Navíc jim zcela uniká fakt, že tato hmota je inteligentní, myslí, produkuje, tvoří a přetváří sama sebe a její součástí jsme my všichni. Jak vidíš, spory o to, zda Bůh je nebo nejsou ničím jiným, než nedostatkem vědomí o těchto věcech. Hmota je projevem ducha, duch je nejvyšší formou energie hmoty a nejvyšší formou ducha je Bůh - Stvořitel, inteligentní princip.

Bůh je prý jen produktem lidské představivosti...

Produktem lidské představivosti může být cokoli. Bůh, stejně jako chybná vědecká teorie. Každý, kdo je trochu rozumně uvažuje je jasné, že na počátku bylo Slovo, jak praví také Bible. Myšleno ne samozřejmě jako slovo, ale jako myšlenka, informace, plán, záměr. Tedy že nic nemůže vzniknout z ničeho. Vždy je tu nějaká příčina.

Ale vědecký postoj je vysvětlit všechno tak, aby bylo možno se vyhnout nadpřirozenému vlivu.

Ano a je to správný postoj. Kdyby věda skončila okamžitě tam, kde lze věci vysvětlit nadpřirozeně, neměla by smysl, musí tedy postupovat obráceně. Vysvětlit "přirozeně" se dá ale cokoliv a věda se snadno stane i nástrojem manipulace s fakty, nástrojem propagandy. Vidíte, že i dnes je snaha prosazovat jen vědecký pohled na svět a vše ostatní ignorovat. K vědeckému vysvětlení totiž stačí vymyslet nějaké nesmyslné teorie. I ta náhoda nebo prakaše ze které všechno vzniklo, má nějakou příčinu. Náhoda je nulová globální proměnná, která nemá žádnou hodnotu. Náhoda je pouze následek vám dosud neznámých příčin, které ještě nedovedete vysvětlit. Náhodou nemůžeme nazvat ani prapůvodní chaos, který se časem sám od sebe zorganizoval a začal přemýšlet. Náhoda je prostě nic. A dokonce i objekt, který věda existuje a popisuje. Tento objekt ve skutečnosti také vůbec neexistuje. Existuje jen proto, že na něj zaměříte svoji pozornost a začnete jej měřit. I když se zabýváte vědou, zabýváte se ve skutečností jen iluzemi, stejně jako to dělají ti, co se věnují magii. Liší se jen přístup. Neexistuje nic, kromě ducha a myšlenky.

Náhoda je vlastně Bůh nevěřících...

Každý v něco věří. Nábožensky orientovaný člověk věří, že Bůh je bytost, křesťan pak navíc, že tento Bůh je láska a že přišel na svět v podobě člověka. Fatalista věří, že osud a temné síly jsou Bůh. Esotericky založený člověk může třeba věřit, že Bůh je, ale není to bytost, ale nějaká jiná síla. Ateista věří, že vše lze vysvětlit přirozeně a že Bůh je jen souhra okolností a náhod. Materialista věří, že otázka jestli Bůh existuje není důležitá, ale že něco nad člověkem možná něco je. Jiný zase věří, že Bůh je, ale věřit tomu nechce, protože má strach z trestu nebo povinností a "omezení", které vyžaduje. Další víru odmítá, protože si neumí představit, že by někdo mohl mít nad ním moc a utíká před tím, v co ve skutečnosti sám věří. Život každého člověka je určován jeho vírou. Pokud je dobrá, je prospěšná, pokud je tato víra špatná, vede k negaci. Nejprospěšnější a nejlepší je tedy víra v lásku a ta úplně nejlepší, že tato láska je Bůh. Tuto víru přináší křesťanství. Je to sice víra velmi zjednodušená, ale zato nejlépe odráží realitu. Víra nemá přímou souvislost s tím, jaký člověk je - ani Satan nepochybuje o tom, že Bůh je. Rozhodující je, v jakého Boha kdo věří.

Pokračovat