Jak vypadá Bůh?
Ačkoliv jsme miliony let před vámi, nevíme to také a nemůžeme to ani naznačit. Jako lidé nebudeme nikdy připraveni k tomu, abychom to mohli pochopit, neboť do blízkosti Boha mají přístup je archandělé, tedy prastvořené bytosti, či nejvyšší bohové, podle některých náboženství. Žádná jiná bytost se k Němu nemůže ani přiblížit. Nikoliv proto, že nesmí nebo by to měla zakázáno, aby protože by se duchovně rozložila, ztratila by svoji identitu, vypařila by se. Bůh je realita, kde neexistují žádné identity. Je to tak silný zdroj záření, že je to naprosto nemyslitelné. V takové blízkosti by existence lidského ducha ztratila smysl a splynula by s ním. Tedy mluvit o tom, kdo je Bůh, jak funguje, kde se vzal apod. je zcela mimo tyto kategorie uvažování.
Kde se ale vzal Bůh, jestliže nic nevzniklo samo od sebe?
Na tuto otázku nelze odpovědět, protože je to mimo kategorie uvažování člověka. Vycházíš z časoprostoru. Bůh je mimo časoprostor. Tam nevniká nic z ničeho. Tam je všechno ve všem. Nemá to žádný prostorový začátek ani konec, stejně jako časový. Je to věčné bytí, nebo jsoucno, chceš-li. Věř mi, že vysvětlit nebo popsat existenci Boha by byla úplně zbytečná námaha. Stvořitele můžeme začít chápat, jen když jsme jako součást v něm, na jeho úrovni a ještě ne zcela, to mohou jen archandělé, dokonalejší bytosti. Kdybych ti mohl tyto věci je trochu přiblížit, bylo by to jako vysvětlovat vědecké teorie opici, která si ještě zcela neuvědomuje a nechápe ani svoji vlastní existenci. Vaše věda je sice poměrně pokročilá, ale tak daleko zdaleka není a ani nikdy nebude, neboť Bůh je zcela mimo jakékoli myšlenkové konstrukce, mimo jakoukoli logiku. Bůh nemá žádnou logiku, ani jeho existence. Musíte se smířit s tím, že vaše chápání a vaše věda má svůj limit, který končí dokonce ještě mnohem dříve, než jsou světy, které obýváme my. Zde neplatí žádné vám známé zákony. Přesto však i vědci existenci Boha tuší – nazývají ji „teorií všeho“. Tedy toho všeho ve všem, co bylo, než vznikl vesmír a ze kterého vesmír vznikl. Toto „všechno“ je ale inteligentní síla, živá bytost, vysoce organizovaná síla tvořící sama sebe. Není to žádný mrtvý chaos všeho.
Vše je jedna a tatáž energie, pouze mění formu. Ateisté věří, že hmota je věčná, protože je to jen energie, která mění formu. Není to sice přesně, ale je to v podstatě tak. Jen tam chybí, že je produktem ducha, který je myšlenkou a inteligencí. Hmota v jejich chápání, to perpetuum mobile není nic jiného, než sám Stvořitel. Ale nejen On, také astrální hmota je vašimi přístroji zcela neměřitelná. To je jediný důvod, proč vědci nemohou dokázat existenci Boha nebo vůbec duchů. Kdyby je mohli těmi přístroji změřit a exaktně tato dokázat, bylo by to jednoduché. A protože nemohou, zaměňují Boha za hmotu a té přisuzují věčnost. Navíc jim zcela uniká fakt, že tato hmota je inteligentní, myslí, produkuje, tvoří a přetváří sama sebe a její součástí jsme my všichni. Jak vidíš, spory o to, zda Bůh je nebo nejsou ničím jiným, než nedostatkem vědomí o těchto věcech. Hmota je projevem ducha, duch je nejvyšší formou energie hmoty a nejvyšší formou ducha je Bůh – Stvořitel, inteligentní princip.
Bůh je prý jen produktem lidské představivosti…
Produktem lidské představivosti může být cokoli. Bůh, stejně jako chybná vědecká teorie. Každý, kdo je trochu rozumně uvažuje je jasné, že na počátku bylo Slovo, jak praví také Bible. Myšleno ne samozřejmě jako slovo, ale jako myšlenka, informace, plán, záměr. Tedy že nic nemůže vzniknout z ničeho. Vždy je tu nějaká příčina.
Ale vědecký postoj je vysvětlit všechno tak, aby bylo možno se vyhnout nadpřirozenému vlivu.
Ano a je to správný postoj. Kdyby věda skončila okamžitě tam, kde lze věci vysvětlit nadpřirozeně, neměla by smysl, musí tedy postupovat obráceně. Vysvětlit „přirozeně“ se dá ale cokoliv a věda se snadno stane i nástrojem manipulace s fakty, nástrojem propagandy. Vidíte, že i dnes je snaha prosazovat jen vědecký pohled na svět a vše ostatní ignorovat. K vědeckému vysvětlení totiž stačí vymyslet nějaké nesmyslné teorie. I ta náhoda nebo prakaše ze které všechno vzniklo, má nějakou příčinu. Náhoda je nulová globální proměnná, která nemá žádnou hodnotu. Náhoda je pouze následek vám dosud neznámých příčin, které ještě nedovedete vysvětlit. Náhodou nemůžeme nazvat ani prapůvodní chaos, který se časem sám od sebe zorganizoval a začal přemýšlet. Náhoda je prostě nic. A dokonce i objekt, který věda existuje a popisuje. Tento objekt ve skutečnosti také vůbec neexistuje. Existuje jen proto, že na něj zaměříte svoji pozornost a začnete jej měřit. I když se zabýváte vědou, zabýváte se ve skutečností jen iluzemi, stejně jako to dělají ti, co se věnují magii. Liší se jen přístup. Neexistuje nic, kromě ducha a myšlenky.
Náhoda je vlastně Bůh nevěřících…
Každý v něco věří. Nábožensky orientovaný člověk věří, že Bůh je bytost, křesťan pak navíc, že tento Bůh je láska a že přišel na svět v podobě člověka. Fatalista věří, že osud a temné síly jsou Bůh. Esotericky založený člověk může třeba věřit, že Bůh je, ale není to bytost, ale nějaká jiná síla. Ateista věří, že vše lze vysvětlit přirozeně a že Bůh je jen souhra okolností a náhod. Materialista věří, že otázka jestli Bůh existuje není důležitá, ale že něco nad člověkem možná něco je. Agnostik věří, že tato otázka nemá smysl, jestliže odpověď na ní nelze vědecky podložit. Jiný zase věří, že Bůh je, ale věřit tomu nechce, protože má strach z trestu nebo povinností a „omezení“, které vyžaduje. Další víru odmítá, protože si neumí představit, že by někdo mohl mít nad ním moc a utíká před tím, v co ve skutečnosti sám věří. Život každého člověka je určován jeho vírou. Pokud je dobrá, je prospěšná, pokud je tato víra špatná, vede k negaci. Nejprospěšnější a nejlepší je tedy víra v lásku a ta úplně nejlepší, že tato láska je Bůh. Tuto víru přináší křesťanství. Je to sice víra velmi zjednodušená, ale zato nejlépe odráží realitu. Víra nemá přímou souvislost s tím, jaký člověk je – ani Satan nepochybuje o tom, že Bůh je. Rozhodující je, v jakého Boha kdo věří.
Proč?
Protože to pak určuje jeho život. Boha nikdo nikdy neviděl, ale každý o něm musí mít nějakou představu, nějak ho uchopit, aniž by ho tato definice neumenšila. Na jednu stranu je nemožné definovat Boha, ale na druhou stranu, pokud má být pro vás partnerem, musíte mít představu ke komu se obracíte.
A jaká představa je nejvhodnější?
Představa trestajícího, přísného Otce se dnes už nemůže osvědčit, i když kdysi dávno to bylo nutné a prospěšné. Představa s konkrétními rysy je spíše pro děti. Představa neosobní energie zase navozuje dojem, že nemá žádnou inteligenci – přitom je to právě naopak. Nejlepší představa asi je, že je to vědomí všech vědomí, zkrátka nejvyšší inteligence.. Ne však taková, která je někde odtržená od reality a o svět se nezajímá, protože my všichni jsme uprostřed ní. Asi nejlepší tedy je, když si představíte, že je láska. Zase to ale neznamená že je to láska nespoutaná, protože Bůh je také zákon. Je to zkrátka všechno dohromady. Dokonalost sama. Jakési tajemné perpetuum mobile, které žije samo ze sebe. Nebo si představte, že je to život.
Nebo Ježíš?
Samozřejmě, ostatně to je i jeden z důvodů, proč Bůh na svět přišel také jako člověk. Nejen aby o sobě dal věděl a zvrátil kolo dějin z cesty do pekla zpět k sobě, ale aby každému usnadnil to, jak si ho má představit.
Takže Ježíš je Bůh?
Ne, Bůh je Otec. Syn je jedna z jeho podob.
Ale mnozí pokládají Ježíše za Boha…
Protože nerozumí podobám Boha a tomu, jak tvoří. Ježíš je dokonalý člověk, což znamená, že jeho podoba je s Bohem zcela identická. Ježíš je nástrojem Boha, skrze kterého se ukázal lidem. Fyzická podoba nástroje je zcela vedlejší. Proto řekl „je mi dána veškerá moc na nebi i na Zemi“. Tato moc mu byla skutečně dána, takže, i když nebyl Bohem, stal se jím. A protože se jím stal, mohl také říci -„kdo vidí mě, vidí Boha“ – což by za normálních okolností bylo samozřejmě rouhání. V tomto případě to však byla pravda.
Je takových lidí více?
Ne ve vašem světě. Avšak Bůh může využít plně každý nástroj, který je dokonalý. Jiné nástroje může používat jen omezeně a další vůbec.
To jsem blázen, jak tedy vlastně Bůh funguje, tvoří…?
Mnoho lidí se ptá na to, jak vůbec vypadal vznik všeho, jak Bůh tvoří. Jednak to určitě nikdo přesně neví a za druhé ani není v možnostech naší fantazie si proces původního stvoření ani jakkoliv představit. V každém případě si musíme uvědomit, že neexistuje mrtvé a živé. Tato dualita je produktem naší mysli, naší představy. Stejně jako neexistuje žádné před nebo potom, tady a tamhle. Bůh je všechno a ve všem. Jediná existence. Bytost bez tvaru, pouze tvůrčí vědomí, které se realizuje v nespočtu typech stvořením z nichž náš vesmír, ať už ten viditelný, či jeho neviditelné paralelní světy, jsou jen pouhým zlomkem.
Stejně tak i mikrokosmos a makrokosmos?
Ano, je to jen náš způsob pohledu, který nic neříká o tom, že opravdu existují a že to vlastně není jedno a totéž. I fyzika pracuje jen s jednotkami, které jsou jen virtuální, i když se nám zdá, že mají nějakou platnost. Fyzika popisuje také jen to, co je produktem naší mysli. Spíše, než fyzice, bychom tedy měli věnovat pozornost naší mysli a spiritualitě – neboť to je jediná a opravdová síla vývoje a všeho poznání, nikoli věda.
Spiritualita? To je pro mě dost imaginární, prázdný pojem…
Ale nijak lépe si Boha představit nemůžeš, dokud se nenaladíš na jeho frekvence a nenavážeš s ním kontakt. To, co bychom si měli v první řadě uvědomit, že my žijeme v Bohu a On v nás, že jím nejsme (jak se někteří mylně domnívají), ale jsme jeho součástí. Patříme do Něho. Jsme součástí jedné živé bytosti. Od mikrokosmu až po makrokosmos, od nekonečna do nekonečna, součástí bytosti bez hranic. V této bytosti neexistuje nic mrtvého, ale jen živé, nebo mající ze Zdroje Života, kterým je Bůh ještě alespoň tolik života, aby mohlo přežívat.
Takže všechno je živé?
Ano, i když žádné stopy života nemůžete zachytit, protože vaše možnosti jak to udělat, jsou omezené. Všechno co existuje je živou bytostí, dokonce i kámen nebo námi vyrobená věc. Skládá se totiž z materiálu, který je také použit z tohoto Zdroje, protože žádný jiný zdroj ve skutečnosti neexistuje. Tento Zdroj je složen ze živých bytostí různých velikostí, od nám známých nejmenších částic atomů, přes buňky, věci, živočichy, věci, inteligentní bytosti, až po planety, hvězdy, galaxie a vesmíry…
To vypadá, jakože vesmíry jsou těmi největšími bytostmi…
Ano, jaké se umíme představit, samy jsou však součástí ještě větších bytostí, které jsou jejich tvůrci.. .Pokud vzýváte vesmír nebo přírodu či anděly a vidíte za tím tvůrce, pak je to v pořádku. Musíte mít ale opravdu na paměti, že tohoto jsou všechno jen kanály a poslové. Každá bytost v sobě obsahuje jiné menší bytosti a ty v sobě obsahují další, menší bytosti. Každá bytost žije uvnitř jiné, větší bytosti a všechny bytosti pak v Bohu. Každý atom, buňka, živočich, člověk, anděl, každý kámen, rostlina, skála, planeta, hvězda a galaxie jsou živými bytostmi s určitým stupněm vlastního vědomí. Toto vědomí je Božské podstaty, všechny tyto stvořené bytosti jsou tím, skrze něž se Bůh a jeho vědomí poznává a realizuje. Od největším až po nejmenší bytosti – jednotky a nosiče jeho Vědomí.
Takže poznej sama sebe a poznáš toho, kdo tě stvořil…
Samozřejmě, a naopak. Jedno jedna mince, která má dvě strany – poznání Boha = poznání sebe, láska k Bohu = láska k sobě. Láska k sobě = láska k bližním. Poznání sebe = poznání bližních. Klíčem ke spiritualitě je moudrost a poznání.
To je pravda, netušil jsem, že to je podstata spirituality.
No vidíš. Za začátku všeho je chtění – tvoje vůle překročit svůj vlastní stín a nehnat se za pozlátky a to není nic tajemného. Poznává-li bytost sama sebe, svoji pravou podstatu, odkrývají tajemství Boha, svého tvůrce. A naopak, poznává-li Boha, začíná chápat a uvědomovat si svůj původ. To je skutečný začátek individualizovaného duchovního vývoje.
Kdy začíná tento vývoj probíhat?
Probíhá mnohem dříve na kolektivní úrovni vědomí, na nejnižších úrovních ho najdeme ve zdánlivě neživých objektech a věcech, na vyšších pak v rostlinách a živočiších, ale i umělých bytostech, jejímiž tvůrci mohou být i nižší inteligentní bytosti, neboť také ti mají schopnosti tvoření, i když mnohem méně dokonalé, než vysoké, prastvořené bytosti, které mohou vytvářet bytosti se svobodou vůlí – z nichž se jednou stanou lidé. Na začátku je nevědomý, pasivní, zárodečný stav ducha, který nabývá vědomí (případně i ztrácí). Ale tím, jak jej Bůh „vypustí do světa“, začne se individualizovat, nabývat vědomí, dokud nezačne poznávat sama sebe a uvědomovat si sebe. Tak se i z kamenů stávají andělé.
Takže Bůh netvoří hotové bytosti? To musí trvat strašně dlouho…
Ale u Boha neexistuje čas, ani kategorie hotové a nehotové, dlouho nebo krátce.
Aha, vlastně, pořád mi to nějak nedochází….
Tento duchovní vývoj je zákonem evoluce a karmy – příčiny a následku. To znamená, že každá duchovně padlá bytost, která se odchýlí z cesty globálního vývoje může dočasně narušit jeho strukturu, ale nakonec evoluce zařídí ve jménu vývoje to, že tuto bytost odřízne od centra všeho dění, izoluje ji a případně zahubí. Duchovní evoluce se nedá žádným způsobem zastavit, jen zpomalit, přesto je bytostem dovoleno, aby jednali proti němu a šli proti proudu života. Toto božské vědomí, podněcuje k vývoji všechny bytosti, probouzí je ze spánku a vede k sobě. Záleží na každém člověku, jak této síle dovolí vstoupit do svého vědomí a umožní jí tento proces bez zdržování urychlit.
Stvořitel je zkrátka někdo jako umělec či sochař…
Samozřejmě, s tím rozdílem, že člověk, který je citlivý, otevřený a vnímavý podobá se jemnému jílu, tvárné hlíně, ze které tvůrce může snadno a rychle vymodelovat jakékoli dílo. Ne každý je takovým materiálem. Tvrdohlaví a vzpurní lidé jsou jako kámen. Také s nimi tvůrce pracuje. Je to však práce mnohem těžší, protože než z tohoto kamene vytesá sochu, musí do něj tlouci. To člověka může bolet a než tvůrce z takového materiálu něco vytesá, trvá to mnohem déle.
Zdálo by se tedy, že i když má člověk svobodou vůli, nemá na výběr…
Jak se to vezme. Na výběr je život nebo sebevražda. Věčný život nebo věčná smrt. Bůh je jediná alternativa, ne proto, že nedává jinou možnost, ale protože je sám Život. Nemůže za to, není to jeho vina. Proto může každá svobodná bytost dar života a účast na jeho tvorbě odmítnout. Ale bez jiné alternativy k životu. Jsou lidí, kteří slouží Satanovi s falešným pocitem, že je nějakou alternativou k Bohu, nebo dokonce, že je silnější, než On a může Boha porazit. To je samozřejmě nesmysl. Tito lidé byli podvedeni, zmanipulováni. Byla jim slíbena moc, kterou nikdy nedostanou, naopak se stávají obětí. Neuvědomují si, že stojí na straně slabšího. Toho, který sám slouží zájmům Boha a zákonům evoluce, aby ji urychlil, neboť sama involuce může hrát důležitou úlohu v jejím zrychlování.