Kde je onen svět?
Onen svět je v tobě, ve tvojí duši. To může být těžké si představit, protože jste zvyklí uvažovat prostorově. Pokud si tedy představíš, že onen svět je za hranicemi vesmíru, je to totéž. Je sice tady a v tobě, ale v jiné dimenzi, mimo fyzické světy, tedy od 4D reality výše. Všechny světy existují paralelně v jednom a témže prostoru, nebo lépe řečeno hyperprostoru – včetně vašeho fyzického vesmíru. Tyto světy jsou z jemné hmoty a ne z fyzické, hmatatelné hmoty – to znamená, že jsou pro vás fyzickými smysly nevnímatelné. Zdejší hmota je tak jemná, že sama přijímá vaši představu a myšlenku. Pokud by ale vaše těla byla nyní ze stejně jemné hmoty jako onen svět, byl by pro vás onen svět stejně skutečný, jako tento, kdežto tento fyzický by byl pro vás sice viditelný, ale nemohli byste na něj fyzicky působit.
Také fyzická hmota má různou hustotu – máte věci těžké a tvrdé – jejich hmota má největší hustotu. Voda je pak z hmoty menší hustoty, vzduch ještě menší a elektřina nebo světlo je již z prakticky nehmatatelné hmoty, stále však ještě měřitelné. Jsou však věci, které jsou složené z hmoty ještě menší hustoty, než má elektřina nebo světlo a z této hmoty se skládá duše (astrální tělo) a onen svět. Tyto energie již nemůžete cítit, ba ani měřit nejcitlivějšími přístroji. Vyšší dimenze vždy prostupuje nižší, ale ne naopak.
To si moc neumím představit…
Vem si třeba planetu. Uvnitř je jádro a kolem něj jsou další různé vrstvy, na konec může být pevná kůra a pak nekonečný vesmír. Takové jádro je 3D realita – váš fyzický svět, kde platí zákony časoprostoru – inkarnační světy. Jádro, které nikdy nemělo existovat. Kolem jádra je obal – astrální světy – tedy onen svět. Zde již neplatí časoprostor, ale tento bal je pevně spojen s jádrem a je tu jen kvůli tomu jádru. Pak následuje hraniční mez – tenká vrstva. Je to časoprostorová síť – Akašická kronika, která otiskuje vše, co se děje v časoprostoru – v jednom okamžiku se zde sbíhá vše a existuje tu tak dlouho, dokud tomu někdo věnuje pozornost. Na touho vrstvou je antihmotový vesmír – ráj, váš původní domov. A co je kolem této imaginární planety? Nekonečný vesmír ducha – duchovní svět – ten je všude a prostupuje všechno, všechny dimenze, všechny rozměry, typy vesmírů a hmoty. Světy antihmoty prostupují nižší, astrální a hmotné světy. Hmotný svět je jakýmsi zrcadlovitým obrazem světa antihmoty, pokud není příliš narušen, jinak je spíše jen obrazem temného astrálního světa.
A jaká je podstata duchovního světa?
Samozřejmě nehmotná a protože mozek umí pracovat pouze s tím co je hmatatelné a měřitelné, nelze jeho existenci žádnými vědeckými postupy dokázat ani vyvrátit. Myšlenka je již povahy nehmotné a nemá žádnou hustotu. Je to však tvůrčí síla ducha.
Takže hmotu vytváří duch?
Ano. Hustota hmoty je dána rychlostí kmitočtu atomů, nejmenších částeček hmoty. Čím je frekvence kmitočtu pomalejší, tím je hustota hmoty větší, hmota je hmotnější a těžší, až se stane fyzickou – zhmotní se. Urychlovače částic působí právě na tomto principu – hmotu zhmotňují a odhmotňují, dematerializují. Stejně tak působí magie a síla myšlenky, neboť ta hmotu nejen vytváří, ale je schopná ji i formovat. Nechat předmět zmizet a znovu zhmotnit, na to není potřeba žádný trik. Totéž se děje například při průchodu fyzického objektu energetickým kanálem propojujícím fyzický a astrální svět. Pokud byste dokázali svá těla používat na 100%, nebyla by pro vás hmota žádným omezením, i když byste se pohybovali pořád na fyzické úrovni. Je to ve vašich přirozených schopnostech.
Na podobném principu fungovaly za Atlantidy i antihmotové zbraně eliminující hmotné objekty. Je to jako bys rozdrtil na písek sochu z písku a ten písek rozfoukal vítr, jakmile od sebe oddělíš všechna zrnka (atomy). Pak už nestačí snížit frekvenci atomů, aby se objekt zhmotnil, ale bylo by nutné všechny znovu najít a spojit dohromady. Mezitím však už mohou být stavebními kameny jiného objektu. Atomy se navzájem přitahují, slučují a vytváří ionty. Je-li duše složená převážně s kladných iontů, má mužské pohlaví, je-li zápornými ionty, má ženské pohlaví. Duch disponuje silou, která tyto atomy vyzařuje, proto říkáme, že hmota je výtvorem ducha. Skrze buňky vytváří i elektřinu, která pohání srdce. Duch dále tyto atomy může libovolně seskupovat, tato seskupení formovat a vytvářet tak hmotu. Žádný atom nevznikl sám od sebe, ale z vůle ducha. Fyzický svět není nic jiného, než zhmotnělá myšlenka ducha, zatímco onen svět je tvořen dosud nezhmotnělou a formovatelnou myšlenkou. Mluvit o tom co je zhmotnělé a co ne, je ale opravdu relativní a záleží na úhlu pohledu. Ať se nacházíš na tom či onom světě, více nebo méně zhmotnělém, hmota a věci z ní jsou tu pro tebe stále stejně reálné, protože i tvoje tělo je takové.
Takže ráj je v realitě jemnohmotného světa?
Ráj není onen svět. Onen svět je pouze dočasná realita, která je pevně vázaná na fyzický svět. Jsou to jemnohmotné, nebo-li astrální světy, jak odchází člověk po smrti svého těla. Jsou to různé úrovně, reality podle duchovního a mentálního stavu duše, ke kterým je přitahována. Do ráje, svého původního domova, se duše navrátí až teprve když projde těmito světy. Může jimi projít rychle nebo tu na dlouho či na trvalo uvíznout.
Jak to myslíš – dočasná realita?
Onen svět bude existovat tak dlouho, dokud nezanikne vesmír a dokud se energie veškeré hmoty nevyčerpá. Pak vychladne a rozplyne se – časoprostor se rozpadne. Zanikne tak onen svět, takže ten, kdo do té doby nepřejde do ráje (nebe) – svého původního domova, zanikne také. Tedy jen jeho identita – duch je věčný, samozřejmě. Ten se navrátí k Bohu.
Ráj tedy není v astrálním světě?
Nikoliv, ráj je v realitě antihmoty – původní, neporušené hmoty, která nevytváří žádný časoprostor. V astrálním světě sice také neexistuje časoprostor, nicméně tento svět je, jak jsem řekl, vázán na fyzickou realitu.
Jediné, co paralelní světy od sebe navzájem odlišuje je hustota hmoty a její typ – zda jde o původní hmotu (temnou hmotu, antihmotu), která je věčná a nezničitelná, snadno formovatelná, nebo o novou, gravitační (fyzikální) hmotu, která vytváří fyzikální zákony a podléhá jim, je dočasná, podléhající opotřebení. Jinak mezi hmotou a antihmotou není velký rozdíl. Jednoduše řečeno, antihmota je „původní materiál“, ze kterého byla vytvořena hmota, kterou znáte vy a která tvoří váš svět. Světy hmoty a hmotné vesmíry vznikají a zanikají, ale světy antihmoty jsou věčné stejně jako duch a mohou existovat prostě tak dlouho, jak si duch přeje. Nejsou ničím omezeny.
Jak se na nás zemřelí dívají?
Většinou jako na zaslepence a ignoranty. Oni už totiž dávno poznali, že to, co víte o světě ve skutečnosti není nic. Pochopili, že realita, kterou pokládáte za jedinou možnou, je jen nepatrný zlomek v oceánu bytí. Jsou si vědomi toho, že většina lidí nevěří, že je někteří pozorují, a i když zemřeli, jsou tu stále, což je samozřejmě velmi mrzí. Na druhou stranu je to nepřekvapuje a mnozí z nich se naopak o váš svět už nezajímají – podobně jako většina lidí na Zemi se nezajímá o to, jestli nějaký onen svět zemřelých existuje a co tam je. Tak hluboká je propast a tak velká je bariera mezi vámi a námi. Pro většinu z nás jste mrtví vy – nikoliv my, i když se pokládáte za živé. Ve skutečnosti jste po smrti nyní a vaše domnělá smrt bude návratem do života. My již víme a uvědomujeme si, že život, který jsme žili na Zemi byl jen krátkou epizodou někde ve vyhnanství, kde jsme měli získat zkušenosti, zatímco nyní jsme tam, kde je náš trvalý domov. Všechny vaše náboženské a vědecké předsudky stejně jako ateismus, materialismus a honbu za požitky vnímáme jako obrovskou hloupost a malichernost, které lidstvo oslepuje, zotročuje a nemá žádný význam, protože skutečná realita je úplně jinde a mimo vaše chápání. Za důležité pokládáte tolik věcí, které jsou ve skutečnosti nicotné a malicherné, zatímco ty opravdu důležité často nevidíte, přehlížíte a ignorujete.
Co je to onen svět?
Člověk není jen fyzické tělo a tento viditelný fyzický svět a vesmír není jediná forma existence, která existuje. Existuje neviditelná podoba člověka a neviditelný svět, které nelze dokázat ani vyvrátit vědeckými postupy. Člověk je nesmrtelný a existuje neustále, tedy před narozením do fyzického těla i po smrti po jeho opuštění. Onen svět, druhý břeh, či svět mezi nebem a zemí, jak se někdy říká, to jsou všechny světy, které nejsou fyzicky hmotné, ale nejsou ani duchovní či z antihmoty. Je to svět, odkud člověk obvykle přichází, než se narodí a kam také odchází, když umírá. Je to vlastně dočasný domov člověka – zatímco v tomto fyzickém světě tráví jen nepatrný zlomek svého času. Existenci onoho neviditelného světa, stejně jako duše, nelze exaktně dokázat vědeckými postupy, protože je nelze vůbec nijak měřit.
Jsou složeny z protoplasmy – hmoty, které je ještě jemnější, než vzduch, světlo nebo elektřina a je mnohem tvárnější (její formu lze měnit pouhou myšlenkou). Nemohou ji proto zachytit ani nejcitlivější přístroje. Říkáme jí ona astrální hmota a těmto světům astrální paralelní světy. Pak jsou samozřejmě i světy, které jsou zcela nehmotné, které nejsou složeny z hmoty ani antihmoty, ani žádného jiného typu hmoty. Říkáme jim duchovní. Duchovní, antihmotové a astrální světy nemají žádné rozměry, tedy ani prostor, ani čas. Ty jsou zde spíše imaginární veličinou, tj. deformují se na základě naší představy. Časoprostor vytváří skutečně pouze hmota našeho typu, jinak též nazývána jako gravitační. Tyto světy gravitační hmoty mohou mít různé rozměry – náš vesmír je trojrozměrný (prostor, čas, pohyb).
Proč vznikla realita času a prostoru?
To nebylo původně v plánu. Vznikl jako důsledek pádu člověka. Člověk v ráji kdysi nedbal zákazů, zkoumal a experimentoval s procesy tvoření hmoty, kterou jsou ovšem vyhrazeny pouze archandělům. To, co následovala byla strašlivá katastrofa, kterou způsobila lidská chyba. Místo nového vesmíru antihmoty a nové paralelní reality, vznikla realita, ve které hmota neočekávaně vytvořil čas a prostor. Lidé se staly zajatci této reality. Bůh nikdy člověka z ráje nevyhnal, ale následkem své chyby si vytvořil novou. Tak dlouho kopal jámu, až do ní spadl.
Myslel jsem, že ráj je ale duchovní svět…
Nikoliv, to se říká jen pro snadné pochopení. Když se duch očistí, neznamená, to že přijde do duchovního světa. Ráj, domov člověka, je světem mezi astrálními a duchovními realitami. Člověk byl stvořen s tělem a jeho fyzická podoba v 3D realitě není nic jiného, než obrazem toho. Člověk v ráji měl a má tělo, jako dnes, ale krásné, nepodléhající nemocem a času. Duchovní světy jsou domovem archandělů, nejvyšších bytostí. Jsou zcela mimo jakoukoli možnost lidské představivosti a chápání. Všechny pokusy je popsat nikdy nemohou tuto realitu přiblížit, aniž by nebyla značně deformovaná a bizarní.
Dělí se nějak dále ony světy z astrální a naší hmoty?
Ano, ale neexistuje mezi nimi žádná pevná hranice. Je to dělení spíše teoretické. Všechny sféry, zóny či dimenze na sebe navazují plynule a plynule jedna přechází do druhé. Světy jak z astrální, tak i gravitační (fyzikální, inkarnační) hmoty mají několik dimenzí (realit). Většinou se dělí na 12, od těch nejvíce hmotných, přes jemnohmotné až po ty nejméně hmotné. Dimenze – tedy skupenství hmoty, její hustota, je dána rychlostí kmitočtu, frekvence jejich částic. Vesmíry ve vyšších realitách jsou zářivé a plné světla, nižší vesmíry jsou černé a tmavé. To platí do jisté míry jak pro vaše světy, tak pro světy astrální.
Na jaké úrovni je naše dimenze a ta, kam odcházíme po smrti?
Vaše fyzická dimenze je 3., astrální rovina Země a temné zóny jsou na 4. úrovni. Nutno ovšem říci, že astrální roviny na 4. teprve začínají.
Jaké bytosti obývají onen svět?
Astrální svět je jediný skutečný a neplatí v něm žádné fyzické zákony, zákony času ani prostoru. Viditelný fyzický svět je pouze dočasný – má vznik a zánik a charakterizují ho tři rozměry: čas, prostor a pohyb. Neviditelný svět nemá žádnou takovou charakteristiku, je ale obrazem našich myšlenek a emocí, ze kterých je tvořen – je naším duševním stavem nikoli místem. Když člověk usne anebo zemře a opustí tělo, vstoupí vlastně do své vlastní duše. Proto se říká, že každý si v sobě nosí ráj nebo peklo už za života. Neviditelné světy neobývá jen člověk, ale také dévové, andělé, víly, skřítkové… Jsou to imaginární světy snů, fantazie, pohádek. Světy snů a pohádek. Pohádky nejsou žádným nesmyslem pro děti, ale realitou skutečnější, než fyzický viditelný svět. Věčné a nekonečné. Nikoli však virtuální v pravém slova smyslu, protože vše tu vnímáme a cítíme jako naprosto reálné, konkrétní a hmatatelné stejně jako vy na Zemi.
Co je tedy vlastně realita?
Žádná realita neexistuje, jediná realita je Bůh. Mimo něj neexistuje nic, už proto, že samo nic není schopno existence. Řekl jsem, že to co nazýváte realitou je pouze zhmotnělá myšlenka. Ve skutečnosti je realita váš subjektivní dojem vnímání. Každý totéž vnímá jinak a tímto vnímáním si vytváří svoji osobní realitu, která nemusí být zcela totožná s realitou druhého, i když se oba dívají na stejný objekt nebo řeší stejnou myšlenku. Právě to, že každý vnímá realitu svým vlastním způsobem, je pro vás jedním z příčin nedorozumění. Realita je produkt vaší vlastní fantazie, vašeho myšlení a cítění. Ten je jednak váš vlastní a jednak kolektivní, tedy váš společný.
Takže náš svět je také produktem naší fantazie?
Váš svět je produktem myšlenky Boha reprezentované fantazií nespočtu stvořených bytostí, lidí a andělů. Hmota je produktem myšlenky ducha. Projekt časoprostoru je také pouze myšlenka. U Boha, stejně jako u každé dále jím stvořené bytosti. Každý z vás má tuto schopnost tvoření myšlenkou, i když samozřejmě ne v takové míře jako Bůh. Hmota není nic jiného, než vámi viditelná a hmatatelná myšlenka složená z nejnižších frekvencí částic atomů – proto si ji můžete osahat. Jakmile by se frekvence zvýšila, tato hmota by se pro vás stala neviditelnou, převibrovala by do vyšší dimenze, která už je hodně podobná astrální hmotě, i když je stále ještě fyzikální. Proto se vám může zdát, že vyspělé mimozemské bytosti, které obývají vyšší fyzikální světy jsou téměř tak neomezené, jako světy astrální – což je také pravda.
Mohla by se ale hmota zcela ztratit?
Nic se nemůže zcela ztratit tak, aby to nebylo možné znovu vytvořit. Přemýšlej, může myšlenka zaniknout? Nikoli, myšlenka je věčná. Hmota je viditelná podoba ducha, který je věčný. Vaše hmota podléhá svým vlastním zákonům, které ji omezují, takže není věčná, z hlediska ducha však ano. I když se hmotný objekt rozpadne a zanikne, v astrální formě existuje stále a je možné jej kdykoli restaurovat i fyzicky – ba dokonce i v původní formě, když byl ještě nový, neporušený. V astrálním světě existuje velmi dlouho, či alespoň tak dlouho, dokud je mu věnována pozornost. Bůh má skutečně neomezené možnosti, jemu stačí si pomyslet a vzpomenout. A přece to nejsou žádné kouzla a čáry, ale normální věc. Sama myšlenka může mít nekonečně mnoho forem, které se mohou libovolně měnit, podle vůle jejího nositele.
Jaký je rozdíl mezi astrálními úrovněmi na onom světě a na planetách?
Astrální světy jsou vázané na fyzické na všech úrovních, ale jsou podobné světům antihmoty – neexistuje tu časoprostor. Pokud myslíš těmi planetami inkarnační úrovně, tady existuje vždy časoprostor, ale v každé realitě má jiný rozměr. Všechny inkarnační světy mají gravitační centra na úrovni hmotných těles – hvězd a planet, ale v každé z nich jsou fyzikální parametry jinak zakřiveny a mají rozdílné veličiny. Vedle vám známé hmoty ale existují i zcela jiné typy, které vytváří jiné vesmíry a zcela jiné rozměry. Žijí v nich bytosti, které jsou zcela nekompatibilní s bytostmi v našem časoprostorovém vesmíru.
Hmota je vytvořena vyššími bytostmi z částic antihmoty, je jakýmsi jejím duplikátem v odlišné a chybné matrici. Z jemné, astrální je složen tzv. astrální (Onen svět), kde neplatí žádné jiné fyzikální zákony. Astrální realita není světem, kam by se duchové inkarnovaly, je to čistě svět myšlenek, představ a fantazie, duchů, démonů a fantomů. Pouze ty tu vytváří vaší realitu, kterými si ji určujete. Temné myšlenky a pocity jsou plné nízkých vibrací a přitahují vás nejen do nižších a temných astrálních světů, ale také do hmoty nižších realit. Duchovně vyspělé bytostí nejsou k takovým světům přitahováni. Mohou se však ještě chtít inkarnovat ve vyšších realitách od 5D výše.
Rychlost plynutí času je zde dána frekvencí hmoty – čím vyšší realita, tím rychlejší čas, takže zatímco v 5D realitě uplyne třeba den, ve 3D je to měsíc a ve světě antihmoty, kam někdy odchází zemřelí, pokud neuvíznou v astrálních světech, to není žádný časový úsek. Protože hmotné a potažmo do jisté míry i jemnohmotné světy jsou podřízeny zákonům časoprostoru (třebaže zde neplatí), jsou i prostorově ohraničeny. Za hranicemi vesmíru, nebo-li gravitačně zakřiveného časoprostoru jsou právě antihmotový vesmír. Trvání hmotných a astrálních realit ovšem není podřízeno jen fyzikálním zákonům, ale je řízeno i vyššími bytostmi.
To jsem z toho úplně zmaten… Je tedy ráj na nějaké planetě?
Antihmotový vesmír je podobný jako hmotný. Jen je tu všechno obráceně. Není temný, ale světlý, všechno tu září. Každé těleso vašeho vesmíru tu má svůj originál, respektive duplikát. A pak jsou tu i tělesa, která již ve vašem vesmíru neexistují, ale tady jsou nadále. Je to i původní planeta pozemšťanů, která byla brzy po pádu člověka zničena. Podařilo se ale lidi převést do materiální evoluce na Zemi a nyní mají šanci na nový život a jednou také návrat na svoji původní planetu.
více o struktuře paralelních světů na webu Avalon24 – Znamení doby