Vznik hmoty a života
Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jinými slovy na počátku byla inteligence, duch, myšlenka, nápad a vůle tuto myšlenku realizovat. Aktem realizace vznikla energie, která dala věci do pohybu a vytvořila světy ducha, různých druhů a stupňů hmoty a v nich rozličné podoby života a bytostí. Všechny světy a bytosti v nich vznikly z této vůle, jako jejím projev a jako obraz toho, kdo tuto vůli projevil. Přišel ohromný výbuch z ničeho, protože předtím neexistoval žádný rozměr, dokonce ani prázdný prostor. Tak jako myšlena člověka působí na hmotu a může ji ovlivňovat, tak tato prvotní myšlenka se projektovala, stala se tvůrčí a vytvořila hmotu – nejdříve antihmotu (která z velké části zůstává vědcům utajena), věčnou, astrální, nesmrtelnou energii a pak „záchrannou“ hmotu, který vytváří rozměry, časoprostor a fyzikální zákony – světy, ve kterých mohou být odpadlé bytosti zachyceny jako do sítě, mohou dostat možnost se obrátit a vrátit zpět. Tato hmota je dočasná, je podřízena svým vlastním zákonům, prostoru i času.
Kde začíná život? Od ducha, první energie, atomu či od první buňky? Je to podobná otázka, jako kdy začíná člověk? Okamžikem početí, po nějaké době nebo až po narození? Je vir ještě jen chemickou parazitní částicí anebo už živým parazitem? Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď, podstatné je ale to, že původ života je duchovní. Záleží totiž na tom, jaká měřítka aplikujeme, abychom mohli určit co je ještě živé a co je jen „mrtvý“ kus hmoty. Pokud ale věříme, že život je duchovního původu, pak v tomto širším spektru je vše živé, i kámen, protože život se projektoval do hmotného světa s vyšších duchovních a metafyzických realit, z realit, kde naše fyzika a naše zákony absolutně neplatí a kde existují rozměry života, které jsou mimo naše možnosti chápání.
Zatímco pro materialisticky založené lidi je vznik života zahalen tajemstvím a pokládají ho jen za jakýsi výjimečný a náhodný produkt fyzikálních a chemických reakcí, duchovně založení lidé vědí, že je to nesmysl a že takto život vzniknout nemohl, neboť tyto reakce jsou pouze důsledkem, projevem již existujícího života. Navíc oficiální vědecký názor o vzniku života, protože je materialistický, nedává žádné vysvětlení na otázku, z čeho vznikla vůbec energie hmoty a hmota samotná – co je původem onoho velkého výbuchu, kdy se všechno zrodilo. Vysvětlit to nemůže žádná teorie, ani teorie „všeho“, protože tady se v podstatě „vědeckými“ postupy snažíme dopátrat Boha, který je sám ve skutečnosti všechno ve všem. Materialistický světový názor se bohužel dodnes odráží např. i v naší medicíně, která vůbec nebere do úvahy a není ochotna připustit, že neexistuje pouze hmota, ale i informace, které nejsou hmotného charakteru a nejsou měřitelné standardními a uznávanými vědeckými postupy.
Pokud se týká vzniku a vývoje života, ve skutečnosti neexistuje žádná evoluce životních forem, nýbrž pouze jejich adaptace a jejich přizpůsobování se vnějším podmínkám a tzv. evoluce je pouze růst z dětství do dospělosti, protože skutečná evoluce je pouze duchovní. Tedy, že pravěké formy života nebyly primitivnější, ale pouze jiné, přizpůsobené tehdejším podmínkám a vnějším nepřátelům. Pokud tyto formy nebyly životaschopné za stávajících podmínek, jednoduše vyhynuly, pokud se nedokázaly přizpůsobit – neujaly se. To ovšem nevylučuje ani mutace a degeneraci, možno i cíleným zásahem zvenčí. Evoluce neexistuje proto, že Bůh je dokonalý a vytváří vše dokonalé a již plně vyvinuté, vyvíjí se pouze duch tím, jak si uvědomuje sama sebe v celku, kterého je součástí a jak se s tímto celkem identifikuje. Pokud se týká adaptace, nerozhoduje už v jaké formě byl život na Zemi vysazen, zda jako chemická sloučenina, ze kterého jako ze semínka vzešel nebo byl na Zemi deportován již jako složitý organismus. Možné jsou klidně obě varianty současně a v různých dobách. Rozhodně nemohl vzniknout sám do sebe jen působením nějakých podmínek.
Vhodné podmínky jsou nutné pouze pro to, aby se ujal, přežil a dále reprodukoval. K jeho vzniku nestačí. Materialistická věda však jiné vysvětlení nemá, proto předpokládá, že příčinou vzniku života jsou pouze vhodné podmínky a že života pak už vznikne sám od sebe. Když se ale jen trochu zamyslíme, vidíme, jaký nesmysl zastávají i vědecké kapacity, které jsou materialistickému názoru věrné. Zkuste si představit, že máte kámen nebo destilovanou vodu a chcete, aby v ní vznikl život. Ano – nevznikne v ní, ani když jí dáte do skleníku s těmi nejlepšími podmínkami. A pokud ano, bude to jen proto, že bakterie v ní byly již přítomny, protože nežijeme ve světě, který je sterilní. Samy od sebe ale nikdy jen chemickým procesem nevzniknou. Musí tam být přítomná nějaká inteligentní informace, program, myšlenka, která to zařídí, naprogramuje chemické procesy a buňky tak, že vznikne život, od nejjednodušších až po nejsložitější organismy. Vždyť pravděpodobnost, že se město jednou postaví samo od sebe, náhodou, je X- krát vyšší, než to, že vznikne biologický organismus. Obojí je samozřejmě nesmysl, protože pravděpodobnost se rovná čisté nule.
Vidíme tedy, že je tu nějaká tajemná esence s inteligentním programem, která hmotu nejen oživuje, ale i řídí a která je chytřejší než my, protože vytvořila i nás. Tajemný klíč, program, podle kterého je postaven všechen život na Zemi je ukryt v nukleových kyselinách DNA a RNA. Je ale pravděpodobné, že programů, které programují buňky a vytváří jiné formy života které se nevyskytují na Zemi, je mnohem více, než DNA a RNA. Kdo tento program vymyslel, že je schopen neustále řídit buňky tak, aby vytvářely organismy různých druhů? Moderní věda dovede do toho programu částečně zasahovat, vyspělejší civilizace dovedou tento „software“ modifikovat, ale kdo ho vytvořil? Musel ho vytvořit někdo, kdo sám není žádným podobným programem vytvořen, protože je sám tímto programem. Tento program není totiž nic jiného, než myšlenka projektovaná do hmoty. Není to žádný samovolně a náhodně vzniklý proces, má naopak přesná pravidla a je chytřejší, než člověk.
Navíc má stále před ním náskok. Dovede produkovat i viry, které se neustále mění, takže jakmile k nim najdeme protilátku, hned zmutují tak, že naše látky jsou neúčinné. Je to podobné, jako počítačoví hackeři budou neustále krok před těmi, kdo proti nim bojují. Problém totiž není v těch hackerech (virech), ale v tom, že vůbec vznikly a vznikly proto, že člověk je duchovně narušen (společnost je nezdravá). Viry, proti kterým bojujeme, jsou pouze následky. Příčiny vzniku těchto jevů ovšem zůstávají. Můžeme sebevíce pokročit ve výzkumu léčby rakoviny, AIDS apod., ale pokud neodstraníme příčiny toho, že jsou tyto a další nemoci stále častější, nebude to moc platné.
Materialistická věda nevidí na procesem adaptace (či evoluce, pokud chcete) žádného neviditelného hybatele, programátora, protože vychází jen z toho, co může změřit a spočítat, z toho co vidí. Aby mohla vysvětlit vznik života „přirozeným způsobem“, vymyslela termín „přirozený výběr„. To je automatický proces, kterým příroda řídí sama sebe a podle nějakých kritérií vybírá z různorodé skupiny jedinců ty, které potlačuje, nebo naopak zvýhodňuje. Vidíme ale jasně, že tento proces není nic jiného, než velmi sofistikovaně vymyšlený program – v žádném případě o náhodný děj. Navíc nejde ani o evoluci (ve smyslu od nedokonalého k dokonalejšímu), ale pouze o adaptaci a růst (od zárodku do složitější formy, která je vždy aktuálně ideálně přizpůsobená životním podmínkám). Materialistická věda věří, že přírodní výběr je hnacím motorem evoluce a že tento výběr způsobuje, že se život vyvíjí od primitivního k dokonalému. Ve skutečnosti žádný přírodní výběr neexistuje a biologické formy se pouze přizpůsobují tak, aby přežily.
Ani dnešní člověk není žádným vrcholným stupněm vývoje, ale pouze přizpůsoben stávajícím podmínkám, které ho formují a které on sám zároveň spoluvytváří. Evolucí prochází pouze duch tím, jak si sám sebe uvědomuje a jak si uvědomuje sebe jako součást Boha a celého duchovního těla. Tím, jak dokáže překročit hranice svého ega a materialistického vidění světa. Člověk není v žádném případě nějakým vrcholným stupněm života, kterému je všechno jednodušší (nikoliv primitivnější) podřízeno, ale je pouze zcela rovnocenná součást celého dlouhého řetězce. Pokud chce jednat tak jako tato součást a pokud si uvědomuje tuto skutečnost, musí se v úctě a pokoře sklonit před všemi, i odlišnými formami života, neboť jsou s ním ve skutečnosti rovnocenné.
Kdyby byl člověk zasazen do jiné reality, změnil by se i jeho organismus tak, aby v této realitě mohl existovat. Nevyvinul by se v něco, pouze by se přizpůsobil, i když by lidské tělo mohl připomínat jen vzdáleně. Lidský prototyp ADAM, ke kterému patří i člověk pozemský, je podle vesmírných lidí navržen tak, aby mohl žít v daných realitách. Tento prototyp se ovšem dělí na mnoho poddruhů – lidských ras. Některé známe na Zemi, jiné se vyskytují jen na jiných planetách. Mimo to však existují i bytosti, jejichž těla vychází z jiných prototypů. Tyto rasy nejsou lidské, jsou míšené anebo geneticky upravované.
Jakákoliv neodborná genetická manipulace ať už s rostlinnými nebo živočišnými druhy je přísně zakázána a je vážným přestupkem proti stvořenému životu, protože odsud přichází degenerace a zánik. Vesmírní lidé říkají, že tvůrci a programátoři života nejsou z hmotných světů a že vytvářet a programovat život mohou i v těchto světech provádět jen nejvyšší mistři, kteří tvoří vesmíry a oživují planety. Totiž, že nikdo není oprávněn životní formy dále „vylepšovat“ nebo si je upravovat podle svých potřeb, protože již byly stvořeny jako dokonalé a jakákoliv nedokonalost, mutace, nemoci a degenerativní změny jsou způsobeny těmito i jinými umělými zásahy. Totéž se týká nejen genetických manipulací člověka s jinými biologickými druhy, ale i zásahy jiných mimozemských bytostí při genetických manipulacích s lidskou rasou a člověkem na Zemi.
Kde vlastně začíná hmota? Začíná tam, kde začíná naše metafyzika. Předtím už jsou vyšší dimenze života, z jemnější hmoty, světy, kde naše zákony a fyzika neplatí. Těmito světy se zabývá metafyzika či parapsychologie, ovšem tyto vědy jsou považovány za nevědecké, neboť současná vychází jen z toho, co dokáže detekovat svými přístroji, změřit a vypočítat. To, co detekovat, změřit a vypočítat nedokáže, to stojí mimo její možnosti. Každý biologický organismus na Zemi se skládá z menších bytostí, ty zase ještě z menších a k těm nejmenším – buňkám. Další stavební částice již nejsou biologické, ale chemické a nejmenší jsou fyzikální. Podobně jako dům, který je postaven z různých stavebních částic, až po cihly. Když buňku napadne vir, za chvíli je napadené velké množství z nich a tělo chřadne. A stejně tak když cihly nasáknou vlhkost, začnou hnít, až se celá budovat rozpadne. Začněme tedy těmi nejmenšími stavebními částicemi hmoty, které věda zná nebo je předpokládá.
Na úplném počátku jsou částice o kterých víme protože je můžeme odvodit z vlnění vakua, nicméně jsou tak nepatrné, že je nejsme schopni nijak přímo pozorovat. Říkáme je proto virtuální částice. Nikdo neví co tyto částice jsou, ale máme teorie o tom, jak vznikají. Co to znamená? I kdybychom z prostoru odstranili všechny základní částice hmoty, včetně neutronů a protonů, stále pozorujeme, že i v takovém vakuu se neustále vlní jakási záhadná, tajemná energie, která nemá žádnou zjevnou příčinu. Během tohoto vlnění vzniká „jiskření“ kdy dochází ke vzniku virtuálních částic, kterou vzápětí zanikají. Je to snad energie ducha, nějaký Boží dech? Nebo je to duch sám? Odkud se bere a co to vlastně je? Nebo je to ona univerzální energie se kterou pracuje i magie, která umí přenášet myšlenky, ukládat duchovní informace…?
Jinými slovy pozorujeme, že absolutní nic nemůže existovat a vždy je tady přítomna ona energie, která způsobuje fluktuaci vakua. I když jí nevidíme a její působení odvozujeme jen na základě důsledků jejího vlivu. Nemůžeme určit z čeho se skládá a co ji způsobuje, proto používáme koncepty vytvořené z předpokladů. To jsou pohyby tzv. kvantových polí, které se vlní a protože se nemohou opřít o žádný bod, žádnou částici, třou se a naráží o sebe, takže vzniká jiskření virtuálních částic. Fyzika která se zabývá touto „nehmotnou“ prvotní strukturou hmoty ve které jsou pevné částice hmoty natolik miniaturní nebo žádné, že přestávají být či nejsou relevantní, se nazývá kvantová fyzika. Je to vlastně obor na pomezí viditelné a neviditelné hmoty, respektive hmoty a ducha, který není založen na pozorování hmotných částic a jejich vzájemném působení, ale na tom, co je za nimi, co umíme detekovat že se nějak projevuje, ale nelze to přímo pozorovat. Původ neustále vlnící se energie nezávislé na hmotě je asi podobná záhada jako složení temné hmoty, kterou také nikdy nikdo neviděl, ale na základě jejího působení víme, že existuje.
Rozdíl mezi kvantovým a digitálním počítačem je pak ve způsobu počítání. V počítání v kvantech není nic striktně odděleno a pevně dáno, tj. 0 může být současně 1, částice se mohou nacházet v pozicích, kdy mohou existovat ve více stavech najednou, mohou být vzájemně propojeny a změna stavu jedné částice okamžitě ovlivní stav druhé, bez ohledu na souvislost. Tento způsob počítání umožňuje provádění výpočtů na mnoha možných stavech současně. Výstup je však vždy digitální.
Výhodou počítání v kvantech je teoretická možnost zpracovávat obrovská kvanta dat rychlostí blesku, nevýhodou velká variabilita, nestabilita a chybovost. Navíc to vyžaduje teploty blízké absolutní nule a obrovskou spotřebu energie. Jak kvantová fyzika samotná, tak její využití v počítačích je však stále ve fázi experimentů a současné kvantové počítače jsou velmi primitivní. Jsou sice už dnes na některé úkoly vhodnější, než klasické, nicméně v mnoha dalších výkonu těch klasických ani zdaleka nedosahují. Součástí výzkumu je tzv. kvantování kterým se usměrňuje vlnová délka a energie částic na požadovanou hodnotu. Kvantování energie je něco jako potencování látek v homeopatii.