Byl ráj na Zemi?
Ráj byl předtím, než vznikly fyzické světy a nebyl vázán na konkrétní místo. Člověk se do 3D reality postupně propadl až z 11. dimenze. Ráj byl do jisté míry ještě i na Zemi v dobách kdy vznikala a trval téměř až do doby, než lidé podlehli padlým bytostem z vyšších světů, kteří je začali navštěvovat s cílem je ovládnout. Mnozí s nich měli s lidmi poměr a jejich potomci založili první civilizace na Zemi, které vytvořili známou Atlantidu. Ta se také zpočátku původnímu ráji stále ještě velmi podobala, ale pak se to zvrtlo. Rovnováha byla až příliš narušena. Pýcha člověka způsobila, že ji postupně zničil, rozpadla se a byla zanikla při potopě světa. Potomci atlantiďanů a pračlověka se pak před 12 000 lety spojili a založili první kultury starověku a vaší současnou civilizaci.
Kdy došlo k pádu člověka?
K prvnímu pádu, který měl za následek vznik astrálních a fyzických světů došlo pochopitelně ještě před vznikem vesmíru, protože Adam a Eva ještě žádná těla neměli. To ale ještě nic nebylo, jen malý přestupek. K dalšímu pak došlo asi půl miliardy let předtím, než na Zemi vznikl život a započala materiální evoluce. Ta zde vznikla právě následkem tohoto pádu člověka. Odehrál se podle vašeho datování asi před třemi miliardami let. Ale ani to ještě nic nebylo. Pád se odehrával ale velmi postupně tak, jako ráj opouštěli další a další lidé. Ještě dlouho dobu po pádu prvních lidí, většina z nich žila jako v ráji. Bohužel to šlo stále z kopce, až jejich první společná civilizace skončila v troskách a zničila samu sebe. To se opakovalo ještě několikrát a naposledy před těmi 12 000 lety. Tam, kde lidé odpadnou od Boha a nechají se zlákat Satanem, padají současně do hmoty. Jejich ráj, jejich svět a jejich těla se začnou zhmotňovat a stejně k tomu došlo i na Zemi. Vesmír je od dávných dob bojištěm mezi silami světla a temnot.
Jak vznikla lidská rasa?
Původ lidské rasy je mimozemský (archetyp Adam) i evoluční (typ Eva). To jsou pouze rozdílné vývojové proudy, které probíhaly na různých úrovních současně a jejich výsledkem je dnešní člověk. Nemýlí se ani náboženství a částečně ani Darwin. Je to pouze nepochopení z nedostatku poznání. Teprve časem, asi před padesáti tisíci lety se tyto vývojové proudy spojily (více v menu Vesmírné rasy).
Takže to je důvod rozdílnosti lidských ras?
Ano, přesně tak, každá má jiný původ. Černá je původní rasa pračlověka, ostatní pochází z civilizací světa před potopou, které se vyvíjely na vyšších úrovních, než fyzická. Člověk se nevyvinul pouze ze zvířat a ani v případě evolučního vývoje na Zemi (u pračlověka), tomu nebylo tak, že by hmota stvořila ducha, jak tvrdil Darwin. Hmota, fyzické tělo je pouze tím, co duchovi umožňuje evoluci – tedy pouhým nástrojem. Ze zvířete se nevyvine člověk, ale pouze lidský duch. Pokud zvolí negaci a pád, narodí se jako člověk – tedy inkarnuje se do lidského těla. Jinak ale pokračuje ve svém vývoji mimo fyzické světy. Zvířata a rostliny jsou pouze jednou z forem, jak se duchovní síla vyvíjí.
Co bylo tedy předtím?
Předtím byly statisíce let vývoje pračlověka a miliony let vývoje člověka na Atlantidě. Jak přibližně vznikl pračlověk je všeobecně známo, ale o Atlantidě se neví téměř nic, protože to byli události, které se ještě odehráli ve vyšších realitách, ne fyzické. Na fyzickou úroveň se civilizace Atlantidy propadla až ve svém závěrečném stádiu, asi 40 tisíc let před svým úplným zánikem, kdy její potomci emigrovali do jiných částí světa nebo splynuli s původními lidmi z evoluční linie.
A jak vznikl člověk na Atlantidě?
Tam člověk nevznikl. Původní ráj nebyl vázán na hmotu a nějaké konkrétní místo, člověk byl dítětem teprve se rodícího vesmíru. Otázka je, kdy o něm můžeme mluvit jako o člověku, tehdy totiž žádné lidské tělo ještě neměl. Můžeme mluvit jen o jeho já. Zpočátku si ale nebyl ještě zcela vědom sama sebe jako individuální bytosti a já každého člověka dosud splývalo s jinými já, se kterými tvořil jeden celek. Teprve později si začal uvědomovat, že je bytostí oddělenou od celku. Tak se událo stvoření člověka jako duchovní bytosti. Bohužel se mnozí lidé v té době vydali špatným směrem. Zvolili zakázanou cestu, tím že se pustili do nelegálních experimentů, kterými byli pohlceni. Pohltil je jejich vlastní hmotný výtvor, který je jaké závaží strhl do propasti, až dopadli až 3D reality. Poté, když došlo k pádu, nebyl už člověk jen duch, ale měl i jemnohmotné tělo, nebyl vázán na jednu konkrétní místo ve vesmíru. Ale tak jak jeho duševní tělo houstlo, stávalo se hmotnější stejně jako vesmír, začalo být přitahováno nejbližším vesmírným hmotným tělesem, protože ve vesmíru začala působit gravitace. Jeho tělo se pak přizpůsobovalo fyzikálním podmínkám těchto světů. Stejně tomu bylo i na Zemi. Tak je to vždy, ve hmotě platí zákon vzájemné přitažlivosti. Tímto způsobem si lidské bytosti projektovaly do světa hmoty a staly se jejím vězněm.
V té době se lidé zapletli s padlými dévy (reptilními bytostmi) a začali opravdu na vlastní kůži poznávat rozdíl mezi dobrým a zlým. Tak začal velký pád lidí do temnot. Lidskou pozemskou rasu sice nezměnili co do vzhledu, ale předali ji především své geny. To způsobilo postupnou ztrátu schopnosti lidí vědomí Boha, zatemnění ducha, inteligence a citů, tělesnou degeneraci.
Dědičný hřích je sice duchovního charakteru, ale má i svůj tělesný rozměr. Výsledkem toho je, že současní pozemšťané mohou používat jen 5% kapacity svého mozku, nad čímž si vaši vědci dodnes lámou hlavu. Od té doby jej tyto bytostmi pronásledují (obecně se jim říká Satan nebo ďábel). Zpočátku znamenalo pro lidi uvíznuté v hmotných světech jen nepatrné omezení a mohli své inkarnační tělo kdykoliv opustit. Později, jak se jejich pád prohluboval, i jejich tělo nabývalo stále hmotnější podobu a omezovalo je stále více, až se z něj stalo fyzické tělo, které máte dnes. V něm člověk už zcela ztratil své duchovní vědomí toho, kdo je. Ztratil všechny vzpomínky a navíc nabyl názoru, že je jen tělo. Stal se úplným otrokem svého rozumu, hmoty, času a prostoru a úplně zapomněl kdo je, natož jaký je jeho původ – duchovně na Zemi téměř zdegeneroval. Do té lidé nevěděli, že existuje něco zlého, co je může odvrátit od jejich duchovní podstaty a připoutat ke hmotě.
Jaký byl život na Atlantidě?
Na to nelze jednoduše odpovědět. Záleží kdy. Na Zemi kdysi neexistovala jen její civilizace. Vystřídalo se tu více mimozemských civilizací, které se někdy vzájemně mísily. Mnozí lidé, kteří žijí na Zemi dnes tu žili už v době Atlantidy. Život tehdy však vypadal zcela jinak, se současnou civilizací ho vůbec nelze srovnávat. Byla to také civilizace mnohem vyspělejší, než je ta současná. Nebyla to civilizace založená na rozumu, ale na citech, pocitech, magii a intuici. Rozum tehdy lidé používali jen málo. A vlastně i řeč, protože se dorozumívali většinou telepaticky. Vy dnes používáte hlavně rozum a logiku – domníváte se, že ta má nejvyšší platnost a je spolehlivým vodítkem. Ve skutečnosti má s vývojem osobnosti, duše a ducha jen málo společného. Sami jste si tak zazdili cestu k hlubšímu poznání života a svého původu, ztratili jste kontakt s vyššími bytostmi a realitami.
Vaše současná civilizace je od dob starověkého Řecka technokratická, vyvíjející se téměř jednostranně rozumově, intelektuálně a technicky, ale vnitřně chřadne a hroutí se. Až teprve v době kdy se Atlantida propadla na fyzickou úroveň, podobala se prvním starověkým civilizacím, např. v Egyptě nebo Peru. Ale ani potom rozumový přístup nepřevládal, definitivní převahu v životě lidstva získal až mnohem později – v době starověkého Řecka. I kdyby se našly pozůstatky Atlantidy, vědci by je pravděpodobně přisoudili jim.
Atlantida byla kdysi nejvýznamnější civilizací. Byla také nerozvinutější ale později jí už její říše nestačila a zatoužila po celosvětové vládě až nakonec díky své mocichtivosti podlehla sama sobě, svému rozvratu. Rozpoutala energetické války s jinými a její obyvatelé pak i sami mezi sebou. Ty nakonec ukončili její existenci a vyhladili všechno živé. Zbylí obyvatelé emigrovali do vesmíru nebo do jiných nezatopených částí světa a smísili se s člověkem doby kamenné, který vznikl pozemskou evolucí.
Kdy člověk zapomněl na svůj původ?
V době, kdy jeho ego zcela zastínilo jeho rozum a rozum se stal jeho vládcem. Pak zapomněl na svůj původ, zapomněl, že je Božím dítětem, ztratil schopnost přímé komunikace s Bohem a začal sama sebe vnímat jako bytost oddělenou od Boha. To se stalo definitivně téměř před 3 000 lety. Přímou komunikaci pak nahradila náboženství, která se stala institucemi, často velmi zkostnatělými. Ale také vědmy a jasnovidci, tedy prostředníci, kterými byli předtím všichni lidé. Do té doby bylo jejich vědomí spojené s Bohem, jinými slovy vědomí a podvědomí u nich dosud splývalo v jedno.