Onen svět

Průvodce posmrtným životem a paralelními světy

Slovo úvodem

Na těchto stránkách se pokouším shromáždit všechny dostupné informace, které se týkají života člověka po smrti, paralelních světů a realit, které jsou mimo možnosti vědeckého výzkumu i mimo schopnosti našeho vnímání. Jde o různá poselství andělů, lidí, kteří prožili klinickou smrt a především lidí, kteří byli dočasně vzati anděly na exkurzi do vyšších světů a paralelních realit, jak ve světech posmrtného života, tak jiných inkarnačních světů. Texty jsem záměrně sestavil z části do formy rozhovoru. Ten je z části reálný, z části jsou otázky vymyšlené.

 

Pravdivost poselství a svědectví samozřejmě nelze v mnoha případech nijak vědecky ověřit, stejně jako lze zpochybnit poselství samotná, podobně jako u tématu téma mimozemského života, které je však oproti tomu mnohem více známé a popularizované. Vše tedy pochopitelně zůstává - alespoň oficiálně - na bázi víry, teorií, spekulací a hypotéz, protože žádný anděl, ani mimozemšťan se zatím nepředstavil oficiálně celému světu nebo nebyl představen, ani nevystoupil v televizi či rozhlase (nepočítáme-li incident z roku 1977). Informace od Ježíše Krista, proroků, věštců či jasnovidců nemohou být pokládána za věděcky přijatelné a za fakta. Ani Kristovo zmrtvýchvstání nebylo zachycenou kamerou, ale i kdyby bylo, jistě by nebylo problém záznam také zpochybnit a říci, že to byl filmový trik.

Cokoli lze zpochybnit, možná i v případě, že něco vidíme na vlastní oči. Nebyla to náhodou jen naše halucinace? Hologram? Nebo jiný trik profesionálního kouzelníka? S lidskou myslí se dají dělat věci - je až neuvěřitelné jak snadno je manipulovatelná. Ostatně manipulace a triky jsou všude kolem nás. Od nevinných, až po velmi sofistikované, takže nás vlastně vůbec ani nenapadne, že by mohlo jít o nějaký klam.

Na druhou stranu ale víme, že i vědecké teorie jsou také často jen hypotézy, založené na předpokladech (např. Darwinova). Když ale uvážíme, že náš vesmír - tedy oblast časoprostoru může být jen nepatrnou součástí mnohem vyššího celku mimo čas a prostor, je jasné, že celá věda je nám v podstatě k ničemu, protože ta se vztahuje jen na to, co lze měřit, respektive na svět, kde lze něco od něčeho odvozovat. Mimo tuto oblast si však nevystačíme nejen s vědou, ale ani rozumem a logikou. "Onen svět" - je zřejmě jakýsi nekonečný hologram všech možných možností a všech rozměrů, tvořící nekonečnou řadu na sobě nezávislých paralelních světů.

Vesmír

Náš vesmír je jedním z takových světů - bublinou stvořenou z hmoty, která vytváří dva základní rozměry - čas a prostor a třetí, pohyb.

Ta bublina má průměr několika desítek miliard světelných let a neustále se zvětšuje. Je tedy tak velká, že čím dále do vesmíru se díváme, tím méně vidíme jeho současní stav, ale pouze to, jak vypadal kdysi dávno, takže hvězdy, které nám svítí nad hlavami, tam ve skutečnosti už možná dávno nejsou, nicméně jejich světlo k nám stále ještě putuje. I kdyby byly nejbližší civilizace od nás vzdáleny pouhých pár set světelných let (a to by bylo opravdu za rohem), trvalo by nám stovky let se k nim dostat. A to ještě v případě, že bychom letěli nejvyšší možnou teoreticky dosažitelnou rychlostí - tedy rychlostí světla. Kdybychom jí překročili, zmizeli bychom z časoprostoru - zatímco však mimozemšťané umí cestovat takovou rychlostí a pohybovat se nejen prostorem, ale i časem tam a zpět, pro nás je něco takového zatím neuskutečnitelné. Dostat se na "onen svět" mimo časoprostor je však jediná možnost, jak překonat tak obrovské vzdálenosti.

Zdá se, že vesmír musí pokračovat navěky. Ale opravdu musí? V těch nejvzdálenějších hlubinách vesmíru, mohou tam snad být někde místa, kde se něco mění v absolutní nic? Vědci pátrají ve vzdálených končinách vesmíru, zkoušejí odhalit tuto krajní hranici, nalézt tvar vesmíru. Nyní překvapující důkazy naznačují, nejenže je místo, kde vesmír končí, ale za tím místem může být i něco ukrytého, něco nepředstavitelně cizího.

Dlouho jsme si představovali, že vesmír je nekonečných rozměrů, ale mnoho kosmologů si nyní myslí, že vesmír… je konečný. Někteří věří, že dokonce znají jeho tvar. Pokud objevíme okraj vesmíru, budeme se muset poprat s další podnětnou a zneklidňující otázkou. Co leží za tím okrajem?

Andy Albrecht, teoretický fyzik university C. Davise, si je jistý konečnosti vesmíru. Dokonce si myslí, že vypočítá jeho velikost. Andy studoval velmi rané okamžiky po Velkém třesku, když vesmír nebyl ničím více než kypící chaotickou koulí energie. Pak náhle získal převahu děj nazvaný inflace. Ten nafoukl vesmír neskutečnou rychlostí, znásobil jeho velikost 100 tisíckrát. O zlomek sekundy později se všechen prostor a hmota plynule rozprostřela.

Zdá se, že se vědci blíží k tomu, co nám říkají o vesmíru mimozemští lidé. Podle nich na konci vesmíru ubývá hmotných těles, až hmota mizí úplně a začíná nicota. Protože tu není hmota, která by vytvářela další prostor (ano, hmota je to, co vytváří čas a prostor), prostor i čas se tu zakřivuje do oblouku. Vesmír není nic jiného, než jakási časoprostorová bublina. A co je za jeho koncem? Je tam dimenze, ve které neexistuje čas ani prostor. Pouze věčnost.

Tamní svět je pouze manifestací vědomí ducha a antihmoty - původní matrice, které nepodléhá času a prostoru a ani je nevytváří. Tato matrice je našimi vědci nazývána jako neznámá, neviditelná "temná hmota." Okultisté často používají název "astrální hmota". Je to ale totéž. Tato dimenze je Onen svět - náš domov. Černé díry jsou díry ve zhroucené hmotě - jsou to tunely vedoucí ven z našeho vesmíru. Z opačné strany, z vesmíru antihmoty ale vypadají naopak jako obrovské zářící hvězdy. Jak hmota, tak antihmota má různé frekvence a tvoří různé dimenze - tzv. paralelní světy, původní a inkarnační.

Definice paralelních světů

Dnešní věda přece jen pokročila a míří i za hranice času a prostoru - i když zatím jen v teoriích, ale kupodivu ne tak nepodobných těm, které známe už dávno z okultních zdrojů (teorie temné hmoty, paralelních světů, teorie všeho...),. Tím se tak trochu věda a víra nejenže nerozchází, ale spíše spojují. Ostatně ale i představy Julese Verna byly v jeho době jen pouhými teoriemi... Cestování časem i prostorem z jednoho konce na druhý je možné, pokud překonáme rychlost světla, jak objevil už kdysi dávno Albert Einstein. Dokud se to nenaučíme, bude jedinou možností, jak se dostat mimo čas a prostor smrt těla. Je to právě naše tělo, které nás v bublině časoprostoru drží. Ostatně - proto bylo fyzické tělo také vytvořeno, aby bylo kompatibilní s tímto světem, ve kterém se nyní nacházíme (i když ve skutečnosti se nacházíme v obou světech paralelně). Svým vědomím v časoprostoru a podvědomím mimo něj.

Na onom světě je vše na jednu stranu virtuální, ale na druhou stranu skutečné. Není to tedy jen nějaké počítačová hra, uprostřed které jste, nějaký prázdný hologram. Skutečně vše cítíte a vnímáte - stejně realisticky jako zde. Ba dokonce ještě mnohem intenzivněji, jakákoliv myšlenka a emoce je tu výrazně zesílená, dobrá i zlá, protože váš nechrání fyzické tělo. Není tu nic, co by šířilo zvukové vlny, každá myšlenka je zároveň hlasem, zvukem i zjevem... Myšlenky a pocity jsou tu věci. Čas tu neexistuje, jen věčnost a prostor také ne, proto je nekonečný. Vše je zde snadno tvárné nabývající jakékoliv "vnější" podoby a přesto to vypadá, jako by to bylo hmotné, jak je to hmatatelné, neboť vše má stejnou hustotu jako váš duch. V našem hmotném světě neviditelný, ale zde stejně hmotný jako hmotný objekt v hmotném světě... Onen svět není jen svět duchovní - to jsou až vyšší sféry paralelních světů. Jsou to také jemnohmotné (astrální) a hmotné světy, avšak tvořené z původní hmoty, která nevytváří časoprostor. Podle jedné teorie je to právě ona nám skrytá antihmota či temná hmota...

I když se možná o věci "mezi nebem a Zemí" nezajímáte, mnozí jste možná slyšeli o "paralelních světech", světech, které existují současně s naším světem, ale na jiné úrovni vnímání, světy, které jsou pro nás neviditelné, nicméně jsou stejně reálné, jako je ten náš. Je to fenomén, o kterém začíná uvažovat už i moderní věda a tak i když dříve věda a víra často stáli proti sobě, dnes stále častěji vidíme, jak se potkávají. Pro mnohé lidi, kteří nikdy v nic takového nevěřili , jsou možná nejnovější vědecké poznatky a seriozní hypotézy šokující, nicméně víra v neviditelné světy a potažmo Stvořitele je stará, jako lidstvo samo. Ba co více, náš svět byl s těmito, nám dnes už neviditelnými světy, kdysi daleko více propojen a tak lidé nemuseli jen věřit, protože skutečně také viděli.

Teprve až v pozdějších dobách historie lidstva, respektive až naší současné civilizace, se mezi tyto světy vytvořily jen těžko prostupné bariery, které způsobily, že člověk zapomněl na svůj původ, na to proč je a co je vůbec svět, ve kterém žije. A tak se z něho na Zemi postupem času stal sice intelektuálně velmi vyspělý, ale duševně velmi omezený, tupý a degenerovaný tvor, který se stal otrokem hmoty, materialismu, pověr a předsudků – na jedné straně ateismu a na druhé straně fanatismu. Zato však v každém případě hluboce přesvědčený o své dokonalosti a o tom, že ta nepatrná planeta Země je středem vesmíru, pupkem světa a že on je nejdokonalejší, ze všech bytostí, kterým je předurčen vládnout.

Nyní přichází doba, ale lidstvo tento názor přehodnotilo a poznalo, že pozemský člověk je jen částí jedné obrovské a nekonečné mozaiky stvoření. Že ani zdaleka není nejdokonalejší, nejlepší a už vůbec ne jediným v celém vesmíru. Až dosud bylo lidstvo na Zemi ponecháno svému svobodnému vývoji a tak se mohlo nechat touto myšlenkou ukolébávat. Protože však vývoj nelze zadržet, jeho setkání (nebo konflikt) s realitou nelze dále oddalovat a lidstvo bude postaveno více – méně před hotovou věc, kdy se již každý bude muset rozhodnout sám za sebe, čemu uvěří. Současná civilizace je u konce a nyní už bude záležet na každém člověku, jak se k této realitě postaví. Konec současné civilizace bude soubojem mezi pravdou a lží, mezi skutečnou realitou a tou virtuální, mezi pravdou a mystifikací.

Je to souboj, ke kterému dojít musí, aby se lež sama usvědčila. Nevíme, zda to bude nějaký viditelný souboj na ostří nože, jak nám ho líčí apokalyptická proroctví anebo vyčerpaná lež nakonec sama ustoupí a v klidu se vytratí, jak nám to popisují některé channelingové zdroje. Na jeho konci však všechny ostatní čeká začátek nového světa - Nový Věk. Světa, ve kterém už člověk na Zemi nebude žádným izolovaným individuem, kterému se vyspělé bytosti raději vyhýbají a lidstvo jen tajně a zpovzdálí pozorují. Naopak, navrátí se opět do světa, který kdysi dávno pozemský člověk opustil a stane se rovnoprávným sousedem všech ostatních obyvatel tohoto obrovského vesmírnému domu složeného z mnoha paralelních světů.

Jak tedy tyto světy vlastně dělíme? Esoterická literatura je často nepříliš jasně a nesouvisle popisuje a navíc používá někdy různé termíny. Ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Také na základě dostupných zpráv od mimozemšťanů, kteří nám prostřednictvím kontaktérů poskytli mnoho informací o naší historii a o světě víme, že se dělí především podle druhu hmoty a dále podle skupenství hmoty, které je obvykle děleno do 7-12 dimenzí (realit).

Náš svět je složen z gravitačního typu hmoty, který vytváří rozměry - ve fyzické realitě (tedy 3D) jsou to čas a prostor. Ve vyšších realitách k nim ale přistupují ještě další rozměry a také čas a prostor tu existují nadále, mají však jiné konstanty. Všechny duchovně vyspělé civilizace žijí od 5D reality výše a naše Země se na tuto úroveň brzy přesune. Kromě tohoto typu hmoty prý dokonce existují ještě zcela jiné typy. V každém případě hmota, která vytváří rozměry je pouze dočasně vytvořeným produktem sloužícím ke "školícím účelům". Tím, že vytváří rozměry, je podřízena svým vlastním zákonům a je tak i časově a prostorově omezená.

Ačkoli vyšší reality jsou pro obyvatele nižších dimenzí neviditelné a nedosažitelné, pro obyvatele v nich jsou stejně reálné a hmatatelné jako je náš svět, ve kterém žijeme. Totéž platí i pro světy antihmoty (v okultní literatuře často nazývané jako „astrální“ hmoty). Pro vědce je záhadou, kam se antihmota poděla a kde je. Z gravitačních modelů už ale vědí, že existuje, ale protože neví kde a jak vypadá, nazývají jí "temná hmota". Světy antihmoty jsou mimo jiné také originálem hmotných světů, včetně našeho. Cokoli nás napadne, vznikne nejdříve jako myšlenka a každá myšlenka je tu stejně reálná a hmotná, jako u nás věci. Jsou to světy sice imaginární, snové, nikoliv však nějaké vzdušné zámky. Myšlenky tu skutečně mají zcela reálnou, hmotnou podobu, která něco váží.

Antihmota je původní hmota, hmota, která je prakticky stejná jako hmota gravitační. Hlavní rozdíl je v tom, že tato hmota není gravitační a nevytváří tudíž žádné rozměry, které mají jakékoliv fyzikální konstanty. Je věčná, nezničitelná, omezena pouze zájmem těch, kteří v jejich světech žijí. Nepodléhá žádným jiným zákonům, než zákonům myšlenky. Světům antihmnoty říkáme také "onen svět" - jsou to světy, které jsou naším věčným a původním domovem, odsud na Zemi přicházíme a sem odcházíme.

Jestliže hmotné světy umožňují všem, bez rozdílu stupně duchovního vývoje, se setkávat a žít na jednom místě spolu, ve světech antihmoty to neplatí. Každý je zde zcela automaticky přitažen ke "svému místu", kam patří. V žádném případě nikdo nikomu neurčuje, jakou zónu nebo říši bude obývat, ba ani Bůh ne. V náboženství někdy převládá myšlenka Božího soudu po smrti, to je však naprosto mylná představa - nic takového neexistuje. Tento svět je rozdělen na sféry, kde spolu a vedle sebe mohou žít vždy jen bytosti stejného duchovního vývojového stupně. Proto jsou zde temné zóny (které náboženství nazývá peklo), přechodné šedé zóny (očistec) a zóny světla, které nazýváme (ráj, nebe, nirvána).

Ná závěr bychom snad ještě měli zmínit, že vedle těchto dvou paralelních světů hmoty a antihmoty, včetně všech jejich úrovní a sfér existují i světy zcela nehmotné, čistě mentální, kauzální či duchovní. Tyto světy nemají pro nás žádnou pochopitelnou formu ani podobu, protože je nelze vnímat vizuálně ani akusticky. Jde o čirý stav bytí, spočinutí a jednoty. Není to žádné místo ani naprosto žádný rozměr, ba dokonce prý ani myšlenka. Ve starší okultní literatuře jsou duchovními světy někdy nepřesně nazývány i světy astrální.

Pokračovat