Pozorovali jste někdy, kdy se vaše realita mění v sen v čase, kdy usínáte? Možná ano, ale zřejmě nikdy jste si ten okamžik nemohli uvědomit, neboť upadnutím do stavu spánku se vaše vědomí spojuje s podvědomím. Vaše vědomí existuje stále, ovšem v jiné realitě – v realitě podvědomí – tedy ve snové realitě. Okamžik změny reality ze současné na snovou nemůžete tak pozorovat právě proto, že současně se změnou reality proběhne změna vašeho vědomí. Nemůžete většinou nahlížet do svého snu a přitom si zachovat vědomí. Výjimkou jsou pouze tzv. lucidní sny, kdy vědomí i ve snu zůstává do jisté míry zachováno, takže si ve snu jste schopni uvědomit, že spíte a že se pohybujete ve snové realitě, čím můžete svůj sen aktivně řídit. Většinou však zůstává vědomí silně zastřeno, neboť je spojeno s vaším podvědomím. To je ve skutečnosti váš duch a duše – tedy vy.
Vědomí, tedy naše mysl kterou aktivně používáme v bdělém stavu, je pouze malá část našeho skutečného já. Je to pouze ta část, se kterou je náš fyzický mozek schopen aktivně pracovat a využívat jí. Náš mozek má sice v zárodku schopnost využívat mnohem větší část našeho skutečného já, ovšem tato mozková kapacita zůstává nevyužita. Odhaduje se, že náš mozek je dnes pouze asi z 5% využit a naše podvědomé schopnosti, včetně jasnovidnosti, telepatie či telekineze zůstávají nevyužité. Schopnosti ducha jsou dokonce takové, že může existovat i aktivně působit v mnoha paralelních světech, místech a časech najedou.
Z čeho je náš sen tvořen? Snová realita je vše, co je uloženo nejen v našem podvědomí, ale také to, čím je naše podvědomí ovlivňováno v rámci kolektivního podvědomí všech bytostí, bez ohledu na čas a prostor a někdy i tím, čím se zabýváme během doby, kdy naše tělo spí. Musíme si uvědomit, že podvědomí existuje mimo naší časoprostorovou realitu. Není omezeno žádnými hranicemi. Náš sen může odkazovat na to, co se nás bezprostředně týká, co se nás týkalo či bude týkat, ale i na to, co nemá přímou souvislost s naším životem a dokonce ani s tímto světem. Většinu snů si ovšem vůbec nepamatujeme a z jiných pouze útržky z různých sekvencí, které spolu vůbec nemusí souviset.
Proč se nám zdají sny? Sny se zdají každé živé bytosti, nejen lidem, ale i zvířatům. Je to proto, že duchovní síla, vědomě využívaná, podvědomá, ale i ta v zárodečném stádiu je stále všudypřítomná, stejně jako Bůh je duchovní bytost, ve které žijeme a které jsou součástí. Je vždy a všude. Je to tvůrčí síla mnoha podob, jako dech který dýcháme. Je stále přítomná a aktivní, ať je vědomě používána nebo nikoliv. Materiálno, sexualita i duchovno jsou jen různé projevy této duchovní síly. Je jen jedna energie, ale mnoho jejích projevů. Sen, je jen jedním z projevů, který se objeví tehdy, je-li vědomí potlačeno a zastřeno, jako vedlejší jev. Ducha potlačit nelze a pokud je potlačován nebo není aktivně využíván, vytvoří snovou realitu, kterou může zaznamenat i vědomí.
To by se stalo např. tehdy, pokud byste několik nocí nespali. Sny by se vám začaly zdát i v bdělém stavu a vaše snová realita by se smísila s touto. Podobně se to děje u osob pod vlivem drog či v případě poškození mozku, v důsledku čehož jej duch nemůže aktivně používat. A protože duch je stále přítomný a aktivní, realizuje se ve snové realitě – mimo vědomí. Ať už tedy váš mozek nefunguje nebo ho nepoužíváte z jakéhokoliv důvodu (poškození, spánek, smrt, kóma), váš duch nezaniká a stále žije – je aktivní. Stále jste tady, i když se nacházíte v jiné realitě.
Sny se nám nezdají proto, aby se tím nějak čistil mozek nebo proto, že si mozek potřebuje třídit myšlenky, jak nám říkají někdy vědci. Mozek žádné sny nevytváří ani nepotřebuje, mozek je pouze kus hmoty. Mozek si prostě potřebuje jen odpočinout, stejně jako celé tělo. Sny jsou pouze průvodním projevem v čase, kdy duch mozek aktivně nepoužívá, právě proto, že jej nepoužívá.
Ani mozek nikdy úplně nespí a díky tomu může v lehčích fázích spánku uložit do paměti některé sekvence ze snové reality a to jen tehdy pokud je vůbec dokáže zpracovat. Snová realita může být totiž natolik odlišná, že ji prostě nelze zkonvertovat a pokud ano, tak do podoby, která nedává žádný smysl. Člověk tedy nesní jen v určitých lehčích fázích spánku, jak se domnívají vědci, ale stále, dokud je vědomí pasivní. V hlubokých fázích spánku, kdy nejsou registrovány žádné známky toho, že by spící snil, sní také, avšak mozek tyto sny není schopen vůbec registrovat, ani na ně reagovat. Proto ani měřící přístroje nemohou zaznamenat žádnou mozkovou aktivitu.
Svým způsobem můžeme říci, že i tato naše realita je sen a že žijeme sami ve snu a je to pravda. I tato realita je pouze materializovaným snem, dočasně fyzicky fixovaným. Vše je ve skutečnosti jen sen. Jediný sen, které se rozkládá do mnoha paralelních realit a světů. Naše realita je přitom pouze jednou z nich a přechod mezi nimi je pozvolný a kontinuální. Neexistují mezi nimi žádné pevné hranice. Hranice jsou dány pouze naší schopností se mezi různými realitami pohybovat. A protože naše schopnosti aktivně dnes prakticky neexistují, zdá se, jako bychom byli v našem světě a v této realitě uzavřeni či jako bychom byli otroky svého těla. Nemůžeme prostě být v jiném čase, v jiném místě vesmíru, na jiné planetě či v jiném paralelním světě rychlostí myšlenky, kdykoli si vzpomeneme. A přesto je to nejen teoreticky možné, ale je to i v základní výbavě a schopnostech našeho ducha (!). Duch skutečně nezná žádná hranice prostoru ani času. Tyto hranice jsou pouze v naší mysli. Naše mysl je vytvořila a později také materiálně fixovala. V podstatě jsme sami sebe uvěznili, vytvořili si čas, hmotu a tuto realitu.
Malý příklad kontinuity přechodu z jedné reality do druhé: Často usínám s přehrávačem na uších a s poslechem hudby. Občas se mi dokonce stane, že usnu dříve, než si stačím sluchátka sundat a přehrávač vypnout, přitom ale ani nepozoruji, že jsme již usnul a nacházím se v změněné, tedy snové realitě. I ve spánku totiž stále slyším hudbu. Nedošlo k žádnému přerušení vědomí. Mohu dokonce vidět i svůj přehrávač. To, že se nacházím ve spánku mi naznačí až jiné, podivné věci, které by se normálně stát nemohly. Přehrávač např. změní svoji barvu či slyším hudbu, kterou v něm něm nemám, mé okolí se mění, apod. Nebo naopak – ráno mě často probouzí moje TV – mám ji nastavenou, aby se sama zapínala. Někde mě ovšem neprobudí nebo pokud ano, zase usnu. Jenže i během spánku ji slyším hrát a po probuzení přesně vím, co se vysílalo a o čem se mluvilo. Aniž bych ji sledoval. Mé podvědomí pouze vytvořilo jiné obrazy toho, co se vysílalo. Když např. běžela reportáž o povodních, vytvořilo mi podobný sen.
I když spíte, stále vnímáte vše co se děje kolem vás. Váš duch vidí a slyší vše. I v době hlubokého spánku, přestože nic z toho si po probuzení nemůžete pamatovat a vědci vám budou říkat, že se vám nic zdát nemohlo, protože přístroje nic nezaznamenaly. Můžete vnímat a sledovat dokonce nejen to, co se děje ve vaší blízkosti, ale výjimečně dokonce i to co se stalo dříve či co se stane v budoucnu daleko od vás. Věda to pochopitelně vysvětlit nemůže, neboť pracuje pouze s mozkem. Ve skutečnosti je to ovšem váš duch, který je stále aktivní. Tedy i v době, kdy váš mozek odpočívá a nemůže jej používat. Podobně nedochází k žádnému přerušení vědomí ani v okamžiku smrti a to, že jste vlastně zemřeli a že se nacházíte ve změněné realitě můžete zjistit třeba až později, když uvidíte své mrtvé tělo, nejste schopni komunikovat s pozůstalými nebo zaregistrujete jiné podivné věci, které by se v této naší realitě nemohli stát. Někteří si dokonce vůbec ani nejsou schopni připustit, že zemřeli.
Mohlo by se zdát, že během bdění se váš mozek zaměstnává pouze tím, na co narazí v této realitě. To je ale omyl. I ve stavu bdělí je váš duch aktivní v oblasti podvědomí a ve snové realitě. Můžete tak žít paralelní životy, aniž byste si toho byli vědomi. Můžete dělat více věcí současně či podvědomě komunikovat s lidmi, které vědomě neznáte a nikdy nepotkáte a zároveň se v této realitě vědomě zabývat jinými věcmi. Něco z toho pak může proniknout i do této reality, např. v podobě předtuchy, intuice či de ja vú. Nebo dokonce fyzicky vytvořit předpoklad k tomu, aby k něčemu došlo. Říkáte si, tohle jste už někde viděl nebo toho člověka už znám, i když ani v jednom případě to nemůže být pravda? Ale ano. Ve snové realitě, na duchovní úrovni, k této zkušenosti již mohlo dojít. Náš svět a tato realita je jen jakýmsi velkým zrcadlem toho, co se odehrává ve snové realitě. Tam ve skutečnosti vše vzniká, tam se rodí myšlenky i emoce.
Není rozdíl mezi snem a realitou
Mnoho lidí říká – to jsou pouhé fantazie… Víme ale, že fantazie vůbec nejsou tak nicotné, jak si myslíme? Fantazie mají na onom posmrtném světě zcela reálnou moc. A pokud by se zhmotnily i v naší realitě, mohlo by se stát, že bychom bojovali i s našimi vlastní výtvory. No uznejte, nebylo by to opravdové peklo? V některých případech rozhodně ano.
Sledujete seriál Triky a pověry na Prima ZOOM? Hypnotizér ukazuje, jak jednoduché je manipulovat s lidských podvědomým, aby lidé realitu pokládali za sen, sen za realitu nebo aby si vůbec nepamatovali, co dělali. Pokusné osoby vůbec nevěděli, co je realita a co je sen, nebo zaměňovali jedno za druhé. Bylo možné je okamžitě zhypnotizovat a dát jim příkaz něco udělat, aniž by si po probuzení pamatovali, že něco dělali, nebo co to bylo. Anebo jim bylo přikázáno, aby si po probuzení pamatovali něco, co ve snu ve skutečnosti neprožili. A tito lidé to pak pokládali za realitu…
Už chápete, jaký je rozdíl mezi realitou a snem? – Žádný. Život, který není prožíváme, je realita pouze v jedné dimenzi. Dimenzi, která je dočasně hmotná. Ve skutečnosti je to ovšem také pouze sen. Tento život, posmrtný život, sen, hypnotický stav, duševní porucha, somnabulismus – to je však jsou pouze stavy vědomí, které realitu vytváří a zpětně reflektuje. Skutečné je pouze to, čemu věříte – to se zhmotňuje a realizuje. Všechno začíná v mysli. Vše je hra vědomí.
Náš svět je reflexe našeho vědomí
Svým vědomím vnímáme jen velmi omezený úsek v prostoru a čase. Vidíme jen to, nač se díváme, slyšíme jen to, co nám umožňují naše uši. Víte, ale že svým vědomým vnímáme mnohem více a to 24 hodin denně, i ve spánku? Podvědomým vnímáme všechno, co se děje nejen kolem nás, ale i kdekoli jinde. Můžeme komunikovat s mnoha jinými vědomími současně, ať už jsou v této realitě jako my nebo v jiné. Můžeme tak znám mnohem více lidí a mít více přátel, než na facebooku, aniž by pronikli do našeho vědomí.
V podvědomé realitě se s nimi můžeme ale i domluvit, že se seznámíme a poznáme i fyzicky na vědomé úrovni. Tak se vytvoří v této fyzické realitě „jakoby náhodou“ situace, ve které poznáme někoho nebo něco, co už se skutečnosti známe – i když jen z reality podvědomí. A pak máme pocit, že někoho už dávno známe nebo, že jsme něco už dávno viděli. Poznáváme lidi a krajiny nám důvěrně známé, i když víme, že jsme je nikdy předtím nepotkali nebo nenavštívili.
Existuje samozřejmě ale jen jedna realita, žádná realita rozdělená ta podvědomou nebo vědomou, ten či onen svět. Žádný čas, ani rozdělený prostor či hranice neexistuje. Vše je pouze v našem vědomí a v tom, jakou část reality je schopno vnímat. Stejně tak posmrtný svět nebo tento svět je jeden a tentýž svět – stejná realita. Také peklo nebo nebe nazýváme sice jako odlišné světy nebo reality (pro lepší orientaci), ve skutečnosti jde ale pouze o stavy vědomí, nikoliv o vymezený prostor.
Dokud si nezvykneme na to, že žádný prostor ani čas neexistuje, že oba dva rozměry jsou pouze fiktivní (i když dočasně pevně zafixované), nikdy to nemůžeme pochopit. Vždy se budeme ptát kde nebo kdy? Obě dvě otázky jsou ale stejně nesmyslné – stejně jako představa různých světů. Reálná je pouze věčnost – tady a teď. Reálný je pouze Bůh. Náš svět je utvářen v našem vědomí – v tom, jakou část Boha jsme schopni vnímat a reflektovat. Naše vědomí pak zpětně utváří náš svět a vizualizuje prostor. Pokud nejsme schopní vnímat žádný aspekt boží přítomnosti, může být tento prostor ve vědomí posmrtného stavu těla je tma a nic víc. Žádný vizuální ani akustický vjem. Naprostá samota a odloučenost.