STAV VĚDOMÝ, SNOVÝ, HYPNOTICKÝ, POSMRTNÝ…
Víte, jaký je rozdíl mezi vědomým stavem, podvědomým stavem ve spánku, podvědomým hypnotickým stavem a posmrtným stavem vědomí? Ve vědomém stavu je vědomí oddělené od podvědomí. To je velmi praktické, protože nám umožňuje vnímat pouze naší realitu, soustředit se na život tady a teď, v tomto čase a na tomto místě. Náš mozek je k tomu bezvadně přizpůsoben. Jakmile usneme, upadne do spánkového stavu i náš mozek, takže ho již nemůžeme používat – tehdy udržuje pouze základní životní funkce, neboť podvědomí dosud zůstává aktivní. Naše vědomí, protože je nezávislé na činnosti mozku a našem těle může být v tuto dobu pasivní i aktivní a dělat to, o čem v bdělém stavu nevíme (tj. je to náš druhý život, který je velmi podobný stavu vědomí po smrti těla).
Co je tedy sen, který se odehrává v našem podvědomí a do jehož děje většinou nemůžeme vědomě zasahovat? Sen je demonstrace toho, jak vzájemně působí energie naše ega, kolektivního vědomí a božského ducha, které vše oživuje a řídí. Vše je energie a duch. Duch je inteligentní program, energie ega je zase tvořena zbytková energií našich emocí, myšlenek a zážitků ve formě fantomů a démonů, které jsou často popisovány jako symboly, neboť za určitých podmínek vytváří podobné formy (viz snáře). Kolektivní vědomí je zase to, co požíváme všichni – je úzce spojeno s kronikou akašickou, záznamem všech dějů. Sen není sice vytvářen vědomím, ale pouze automatickou činností spojených energií, přesto i zde vidíme, že i podvědomí je schopno vytvářet logické formy a děje, které mohou dávat smysl a mohou být i sdělením. Podvědomí totiž často vyjadřuje zrcadlovitě obrácený obraz reality – nastavuje nám zrcadlo k tomu, jak žijeme. Někdy se říká, že se takto „čistí mozek“, ale přesnější by bylo možná říct, že se „čistí duše“ nebo „vyrovnává hladina psychické energie“, protože podvědomá činnost se netýká mozku, ale duše.
A jaký je stav vědomí po smrti, když odumře mozek? V tomto okamžiku dojde ke spojení vědomí a podvědomí a můžeme vnímat obě reality – fyzickou i snovou. Jsme v obou světech zároveň, v tomto světě i ve snu, avšak protože již tělo nemáme (je mrtvé), nemáme možnost jak komunikovat s fyzickou realitou. Nikdo nás nevnímá, neslyší a nevidí. V tomto stavu buď se můžeme rozhodnou buď pro odchod do nové snové reality, které je již oddělená od fyzické – a to takové, které odpovídá jednak odpovídá naši „duchovní kvalifikaci“ nebo můžeme zůstat v tomto „mezisvětě“ (velmi rychle zde ale můžeme zabloudit a dostat se do jiné snové reality, kterou můžeme být pohlceni).
Hypnotický stav vědomí je druh „mezispánku“, podobně jako mikrospánek. Hypnotický stav je ale naproti tomu podobný s posmrtným stavem vědomí. I zde je naše vědomí a podvědomí spojeno, máme ale stále funkční tělo, takže můžeme referovat o tom, co vidíme – pokud se v tom ovšem vůbec orientujeme a víme, co patří k jaké realitě – což je velký problém. Snadno totiž zabloudíme do světa, které reálný není a je pouze výplodem naší fantazie. Nevýhoda tohoto stavu totiž je (na rozdíl od posmrtného), že naše vědomí je zastřeno – může se sice vědomě pohybovat v říši snů a nechat se vést příkazy hypnotizéra, naše svobodná vůle je ale výrazně omezena, protože si svůj stav nedokážeme zcela uvědomit.
Takto změněný stav vědomí je velmi podobný stavu, v jakém je vědomí zastřeno např. při použití drog anebo v důsledku psychické poruchy. Tento stav může být rizikovější, protože vznikl samovolně, je neovladatelný, nemůže ho ovládat ani hypnotizér, ani postižený. Jedinou možnosti je vysazení drog nebo u psychické poruchy utlumení schopnosti podvědomí vnímat odlišnou realitu léky. Problém ale je, že při tom dochází zároveň i k utlumení vědomí, pacient je „oblblý“ a neschopný cokoli pořádně vnímat. Není to tedy léčba, ale jen utlumení schopnosti vnímat obě reality zároveň – naší i snovou.
Jiným specifickým stavem spánkového vědomí je např. somnabulismus, tj. mikrospánek, ve kterém je vědomí zastřeno, ale nespí ta část mozku, která řídí pohyb těla (případně dokonce ani zraku, sluch apod.). Nebo lucidní stav spánku, ve kterém si ve spánku uvědomujeme, že spíme a můžeme tak vědomě určovat scénář našeho snu nebo se i probudit, až se rozhodneme, že je třeba vstávat. Dalším stavem je jasnovidné vědomí – stav spojeného vědomí a podvědomí, tj, totéž jako stav posmrtný, ale s tím rozdílem, že jasnovidec není mrtev a můžete s ním normálně komunikovat, zatímco on může současně komunikovat i se snovou a vyšší realitou.
Dalším specifických a výjimečným stavem je stav vytržení či tranzu, ke kterému dochází např. u nadpřirozených zjevení. Člověku se zjeví andělská bytost tak, že podvědomí člověka se otevře natolik, že může vnímat vyšší realitu i svým vědomím. V tomto okamžiku je schopnost vědomého vnímání naší reality dočasně potlačena. Podvědomí však nadále vnímá obě reality, ovšem to, co se odehrává v naší realitě se ve vyšší realitě manifestuje odlišným způsobem. Např. v naší realitě zazní nějaký zvuk – víme co je to za zvuk a odkud pochází. Ve vyšší realitě však ten samý zvuk může znít i vypadat jinak – může způsobit odlišné asociace. Totéž např. v případě pohybu. Člověk, který je v tranzu sice vědomě nevnímá naší realitu a případné nebezpečí, podvědomě však ano. Např. se na něj řítí auto, ale v jeho realitě se tento stav manifestuje tak, že se na něj řítí balvan utržený ze skály. Výsledek však je stejná reakce – nutnost uhnout, uskočit…
Ostatně stejný princip různé manifestace se děje i v lehké fázi běžného spánku.Usnete např. při puštěné televizi a všechny zvuku, které slyšíte se ve vaší snové realitě manifestují také. Ovšem jiným způsobem, že který je v televizi. Mohou asociovat zcela odlišný děj nebo představu. Podobě i u běžné hypnózy. Hypnoticky uspané osobě podáme např. cibuli a řekneme mu, že mu podáváme výbornou jahodu. Neuvěříte, jak si na ní pochutná. Je to proto, že v jeho realitě se cibule skutečně manifestuje jako jahoda. Ta je ovšem stejně hmotná a reálná jako v naší realitě ona cibule. Mezi snem a realitou není rozdíl. Záleží je našem stavu vědomí. Vědomí tvoří realitu, která může mít různé formy. Fyzická forma je pouze jednou z nich. Je specifická pouze v tom, že vytváří časoprostor a platí v ní nám známé fyzikální zákony. To je ovšem jediný rozdíl.
Po smrti těla se nacházíte ve stavu vědomí reality, která časoprostor netvoří a kde fyzikální zákony neplatí. Mnoho ale zůstává při starém. Nejde o žádné vaacum. Hmota má pouze jemnější formu. Ale protože ani vy už nemáte tělo z hrubé hmoty, je tato jemná hmota pro vás stejně hmotná, zatímco fyzická realita pro vás nevytváří již žádné překážky. Z pohledu naší reality jste totiž neviditelný duch. My vás nemůžeme kontaktovat, ale ani vy nás, přestože nás nadále vidíte. Kontaktovat nás jako duch můžete pouze na úrovni podvědomí, takto se s vámi můžeme bavit. Ovšem nebudeme si toho vědomi, protože naše vědomí je v realitě, na kterou vy jako duch už nemáte vliv. Již do našeho světa nepatříte. Váš svět je nyní svět snů a fantazie. Pro vás je zcela skutečný a reálný. Pro nás je ale nehmatatelný a neviditelný, proto je z našeho pohledu jen pouhou fantazií či virtuální realitou.
Vědomí je tvůrce reality. Jako duch se nenacházíte v žádném prostoru, ani v čase. Nacházíte se ve světě, který byl vytvořen vědomím vás a těch, kteří jsou podobného myšlení a cítění jako vy. Je jedno, jestli mu říkáte ráj nebo peklo. Je to svět, který je produktem vašeho vědomí. Po smrti těla jste u sebe doma. Náš svět je pouze dočasně zhmotnělým trenažérem. Dnes tu je – zítra ne. Stejně jako my v tomto světě. Proto Kristus řekl: „Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.“