Svět snů

Jak to vypadá na onom světě?

Nejlépe bych to srovnal s pohádkou nebo snem. Jeho forma je tvořena myšlenkami a pocity jeho obyvatel. V pohádce a ve snu je možné všechno a tady také. Tady jsi v pohádkovém světě snů a představ. Je to úplně stejné. Každý člověk ve své duši nosí nějaké myšlenky, pocity, emoce, dojmy… Z fyzického hlediska vše co jsi znal ze života se tady nebude nijak radikálně lišit, až na tvé téměř neomezené možnosti. Většina zemřelých si je zpočátku vůbec neuvědomuje, ale jak postupně duchovně dozrávají a chápou, že skutečné změny vycházejí z jejich nitra, nikoliv z vnějšku, jak na to byli zvyklí na Zemi, pak se zabydlují ve vyšších říších astrálních světů. Když člověk opustí své hmotné tělo, zbude mu jen tento svět, který se stane zároveň i jeho vnějším světem. Zde se nacházíš ve svém vlastním vnitřním světě – ve svém vlastním světě snů a ve snech druhých. Je to svět emocí a snů.

223

Když člověk zemře a přijde sem, půjde mu ze všeho hlava kolem, ale jakmile si zvykne, bude tento život a jeho realita pro něj samozřejmostí. Někdo si zvykne rychle a vzpomene si na dobu, kdy tady byl třeba mnohokrát předtím a bude tu jako doma. Jiný byl tak svázaný s fyzickým světem, že tu bude stále hledat opěrné, reálné body. (Na toto téma byl natočen film Jak přicházejí snyke stažení zde).

Každá emoce, přání, touha se tu stává skutečností. Emoce tu mají asi o 2/3 větší sílu než když jsi ve fyzickém těle. Malá antipatie na Zemi se tu stává nenávistí a malá sympatie láskou. Na onom světě není žádný rozdíl mezi tím, co cítíme a myslíme a tím, co vidíme. Je to totéž. To co myslíme a cítíme je právě to, co tu vytváří naší vnější realitu. Pohádky tedy nejsou žádné nesmysly, ale svět odkud přicházíte a kam se vracíte. Lidé si je nevymysleli. Ten, kdo věří na pohádky je pravdě blíž, než realista, pro kterého jsou takové věci pro malé děti. Nikdo se tu ničemu nediví, protože je v pohádce. Všechno je možné a normální. Lidé tu žijí nejen ve společnosti zvířat, ale ve vyšších říších třeba i skřítků a víl. Z fyzického světa onen svět vidět nemůžete (s výjimkou malých dětí a zvířat), ale obráceně ano. Lidé z druhé strany nás mohou pozorovat, i když – pokud se budou pohybovat mezi vámi na astrální rovině Země – bude jim jejich realita splývat s tou vaší.

Tento svět vypadá tak jak si kdo přeje či spíše jaký je. Takový je svět, ve kterém žije. Je to svět, kde nikdo nemůže nic skrýt, protože všechny jeho myšlenky jsou vidět a působí jak na něho samotného, tak na ty, kteří mají podobné myšlení. Jak bylo řečeno, na těchto astrálních úrovních lze hmotu formovat pouhou myšlenkou. Není třeba nic vyrábět, jsi, vidíš a cítíš to, co myslíš, co si představuješ, co chceš vidět, ale hlavně jaký jsi. Složitost a částečně i stálost závisí jen na síle a stálosti myšlenky nebo myšlenek, které objekt v astrální hmotě (nebo antihmotě – jako v tomto případě) utváří.

Vidíš všechno co si představuješ a co si představují jiní jako hmatatelnou konkrétní realitu. Může tu být klidně úplný nesmysl, třeba létající kráva, pokud uvěříš tomu, že ji vidíš nebo chceš vidět, bude existovat. Mnohým se sice bude zdát divná, ale nikdo se nebude divit, že něco takového existuje, pokud jim řekneš, že ji vidíš. Uvidí pak tvojí divnou představu taky. Nejen věci, můžeš si představit i lidi. Můžeš si klidně vymyslet služebníky, kteří ti budou pomáhat nebo krásné ženy pro svůj harém. Také všechny filmy, které si kdy lidé vymysleli a natočili tu existují reálně – tedy v trojrozměrné hmatatelné realitě. Ty můžeš do kteréhokoliv filmu klidně vstoupit a nebýt jen divák. Stejně jako můžeš vstoupit do historie světa a cestovat časem. Navštívit kterékoliv místo ve kterékoliv době. Můžeš třeba navštívit svojí minulost a kdykoli ji znovu prožívat – jako pozorovatel a zúčastněný zároveň. Můžeš cestovat celým vesmírem, kam až ti stav tvého bytí dovolí.

To je virtuální realita, není tu nic skutečného?

Částečně ano, ale virtuální realita je tu realitou skutečnou. Žádná jiná realita tu neexistuje. Všechno je tu skutečné. Tady je to pro vás zcela skutečné a hmatatelné protože tvé prostředí je složeno z hmoty ze stejné hustoty, jako tvé tělo – tedy stejně jako v životě ve fyzickém těle. Mezi fantazií a realitou není rozdíl.

Znamená to si prostě jen pomyslet a objekt nebo věc se vytvoří?

No, tak jednoduché to zase není. Je to jedna z věcí, která se těžko vysvětluje, neboť i ta patří k tomu, co se nejvíce odlišuje od toho, co znáte z fyzické roviny. K tomu můžu říct je to, že to není tak jednoduché, jak by se možná zdálo. Ano, u některých menších věcí to tak skutečně funguje, ale u nějakých větších projektů rozhodně nestačí si jen něco pomyslet a už to je. Je sice pravda, že na onom světě žádné nástroje k vytváření čehokoliv nutně nepotřebujeme, nicméně určité nástroje pro výrobu existují i zde. To oč tu jde je práce s myšlenkou – zjednodušeně řečeno její formování a postupné zhmotňování do konkrétní podoby. Taky tady například existují architekti, stavitelé či konstruktéři, třebaže používají úplně jiné postupy. Postavit tedy například nějakou krásnou vilu tu není o nic jednodušší, než ve fyzické realitě. Pouze s tím rozdílem, že tu není třeba žádné fyzické námahy.

K vytváření a předělávání objektů z astrální hmoty (antihmoty ale i jemné gravitační hmoty) je potřeba také zkušenost, dovednost, odbornost a praxe. Samozřejmě, něco jiného je vymyslet a tak zhmotnit nějakou drobnost dočasného trvání je jednoduché, ale něco jiného je postavit třeba dům a ještě k tomu, aby stál skutečně na věky. To rozhodně možné je, zkáze tu nic nepodléhá a nestárne, ale jen tak lusknout prstem, říci magickou formuli a chtít, aby se dům objevil hotový a postavený, to opravdu nejde. V tomto smyslu onen svět zase až tak pohádkový není a každý, kdo něco umí, je tu potřebný, i když astrální hmota je neobyčejně tvárná a myšlenkou tvarovatelná. Postupuje se ale mnohem rychlejším způsobem, než nějakými nástroji, mechanizací a nářadím. Ani žádné energetické zdroje, paliva a motory tu nejsou třeba. Když se tedy dá dohromady parta odborníků a postupují přesně podle plánu, mají dům za chvíli postavený.

225

To si mohu nechat postavit dům kdekoli? Kolik to stojí?

To určitě také ne. Na vyšších úrovních je třeba mít také stavební povolení, kolaudaci, apod. Vyřizování na úřadech je u nás ale velmi rychlé a jednoduché, žádné průtahy tu neexistují. Navíc, prostor je tu nekonečný a tak každá říše může donekonečna růst – je tak velká, kolik má obyvatel. Neexistuje tu striktní dělení soukromého a veřejného majetku, jako máte vy na Zemi. Nemáme tu žádné hranice, ploty apod. Formálně sice vlastníme „svůj“ majetek, zahradu, dům, apod. ale v mnoha případech ve skutečnosti slouží všem, protože i když se neznáme, jsme tu všichni jako jedna rodina. Každý každému důvěřuje a plně respektuje, neexistují žádné spory. Můžeš klidně pobývat na cizí zahradě a stejně tak cizí lidé mohou chodit na tvojí. Nikdo nic nepoškozuje a ani kdyby chtěl, tak by se to poškodit nedalo, protože astrální hmota se tu okamžitě vrací do svého původního, ideálního stavu.

Ideálního stavu?

Ano, netýká se to jen našeho vzhledu. Kdo jsem přijde starý, omládne, kdo příliš mladý, dospěje do svého ideálního věku, ale i vzhledu, zvláště, pokud byl někdo během života například nějak postižen nebo zmrzačen. Neexistuje tu prostě nic negativního – v jakémkoliv smyslu. Všechno je ti jen a jen pozitivní, dokonalé, neporušené, věčné, čisté, nádherné a jen se to přizpůsobuje charakteru a povaze obyvatel té, které říše.

To je neuvěřitelné, jak se to projevuje?

Například si něčím ušpiníš šaty. Protože je to negativní stav, skvrna sama od sebe ihned zmizí. Nebo se poraníš a zranění se ihned zahojí. Nebo se „zabiješ“ a jsi ihned vzkříšen – ani žádná bolest tu neexistuje. Nebo utrhneš kytku a dáš si ji do vázy. To sice nikdo nedělá, protože velká většina květů u nás není určena k trhání a není to slušné, stejně jako zavírat papoušky do klece, ale pokud tak přece učiníš, kytka ve váze nikdy nezvadne, pokud ji budeš věnovat pozornost. Pokud ne, prostě zmizí. V našich řekách a mořích je voda jen pitná, křišťálově čistá, vlažná a ani vás nenamočí tak, abyste museli schnout. Ovoce na stromech je stále zralé – k nakousnutí. Jakmile utrhnete jeden plod, na jeho místě hned vyroste jiný.

Takže žijete v ráji?

Nevím, asi ano. Každopádně jako v ráji určitě. Nikomu z nás nic nechybí. A mnozí, kdyby nemuseli, by se na Zemi nikdy nechtěli narodit. Protože ale vědí, že je to příležitost udělat další velký pokrok ve svém osobnímu rozvoji, které se neopakuje každý den, rádi toho využijí. Příležitostí narodit se na Zemi je málo a zájemců mnoho. Jejich počet daleko převyšuje počet „volných míst“. Nad námi existují ale ještě dokonalejší říše a nad nimi další, ještě dokonalejší atd. Náš svět leží někdy uprostřed mezi vaším pozemským a „nebeskými říšemi“, ve kterých žijí „mistři“ z nichž někteří jsou správci našich světů. Neexistuje tu žádná nepřízeň či nepohoda a disharmonie jakéhokoliv druhu. Máme tu stálé léto, stálý den, jasno, neexistují tu ani stíny, jakoby světlo proudilo odevšad, nemáme tu žádné slunce, ale přesto je naše nebe průzračně modré a jasné. Nikdy není vedro, ani zima, máme tu jen příjemný vánek. Se zvířaty tu všichni žijeme v naprosté harmonii, neexistuje, že by někdo někoho požíral kvůli potravě nebo měl nějakého nepřítele. Zvířata k nám sama chodí, ty největší šelmy jsou tu krotké a může si je normálně pohladit a polaskat se s nimi. Dokonce nám lidem svým způsobem mnohem více rozumí, než jsme na to byli zvyklí na Zemi. Skoro, jakoby četla naše myšlenky, stejně jako květiny, stromy, všechno se nám přizpůsobuje… Například se zadíváte na nějaký květ, ten se ihned obrátí vstříc vám a vydá tu nejlibější vůni… Existuje tu mnohem více druhů rostlin, květů, plodů a živočišných druhů, než na Zemi.

Nutno ale opět zdůraznit, že takto to funguje jen na vyšších úrovních, kam se dostanou jen lidé, kteří si je svým životem „zasloužili“, neboť tyto světy vždy odráží duchovní stav svých obyvatel. Na nižších úrovních je tomu právě naopak, takže i kdybyste tam chtěli něco vylepšit, spravit apod., tak to stejně nepůjde a ihned se to vrátí do své původní, zdeformované či dokonce znetvořené podoby, protože je to podoba, která odráží nízký duchovní stav tamních obyvatel. Ve vyšších astrálních úrovních je ale jaksi všechno barevnější, jasnější, světlejší, průzračnější, neporušené, panenské – nedá se to popsat. Například spektrum barev je tu vyšší, existují tu barvy, které se například ve vašem světě vůbec nevyskytují. Existuje tu X-krát více druhů zvířat a jiných bytostí, které spolu žijí navzájem v harmonii.

Všechny světy jsou tady tvořeny společnými a převládajícími myšlenkami, emocemi a představami těch, kdo tu žijí, ať už přímým, nebo nepřímým obrazem jejich duše. Příroda, lesy, hory, řeky, moře, města, vesnice, domy, všechno… Všechno je tu produktem jejich představ, myšlenek a emocí, které jsou tu konkrétní, hmatatelné a trojrozměrné, takže je tento svět v mnohém nerozeznatelný od vašeho. Na rozdíl od něj tady můžeme poznávat podle prostředí, ve kterém kdo žije, jeho povahu. Asi jako „ukaž mi, v jakém světě žiješ a já ti řeknu jaký jsi“ – ano, toto tu platí doslova. Každý si navíc ještě v rámci tohoto světa může vytvořit svůj vlastní originální, soukromý svět, svůj domov. V širším rámci se tu ale všude sdružují jen lidé na podobném stupni duchovního vývoje, podobného cítění, myšlení a představ a tomu odpovídá i vzhled jejich společného prostředí – vytváří svoje vlastní světy, tzv. jezírka.

226

Jak jsou tyto „soukromé světy“ velké?

To je různé, jsou malá, soukromá jezírka – světy třeba jen jednoho člověka, který zde žije sám pro sebe. Nebo klidně zcela neobydlená, pokud někdo taková chce. Každá myšlenka, každá představa je takové jezírko, svět. Např. každý film, obraz, všechno má zde na astrální rovině svoji skutečnou, trojrozměrnou, zcela reálnou a živou podobu. Jsou větší společnosti i obrovská jezera, které bychom srovnali s velkoměsty. Prostorová velikost nehraje žádnou roli a počet obyvatel těchto světů určuje kdo s kým si rozumí a s kým chce sdílet svůj svět. Vzhled těchto jezírek a jezer světů je dán povahou a přáními jeho obyvatel, kteří si je většinou vytváří podle toho, co znají ze života na Zemi, i když fantazii se meze nekladou a jsou tu i světy, které se mohou zcela vymykat představám jiných lidí. Jsou světy přírody i měst, nádherných domů a paláců, prostě všech prostředí, která si lze představit a ve kterých jejich obyvatelé chtějí žít. Každý zde žije přesně tak, jak si představoval a po čem toužil.

To ovšem neplatí o temných zónách. Zde jsou duše objetí kolektivní představy či prázdnoty svých vlastních démonů, které žádné pozitivní světy nevytváří, právě naopak. Jezírka šedých světů jsou ostrovy prázdnoty a apatie, jezírka temných světů pak dokonce i světy hrůzy, hororu a nepopsatelných muk. V temných zónách si samozřejmě nikdo nic zlého představovat nechce, ale prostřední tamních obyvatel odpovídá jejich duševnímu stavu, jejich emocím. Jsou-li emoce jejich obyvatel temné, je i prostředí ve kterém žijí nepřátelské a nehostinné. Není proto třeba dodávat, že světy temnot mají velmi nepřátelskou, nepříjemnou, depresivní, strašidelnou a nehostinnou podobu, ať je jakákoliv. Většinou je to jen jakési temné bahno, jakási močůvka, ve kterém se plácají, svět ve kterém chybí jakákoli konstruktivní myšlenka. O těchto světech, kam by se nikdo dostat nechtěl, si povíme někdy příště. Také tyto temné světy jsou věčné.

Jak se do těchto astrálních „soukromých světů“ dostanu?

Když jsi po smrti v astrálním těle, ještě na astrální rovině Země? Spíše by tedy byla na místě otázka, jak se tam nedostat. Tady nic nemá žádné pevné nebo viditelné hranice, všechno se prolíná a je záležitostí vibračních frekvencí, které se mohou měnit. Pokud se chceš z této úrovně dostat na druhou astrální úroveň sám, aniž bys potřeboval pomoc někoho, kdo by tě převedl na „druhý břeh“, snadno zabloudíš. Není to žádná katastrofa, ale nic příjemného také ne. Ve skutečnosti na onom světě nemůže nikdo na věky zabloudit. Při běžném pohybu to není problém, ale pokud se pohybuješ vyšší rychlostí nebo ztratíš orientaci v prostoru fyzické reality, snadno ulítneš a zabloudíš této úrovně, která už fyzickou úroveň jinak nekopíruje a vytváří realitu zcela jinou, které nemá fyzický rozměr. Například projdeš dveřmi nějakého domu. Pokud tam jsou, tak je vše v pořádku. Může se ale stát, že ty dveře tam budou jen proto, že si je tam představíš jen ty, protože se domníváš, že by tam být měli. Protože ale existují jen ve tvé představě, když jimi projdeš, projdeš do druhé úrovně. Stejně tak například, když projdeš nějakým obrazem a dostaneš se do jeho reality.

Myslel jsem ještě za svého života

Samozřejmě i to je možné a je to podobné. Na to existují různé techniky. Všichni znáte pohádku o Alence v říši divů v zemi za zrcadlem. Právě zrcadlo se v magických rituálech často používá, když se na něj v přítmí upřeně díváš. Odraz způsobí, že otupí tvoje smysly, uspí tě a pak tvoje astrální tělo vtáhne do astrální reality. Ostatně podobně funguje hypnóza. Stačí ale i jakýkoli obraz. Je na něm třeba namalovaná nějaká pěkná krajina a ty by ses rád do té krajiny podíval – respektive do originálu tohoto obrazu, do malířovy fantazie.

A co když je to portrét osoby, mohu se s ní setkat?

No to záleží na té osobě, pokud to je nebo byla reálná osoba, rozhodně to není nějaké pravidlo, že si pískneš a ona hned přijde. Takových zájemců, kteří by se rádi setkali nejen se slavnými zesnulými lidmi by bylo mnoho. Takové služby na zprostředkování setkání zesnulých a žijícími nejsou pravidlem, mrtvým je umožněno se kontaktovat se žijícími pozemšťany jen ve výjimečných případech, např. při úmrtí jejich blízkého, kdy mu mohou jít naproti. Většinou se tedy setkáš jen s fantomem, tedy svojí představou, jejíž vzhled z obrazu přebereš, případně nějakým vtipálkem, který se do ní obleče a bude se vydávat za dotyčnou osobu. To je velmi častý případ i při spiritistických seancích. Pokud nejsou zesnulí připoutáni k astrální rovině Země, nemohou s vámi takto komunikovat. Navíc, při těchto seancích, pokud se duchové mají zjevit lidem ve fyzickém těle, sami to nedokážou a musí si proto brát energii z vašeho astrálního těla, což může být nebezpečné pro ty, kteří tyto seance provádějí.

227

A co channeling?

Ano, telepatickou komunikaci používá mnoho duchů, pokud najdou vhodné příjemce, kteří jsou schopni a ochotni jejich myšlenky vnímat. Jakýkoli vyspělý duch z jakéhokoli světa může takto kontaktovat jakéhokoli jiného ducha v jakémkoliv světě. To ale také znamená, že pokud dotyčného neznáme a tak nemůžeme ověřit jeho totožnost, je to nespolehlivý zdroj. Každý se může vydávat za kohokoliv a hlásat cokoliv. Mezi těmi, kdo podávají informace tímto způsobem existuje jak mnoho vyspělých duchů ve vysokých světech, tak mnoho i vyloženě zlých a zákeřných, kteří mají za cíl mást, manipulovat a škodit. Duchové mají tu výhodu, že vidí i to, co je vám skryto, ba i vaše tajné myšlenky. Toho samozřejmě umí využívat jak ti, kteří to s vámi myslí dobře, tak ti, kteří s vámi chtějí manipulovat. Takže, nakonec, se stejně musíte rozhodovat vy sami.

Jen onen svět opravdu věčný, opravdu je u vás všechno věčné?

Když říkám věčné, znamená to, že tyto světy a tato prostředí trvají tak dlouho, dokud jim alespoň jedna duše nevěnuje pozornost nebo dokud nejsou obrazem alespoň jedné z nich. Tam, kde neexistují vůbec žádní obyvatelé, neexistuje ani žádný svět. Světy tu nejsou tvořeny nejen časem, ale ani prostorem, ale pouze jejich obyvateli. Jsou tak velké, kolik je jejich obyvatel. Je jich tolik, kolik je podobných skupin obyvatel, podobných povah, podobných vývojových stupňů a zájmů… Nikoli planety nebo hvězdy vytváří tyto astrální světy antihmoty, ale jejich obyvatelé. To je zásadní rozdíl mezi vaším světem gravitační časoprostorové hmoty a naším světem „duchovní“ hmoty. Všechny světy, ve kterých nikdo nežije a všechny objekty, kterým už nikdo nevěnuje pozornost se rozplývají a pozvolna mizí. Objeví se zase jen tehdy, když si je někdo opět vybaví, pokud má na ně nějaké vzpomínky. Stejně jako malíř, který tu namaluje obraz – existuje tak dlouho, dokud se na něj někdo dívá, dokud někoho zajímá. Jako hudba hudebníka, existuje tu tak dlouho, dokud zajímá aspoň jednoho jediného člověka, třeba jen jeho samotného. Nebo věc, kterou používá aspoň jeden jediný člověk. Nic tu neexistuje bezúčelně a nic tu nelze vlastnit. Nikde se tu nic nezaznamenává, nearchivuje, neskladuje, nesbírá, nehromadí, neexistuje tu žádná historie, jen přítomnost. Na druhou stranu tu všechno existuje tak dlouho, jak si kdo přeje a může se to uchovávat donekonečna, pokud by si to někdo přál. V tomto smyslu je u nás vše opravdu věčné.

A jak vypadají věci?

Pokud z onoho světa pozorujeme tento svět, vidíte všechno stejně, jak jste to viděli zaživa. Člověk, který po smrti opustí své fyzické tělo, nemusí být ničím překvapen, tedy kromě toho, že své tělo opustil a může je vidět. Každá fyzická věc má svůj originál v jemnohmotné formě, nic není pouze fyzické. Není důležité jestli vznikne nejdřív fyzický objekt a až časem postupně „prosákne“ do astrální roviny a získá i její formu nebo naopak, kdy vznikne nejdřív astrální forma jako nápad a až pak je věc vyrobena fyzicky. Fyzická i astrální rovina se navzájem prolínají a ovlivňují.

Když si tedy třeba jako duch sedáš na fyzickou židli, sedáš si jen na její jemnohmotný originál. Když si chceš jako duch přečíst nějakou knihu, tak si z regálu vezmeš jen její jemnohmotný originál, zatímco ten fyzický duplikát či kopie zůstane na svém místě, atd. Abys jako duch mohl pohnout i tou fyzickou, musel bys vynaložit velké úsilí, aby se to promítlo do fyzické síly, která by ji mohla pohnout. Na onom světě můžeš tedy najít i spoustu originálů věcí, které ve vašem světě už dávno neexistují. Například stavby, ba i celá města. A vše v neporušeném, původním stavu. Zpravidla je to ovšem tak, že nejdříve vznikne nápad – tedy jemnohmotný originál a až potom se vyrobí fyzicky.

228

Jak můžu poznat, že jsem mrtvý, jestliže se na první pohled pro mě nic mě nezmění?

No, zpočátku to může být opravdu trochu problém. Všechno je realita a všechno sen, ale záleží na tom, odkud a z jakého úhlu se na to díváme. Váš svět je pouze zhmotnělou podobou myšlenky. A celý váš svět má svůj duplikát na onom světě. Každá hmotná věc má i svoji podobu v jemnohmotné formě. Proto je pro zemřelé někdy nesnadné ihned poznat že zemřeli. Mnozí zemřou a pokračují dál, jako by se nic nestalo. Až časem jim začne být divné, že tu něco nehraje… Že vidí nějaké jiné bytosti, věci a úkazy, které jaksi do fyzického světa nezapadají, nebo že ten, s kým včera mluvili na jejich slova vůbec nereaguje.. A postupně objevují na sobě nové schopnosti.

Po smrti většina lidí vůbec neví kam jít a co si počít, jakmile si uvědomí svůj stav, někdy jim nikdo z příbuzných ani nepřijde naproti, aby je převedl na druhou stranu, do světa, kam patří. Proto tu existují ony sběrné tábory a sociální pracovníci, kteří mají tyto „bezdomovce“ na starosti. Když dojde například k nějaké hromadné nehodě nebo pohromě, tak na onom světě mají pohotovost. Někdy však mohou čekat hodně dlouho a bloudit kolem, že si jich někdo všimne. Když jim dojde, že zemřeli, je to v první řade šok. Zvláště ale pro toho, kdo nikdy v žádný posmrtný život nevěřil a domníval se, že je jen tělo a kus masa. Mnozí z těchto lidí si ani po smrti nechtějí za žádnou cenu připustit, že žijí v posmrtném životě a tvrdošíjně trvají na tom, že nezemřeli a že žádný onen svět neexistuje, natož Bůh. Těm se většinou nedá pomoci a tak donekonečna bloudí šedou zónou na Zemi mezi žijícími lidmi jako bludní duchové a bloumají nad tím, kde se stala chyba a co se s nimi vlastně stalo. Absolutně to nemohou pochopit, protože většina z nich byli velkými materialisty, pragmatiky, racionalisty a odpůrci všeho nadpřirozeného. Je to pro ně naprosto bezvýchodná situace a mohou se v tomto stavu připoutanosti k astrální rovině Země pohybovat i desítky, ba dokonce v ojedinělých případech i stovky let pozemského času.

Jak poznám, kdo je tu také „mrtvý“ a kdo je tu jen proto, že jeho tělo spí?

Víš už, že nejnižší astrální úroveň onoho světa splývá s tou fyzickou, protože se navzájem kopírují. Pro začátečníky není jednoduché hned poznat, kteří lidé jsou tu nastálo (jsou mrtví), kteří lidé jsou tu jen dočasně (jejich tělo právě spí, zatímco oni se baví) nebo bdí ve fyzickém těle. Ty poslední lze ale poznat tak, že když se s nimi pokoušíš navázat kontakt, nereagují, protože tě nevnímají. Ti, kteří tu nejsou trvale, mají ale méně jasnější rysy a jsou spojeni s fyzickým tělem éterickou průhlednou šňůrou. Mají také jasnější vyzařování. Ať už jsi mrtvý nebo jsi tu ve spánku jen dočasně, můžeš se s nimi setkávat a komunikovat.

Také není snadné si zvyknout, že jako duch nemusíš překonávat žádné fyzické překážky, protože máš pocit, že jsi stále naživu. Můžeš procházet i lidmi, třeba jít proti davu. Při průchodu jejich duší ucítíš jen minimální odbor. Asi jako když procházíš chuchvalcem mlhy nebo energetickým polem. Také oni to mohou ucítit, i když si vůbec neuvědomí, že skrze ně prošel duch. Je to stejné, jako když se žijící fyzická osoba sedne na židli, na které sedí duch. Může mít jen nepříjemný, nebo žádný pocit. Jako žijící člověk máš někdy špatnou náladou a cítíš se nesvůj. To je proto, že tě mohl posednout cizí duch. Ten na tebe působí svými myšlenkami a pocity. Jakmile odejde, všechno náhle opadne.