Jaký je praktický život na onom světě?
Ti, kteří byli duševně a intelektuálně založení, ti se tady budou cítit opravdu jako v ráji. Intelektuálové, umělci, myslitelé, duchovní, vědci, vychovatelé, pečovatelé, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, tedy všichni kdo ke své práci používali hlavně svého ducha, duši, svojí mysl, fantazii a cit, ti tady mají doslova neomezené možnosti pro svoji seberealizaci a rozvoj, ať se zabývají čímkoliv. Budou mít neustále k dispozici veškeré kulturní statky lidstva, kterými se mohou probírat. Vychovatelé, pečovatelé, duchovní se zase mohou věnovat méně vyspělým duším, mohou je vést, učit nebo třeba pomáhat na druhý břeh těm, co zemřou a přijdou sem. Takových potřebných je tu více než dost. Takoví lidé většinou obývají vyšší světy na čtvrté až šesté úrovni.
Naopak prakticky založení lidé, jejichž zájmem byly činnosti nějak spojené s hmotou, s fyzickými požitky nebo činností, která přinášena hmotný výsledek a uspokojení, tady nebudou mít co dělat. Nejsou tady potřeba řidiči, lékaři, řemeslníci, dělníci, ani požitkáři tu nenajdou uplatnění. Jejich žádosti sice zůstanou a mohou je donekonečna uspokojovat dál, ale pocit konečného uspokojení, naplnění nebo opilosti se nedostaví. Také třeba bankéři, finančníci, politici, obchodníci – ti se tady nebudou mít čím zabývat. Peníze tu nejsou třeba, žádný ekonomický ani politický systém nemáme. Dokonce i sportovci se tu budou velmi nudit. Jejich činnost tu nebude mít žádný smysl. Tělo není třeba utužovat a pokud si budou chtít zahrát nějakou hru, jejich výsledek vždy dopadne podle jejich přání. Kondice nerozhoduje a náhoda tu neexistuje, takže není o co hrát. Třeba míček vždy dopadne tam, kam si přejeme. Skutečnost kopíruje naší představu a přání. Ani právníci tu nenajdou uplatnění, tady není třeba nikoho soudit a zákony nejsou potřeba.
Přesto, všichni tito materiálně založení lidé, kteří žijí na nižších úrovních onoho světa a nemající zájem se duševně rozvíjet mohou většinou všechny tyto činnosti vykonávat i tady – mohou si to všechno vymyslet, protože myšlenkou se tady dá postavit a zrealizovat všechno, pokud máte potřební schopnosti a zkušenosti, případně můžete požádat někoho, kdo vám s tím pomůže. Mohou dál si vymyslet si peníze a jimi platit, vymyslet si obchodní transakce a chodit na burzu, do restaurací, do práce, řídit auta, jezdit autobusem atd. Sice to tady nebude mít žádný praktický smysl a je to úplně zbytečné, ale i tak to mnohé duševně uspokojuje a naplňuje – pokračovat ve stylu svého pozemského života (zvláště když teď nejsou ničím omezeni a mohou si dovolit všechno).
Tak to by mě asi dlouho už nebavilo…
To jistě, dříve nebo později to jednou každého z těchto materiálně založených lidí také přestane bavit. Tito lidé obývají nižší světy většinou na druhé až třetí úrovni. Na těchto nižších úrovních hodně přežívají zvyky a tradice, které si s sebou lidé přinesli ze života na Zemi. Lze říct, že více méně pokračují ve svém životě tak, jak ho vedli na Zemi, jak byli zvyklí, protože nic lepšího neznají a zatím, ani po ničem další netouží. Ostatně, tito lidé nikdy po žádném duševním rozvoji nikdy netoužili, takže jsou naprosto spokojeni se životem, který tu mohou vést. Žádné zásadní překážky, aby ve svém způsobu pozemského života pokračovali i zde, tu nejsou, takže tito lidé mají přesně to, co chtěli. Dalším důvodem, proč ve svém navyknutém způsobu života pokračují i zde je, si jiný ani neumí představit a domnívají se, že jiný ani není možný a netuší, co všechno jim skýtají možnosti života na onom světě.
Nedochází jim, že jejich svět je jen obrazem jejich vlastního já. Když to ale jednou poznají, objeví nádheru a neporušenost tohoto světa a uvidí ho v mnohem plnějším světle. Pak postoupí do vyšších úrovní, které již skutečně můžeme nazvat rajskými. Naučí se mnohem lépe vytvářet věci pouhou myšlenkou, tak, jak je to zde přirozené a samozřejmé. Nebudou zajatci svého vlastního světa, ale jeho skutečnými a sebevědomými tvůrci a jeho správci.
A co soukromí a domov, na onom světě prý nic takového neexistuje.
To je dobrá otázka, to je pro mnoho lidí důležitá věc a pro některé dokonce jediný smysl života. Ne se něčím zabývat, něco studovat nebo někomu pomáhat. Tady opravdu žádné soukromí není, každý ví o každém všechno a pokud ne, může si to snadno zjistit. Jako ty sám o sobě, můžeš navštívit své minulé životy a třeba prožívat vše znova. Jako divák a jako zúčastněný zároveň. A mnoha lidem, kteří sem přijdou soukromí opravdu zpočátku chybí. Chybí jim pocit domova a nemohou si zvyknout na to, že tady jsou doma všude. Všichni jsou tu jako jedna rodina v jednom domově. Pro mnoho lidí je přesto těžké si představit, že celý nekonečný prostor je tu jejich domovem a že i vlastnictví nějakých věcí, pozemků či nemovitostí je spíše jen formální.
Potřeba něco vlastnit, mít se kam uchýlit, potřeba mít někde domov, „svoje místo“, svůj pevný bod či mít kam a ke komu se neustále vracet je velmi vysoká. A vlastně je to zcela přirozené, není to nic špatného. Pouze ve vyšších sférách dokonalejších duchů tato potřeba už neexistuje, protože tyto říše jsou jedním velkým domovem všech a všichni se tu cítí jako jedna rodina v jednom domově a v naprosté důvěře, intimitě a bezpečí.
Soukromí a domov si tady ale není problém vytvořit, stejně tak jako si postavit vlastní dům se zahradou. A velká většina lidí to tady také tak dělá – podobně jako na Zemi. Zařídí si tu například palác u moře, chalupu v lese jak vždy toužil, byt v mrakodrapu ve velkoměstě či nádherný přepychový dům na venkově s ultramoderním zařízením a celé dny nedělá nic jiného, než v něm tráví se svojí ženou, pečuje o zahradu a zvelebuje ho, nikam třeba ani nechodí. Každou neděli chodí do kostela, stejně jako na Zemi. Celý jeho duchovní život spočívá v tom, že si posedí v kostele a nábožně vyslechne kázání a vede spořádaný život. Nic víc nepotřebuje. Jeho pohodlná domácnost a soukromí je pro něj smyslem života. Každého to ale jednou stejně přestane bavit, až se toho nabaží a pocítí touhu po změně a dalším duševním a duchovním rozvoji.
Dříve nebo později ale každý zatouží se od podobných „zázemí“ osvobodit a přestane mít potřebu soukromí. Ale to je jen příklad, každý je jiný. Všechno je možné a nikdo není do ničeho nucen. Někdo si na život na onom světě zvykne rychle a hned se tu cítí jako ryba ve vodě, jiný má problémy.
Ale když je ohroženo naše soukromí je ohrožena naše svoboda…
Ano, zcela správně, nicméně to platí pouze ve vašem světě. V ráji ani tady to neplatí. Po smrti je každý svobodný a jediné, co ho omezuje, jsou jeho vlastí démoni. Každý přichází do světa, který je pro něj vhodný. Diktátoři k diktátorům, apod., zkrátka vrána k vráně.
A co intimita?
Myslíš sex nebo nahota? Samozřejmě, protože máme hmotná těla, byť ze hmoty astrální, lidé prostřednictvím sexuality vyjadřovat svoji lásku a blízkost podobně jako na Zemi. Je to přece velmi krásná a příjemná věc. Naše astrální tělo ale nemá žádné pohlavní pudy, proto nemáme potřebu je ukájet. Sex opravdu provozujeme jen z lásky, pro pocit blízkosti a citového souznění. To je sice samo o sobě také pud, ale v tomto případě spíše vyšším emoční potřeba. Při sexu totiž dochází k energetické výměně a harmonizování energetických center těla. Na nižších úrovních lidé stále cítí potřebu této emoční harmonizace, či „dobití baterek“. Určitě „tělesné“ potřeby tedy zůstávají i zde a to tak dlouho, dokud se lidé neoprostí svých závislostí na astrálních světech, které jsou zdrojem emocí a nenajdou vyšší a hlubší uspokojení ve světech duchovních. To se týká ale jen mistrů.
Myslel jsem sex a nahota z hlediska soukromí…
Nikdo nemá potřebu se se svým tělem ani sexualitou chlubit, nikdo ji ani neskrývá a nikdo nemá potřebu někoho šmírovat. U nás je to jednoduše přirozená součást našeho života. Nikdo to nepokládá se něco zvláštního nebo divného. Stud tady neexistuje. Pokud někdo chce, nemusí se do šatů vůbec halit. Navíc každý má krásné tělo a ani za něj by se nemohl stydět. Stud existuje pouze u vás na Zemi a na nižších úrovních. Stud je důsledkem toho, že jste udělali něco špatně a cítíte potřebu to schovat, utajit a uchránit. Je to přirozený obranný reflex. V našem světě se nikdo za nic nemusí stydět, ani sám za sebe, za to co dělá a ani za to, jak vypadá. Pouze u lidí na nižších astrálních úrovních přetrvávají tyto tendence, vládne mezi nimi napětí, strach a potřeba se skrývat a chránit před zneužitím a zneuctěním. U nás nic takového nepadá v úvahu. Se studem je to jako s potřebou soukromí. I stud je vlastně také forma potřeby soukromí. Do jisté doby u lidí tyto věci stále přetrvávají i zde, ale jednou je každý překoná a postoupí do vyšších světů, kde tyto věci neexistují.
Žijí spolu manželé i po smrti?
Na onom světě je každý svobodný, nikdo není nucen s někým žít. Mohou a nemusí, to záleží na nich. Pokud bez sebe nemohou být, budou spolu žít i tady. Jindy nemohou proto, že jeden z nich uvíznul v nižších světech. Pokud je láska opravdová, partner toho, kdo tam uvízl na něj někdy čeká. Každý je jiný. Někdy si jeden z nich oddychne, že už nemusí, ale po nějaké době odloučení se mu začne stýskat a zjistí, že i přes všechny konflikty z pozemského života bez svého partnera nemůže být. To je opravdu různé. Nikdo ani není nucen žít v nějakém svazku. Neexistují tu žádné závazky a z nich plynoucí povinnosti. Žádná manželství a sňatky se tu formálně neuzavírají. Pokud chce někdo vést věrný vztah, může, pokud chce někdo žít promiskuitně, může také. Záleží na jeho duševních potřebách. Nikdo k ničemu tady nikoho nenutí, protože všichni se dostanou do takového světa, kde jsou všichni na stejném stupni vývoje. Pokud byli dva, kteří se milovali, ale každý z nich byl na jiném stupni vývoje, je to pro ně motivace i tady, aby k sobě našli cestu a znovu se potkali, i když každý z nich obývá jiný svět. Tím si vzájemně pomáhají, zvláště ten, kdo stojí duchovně výše pomáhá tomu, kdo stál níže.
Žít promiskuitně?
Ano, jistě. Takový způsob života ale lidé provozují pouze na nižších úrovních, ne samozřejmě těch „rajských“. Tam by na to nikdo ani nepomyslel, protože tu všichni vědí, že skutečná a hluboká láska se dá prožívat jen v páru a kdyby ji dělil mezi více partnerů, moc by z toho neměl. Vlastně vůbec nic, naopak by tím ztrácel. Na nižších úrovních se samozřejmě nevěra vyskytovat může – stejně jako na Zemi. Na vyšších úrovních se vykytuje jen výjimečně nebo vůbec.
K věrnosti je třeba ještě dodat, tady neexistuje nevěra ve smyslu porušení manželských povinností, nikdo není nucen s nikým žít a všichni si tu rozumí. Pokud ny vyšších úrovních k nevěře přece jen dojde, dotyčný se stejně okamžitě sám prozradí (nelze tu nic skrýt). Takové vztahy také okamžitě končí a ztrácí smysl. Pokud někdo s někým nechce žít, měl by si to s ním napřed vyříkat a ne ho ignorovat a přeskočit na vedlejší kolej, jakoby nic. Tím se někteří sice ani neobtěžují, ale to se stává opravdu jen na nižších úrovních. Na vyšších úrovních takové povrchní vztahy vůbec neexistují, každý ví, co může od koho čekat a panuje tu hluboká důvěra a porozumění mezi všemi obyvateli.
Na nižších úrovních je naopak nevěra běžná a cizoložství se tu nepovažuje za nic špatného. Můžeme říci, že každý to tu dělá s každým, podle potřeby, když potřebuje „dobít baterky“. Tito lidé vlastně pokračují v tomto stylu života, který vedli už na Zemi. Ještě nedospěli k vyššímu poznání lásky a je to pro ně přirozenost. Žijí svým navyklým materialistickým způsobem života a o více se nezajímají. A protože tady žádné závazné vztahy nejsou uzákoněné, mohou takto jednat i s „čistým“ svědomím.
Lež prostě nemá smysl...
Určitě – podvod a lež, to jsou tu nejen nemyslitelné, ale nemožné věci. Každý je tu takový jaký jen, každý je sám sebou. Přestože podvod je tu nemyslitelný, neplatí to na nižších úrovních. Tam je naopak mnoho šprýmařů, kteří si dělají legraci z nováčků a nezkušených duchů, kteří tyto úrovně obývají. Protože tady tito vtipálkové na sebe mohou vzít jakoukoliv podobu a vydávat se za kohokoliv, využívají toho, že je tito nováčci a nezkušení duchové nemohou poznat. Stejným způsobem si utahují i ze spiritistů. Opravdu zkušený však jejich triky snadno rozpozná a pozná kdo je doopravdy kdo. Skutečnou identitu tady nelze skrýt.
Používáte na onom světě jména a příjmení?
Ne, žádná příjmení se tu nepoužívají, jen jména a přezdívky.
Jak dlouho člověk tráví na onom světě, než se znovu narodí?
Jak dlouho chce, to záleží na jeho potřebách, touze se vyvíjet a odpoutat se od hmoty. Nikdo není nucen narodit se na Zemi, to v žádném případě ne. Je to čistě osobní rozhodnutí každého člověka. Jsou lidé, kteří po tom vůbec netouží, nebo k tomu nedozráli a necítí žádnou potřebu. Méně rozvinutí lidé, kteří obývají nižší úrovně jemnohmotného světa tuto potřebu cítí jen málo nebo vůbec. Ti chápou tento svět něco jako velkou rekreační zónu nebo ráj, ve kterém se na věky ocitli. Mnozí z nich tu spokojeně tráví i tisíce let měřeno pozemským časem a promarní tak mnoho příležitostí. Mnoho je ale i těch, kteří po tom touží, takže počet čekajících dosti výrazně převyšuje počet možností, který je samozřejmě omezen počtem matek na Zemi a jejich přáním mít děti. Někdy ani na nějaké dlouho rozmýšlení se a vybírání místa není čas a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ovšem také ne každý se touží narodit proto, že by se chtěl nějak rozvíjet nebo, že by cítil nějaké závazky. Někteří chtějí jen ze zvědavosti, nových „zážitků“ nebo aby si něco dokázali sami sobě.
Někteří lidé se už ani inkarnovat nepotřebují, ale dělají to dobrovolně, aby pomohli lidstvu. Nebo se inkarnují již na jiné, vyspělejší planety v 5D realitách. Většina z nich se ale inkarnuje již na novou Zemi v 5D realitě. Něco jiného jsou ovšem temné zóny, kde jsou lidé doslova uvězněni svými negativními emocemi a myšlenkami. Ti na nějakou novou inkarnaci ani nemohou pomýšlet, dokud alespoň trochu nepřehodnotí svoje postoje. Někteří přichází na Zemi vůbec poprvé jako nováčci, protože „odpadli od Boha“ teprve nedávno. Někteří z nich přicházejí z jiných, ještě zaostalejších planet, než je Země, takže pokud získají povolení, mohou se inkarnovat na Zemi, co je pro ně docela zásadní a také rizikový krok. Protože na Zemi přicházejí ze zaostalejších světů, mohou jak udělat velký pokrok, tak i velmi snadno na Zemi zapadnout do osidel zla a zločinu.
A co zvířata na onom světě?
Také zvířata se tu nezdržují dlouho, neboť tady nemohou získat tolik potřebných zkušeností, jako ve fyzické rovině. Zvířata pobývají na onom světě jen krátce, asi deset až patnáct let podle pozemského času. Dělají tu to, co během života na fyzické úrovni. Na rozdíl od lidí, ale nepodléhají tolik zvykům z fyzického světa. Protože tu nepotřebují žrát ani spát, nedělají to. Mnozí lidé je i tady chovají jako své mazlíčky. Když pak přijde čas pro jejich novou inkarnaci, musí se s nimi jejich páníčkové rozloučit. Zanechají tu jen své staré astrální tělo, které se okamžitě rozpadne, vypaří a zmizí. Protože však zvířata nemají lidského, individualizovaného ducha, každé zvíře se inkarnuje do několika živočichů stejného druhu. Na nižších stupních vývoje do mnoha, na vyšších jen do dvou. Podle toho, kolik zkušeností ještě potřebuje získat, než se stane lidským duchem. Všechny druhy zvířat které existují, existují i tady, ale jen do druhé úrovně (pokud si někdo nevezme svého miláčka s sebou do vyšší úrovně). Úrovně pokročilejších lidských duchů a dévů neodpovídají jejich vývoji a neměli by tam co dělat.
A co děti?
Ani děti se na onom světě nezdržují dlouho a většina z nich se inkarnuje znovu na Zemi, pokud je příležitost. Mnoho lidí se ptá, zda děti vůbec jsou, když duch žádný věk nemá. To ale není tak docela pravda. Astrální tělo v sobě totiž nese úroveň dosaženého vědomí poslední inkarnace. Proto, když člověk zemře jako dítě, je dítětem stále. Nese s sebou stále úroveň vědomí poslední inkarnace, dokud se neinkarnuje znova. Pro děti tu existují speciální dětské říše, kde žijí ve společnosti skřítků, pohádkových bytostí se kterými si hrají, tet a chův. Mezi nimi je mnoho žen, které touží pracovat s dětmi, třeba proto, že to jejich zemřelo nebo žádné mít nemohli. Pokud dosáhnout potřebné kvalifikace, mohou o ně pečovat. Děti tu většinou nebydlí v nějakých ústavech, ale v přírodě, kde mají všichni svůj vlastní malý domeček a zahrádku, vše přizpůsobené jejich velikosti. Všechny tu jsou dokonale šťastné. Kromě toho se samozřejmě mohou setkávat i se svými rodiči, během jejich spánku. Jinak tu ale nerostou ve fyzickém slova smyslu, většinou se tu ani nezdržují dlouho a stejně jako zvířata se znovu brzy inkarnují.
A pokud se znovu neinkarnují?
Pak samozřejmě dospívají tady. Vzdělávání a školení tu probíhá podobně jako na Zemi, ale formou hry. Děti mají navíc předměty, které by na Zemi byli zbytečné a naopak, jiné věci, které se učí děti na Zemi tady odpadají. Nejen duševně, ale i fyzicky dospívají rychleji, takže jsou z nich brzy dospělí lidé, dokud nedosáhnou pro ně „ideálního věku“, protože na onom světě žádné stárnutí neexistuje, dále se vyvíjí už jen duševně, nikoli fyzicky.
Jsou tedy na onom světě vůbec staří lidé?
Fyzicky nikoliv. Všichni jsou u nás ve svém ideálním věku. Když tedy zemře o opustí Zemi starý člověk, omládne a velmi rychle se postupně vrátí znovu do svého ideálního věku, tedy obvykle kolem 20-30 let pozemského věku, to je individuální, jak se kdo cítí být starý. Vzhled tu přesně kopíruje myšlenku a duševní stav. Pokud se někdo cítil nejlépe v pokročilém věku, je v tomto věku i zde. Ideální stav je věc relativní a vztahuje se spíše na subjektivní duševní pocit. Mohou tu být teoreticky i děti, které nikdy nedospějí, ale to jsou všechno výjimky.
Existují u vás rodiny?
Nikdo se u nás nežení a nevdává, rodiny tu nemáme, všichni jsme jako jedna rodina. To ale opravdu nebrání tomu, abychom tu nepokračovali nebo dále nerozvíjeli partnerské vztahy mezi mužem a ženou založené na věrnosti. I kdy tyto svazky u nás nemají žádnou formální podobu, posvátné zůstávají a každý to respektuje. Nikdo tu ale nevychovává děti a nikdo si je nepořizuje. Nijak se nerozmnožujeme. Pro ty, kteří zemřou a přijdou k nám jako děti tu máme jak jsem řekl jejich vlastní říše, ve kterých o ně pečují kvalifikovaní vychovatelé a chůvy. Pokud tedy někdo vychovávat děti chce a touží po nich, všechny tu mohou být jeho. Nikoli ale ve způsobu nějakého vlastnictví a rodičovských práv.