Onen svět

Průvodce posmrtným životem a paralelními světy

Lidé a dévové dévové, víly, trpaslíci, víla, duch, dévické bytosti, permoníci, stvoření člověka, evoluce, životní síla, andělé, archandělé, duch svatý, stvořitel

Co znamená, že je člověk duch?

To, že je především duch. Pokud působí astrálních světech, má také astrální tělo (duši), které je nositelem vzhledu, emocí a pohlaví. Pokud působí ve fyzických světech, má navíc ještě druhé, tedy fyzické tělo. Duch obecně je ale nehmotná životní síla, kterou vyzařuje Bůh. V křesťanském pojetí „Duch Svatý“ či třetí jedinost Boha. Tato životní síla je ve svém zárodečném stavu latentní (bytostná) a nevědomá sama sebe. V pokročilém (individualizovaném) stádiu je již samostatnou a svobodnou duchovní bytostí mající svojí vlastní identitu či individualitu, která si uvědomuje sama sebe a je schopná myšlení (stává se nositelem myšlenky, tj. je inteligentní). Nejstarší a nejvyšší bytosti, archandělé, byly stvořeny okamžitě jako dokonalé bytosti, nižší duchovní bytosti jako andělé a lidé (stejně jako jejich fyzické tělo) prochází vývojem. Z hlediska času to ale stejně nic neznamená. Obojí je u Boha totiž jen jeden, stejně dlouhý okamžik. Sedm dní a sedm miliard let. U Boha, v duchovních světech, neexistuje žádný čas ani rozdíl mezi "hned" a"postupně".

A jak vznikl náš duch?

To je velmi složitá otázka a vlastně na ní nelze ani odpovědět. To by znamenalo vědět, kdo je to vlastně Bůh. Archandělé to vědí, ale my bychom to stejně nepochopili, protože náš stupeň vědomí nám to neumožňuje a nikdy umožňovat nebude. Představ si ale, že každá buňka ve tvém těle je samostatnou bytostí (a to také skutečně je). A všechny tyto buňky dohromady tvoří tvé tělo. Podobně je to i s Bohem. Každá stvořená bytost je jeho buňkou a dohromady tvoří Jeho. Proto se v Bibli říká, že všichni jsme údy jednoho těla. Na počátku, v zárodečném stádiu existuje duch v Bohu jako univerzální, všeobjímající duchovní síla. V křesťanství nazývaná jako zmíněný Duch Svatý. Tento duch má různou podobu, nejenže dává život, vše oživuje, život formuje a utváří, ale sám se vyvíjí – je to všechno jedno a totéž. V zárodku je vyzařovanou silou jednoho jediného celku, kterým je Bůh. Můžeme si ho představit jako zárodečnou sílu, která se skládá z X nevědomí spojených v jedno vědomí Boha.

Tato životní síla v sobě nese zárodky všech bytostí, které budou stvořeny, resp. které z ní povstanou. Vyvíjí se procesem, kterému říkáme sebeuvědomování, či individualizace. Zatímco na počátku po vyzáření je metavědomím, postupem času se začíná rozpadat a individualizovat podle formy svého působení. Jednotlivé rozpadlé části této síly se spojují a vytváří pokročilejší stádia vědomí – tak vznikají individuální síly této prasíly. Ty oživují nejdříve nejnižší bytosti a později vyšší, když se tato duchovní síla rozvine. Tyto síly se nadále rozpadají a individualizují. Na začátku tak jedna síla oživuje rostlinstvo, pak např. všechny mouchy jednoho druhu a na konci už třeba jen dva savce, jakmile dosáhne vyššího vědomí. Svůj vývoj skončí, jakmile tato duchovní síla dosáhne a získá vědomí sama sebe, jako oddělené a samostatné bytosti. Tak se zrodí lidský duch. Všechny bytosti blízko Boha splývají v jedno s Ním - tvoří jeden celek. Čím dále od Něj, tím dále mají i jedna ke druhé.

A kdy se ze zvířecího nevědomého stane vědomý lidský duch?

To nelze říci, to je individuální. Až si začne sama sebe uvědomovat jako bytost oddělenou od celku. Ale hlavně tehdy, když překoná strach člověka, který zvířecí říši prostupuje na všech úrovních. Zvíře na vyšším stupni vývoje, které je milováno, má velkou šanci, že se jednou stane duchem vědomým sama sebe. Člověk má velký vliv na všechno živé. Bohužel často zabraňuje ve vývoji nejen sobě, ale i zvířatům. Dévové, dokud se nestanou anděly, nemají zcela svobodnou vůli jako člověk a ani nevytváří karmu. Padlí andělé na zemi do hmoty nevstupují. V dobách Atlantidy se však mísili s lidskou rasou a na Zemi se rodily příšery, jak se zmiňuje i Bible - Synové Božští navštěvovali dcery lidské a smilnili s nimi. Dokonce ještě nedávno se tyto případy stávaly.

Takže tím vše končí?

Tím končí pouze proces zrození ducha. V tomto stadiu se už duch vyvíjí duchovně, tedy jako bytost vědomá sama sebe, své individuality a identity. Mohli bychom říci, že evoluce ducha byla skončena a začíná jeho involuce, tedy návrat zpět k Bohu. Na této cestě další vývoj ducha spočívá v tom, že duch se otvírá jiným duchům, učí se s nimi spolupracovat a spojovat. Cílem toho má být opětovné spojení a vytvoření jednoty, která se jako celek znovu navrátí ke svému Stvořiteli. Tentokrát ale jako rozvinutá a realizovaná síla tvořená samostatnými bytosti, které jsou individualitami a současně jedno. Naše já, našeho ducha neztrácíme, ale splyneme s celkem ze kterého jsme vyšli jako nevědomí. Vše je neustálý a věčný koloběh evoluce a involuce, jak ducha, tak hmoty. Takto se vlastně Bůh neustále zvětšuje a realizuje se skrze samostatné bytosti ze sebe sama. V každém člověku je tak odlesk Boha, jeho jiskra, která čeká na to, až se bude moci plně rozvinout a projevit. Dokonalý člověk je zároveň člověk a zároveň Bůh, jako byl Kristus. Bůh má mnoho podob a mnoho tváří, ale stále je to ta jedna jediná – On. Jakmile se stává součástí celku, stává se tímto celkem, tedy Bohem.

Takže stvoření ducha je vlastně podobné, jako stvoření hmoty?

Ano, dalo by se to tak říct. Na počátku vzniku hmoty byla jen horká mlha. Ta, jak postupně vychládala a rozplývala se, začaly se v ní tvořit sraženiny, ze kterých se staly mlhoviny, galaxie, hvězdy a planety. Mohli bychom to srovnat i se stvořením ducha. Na počátku byla tato mlhovina ducha a z ní jsme vznikly my – podobně jako ty planety.

Takže duchovní povahy je vlastně všechno?

Všechno je produktem Stvořitele (ať už přímo nebo nepřímo), vzniklé z jeho myšlenky. Všechny světy a bytosti. Rozdíl je pouze ve stádiu vývoje a v jejich určení. U stvořených bytostí existují ve vašem vesmíru dva rovnocenné druhy paralelní duchovní evoluce - lidská a dévická. Určení té lidské je stát se Božím obrazem, úkolem dévické je k tomu vytvářet podmínky. Jinými slovy dévické bytosti mají za úkol starat se o chod celého stvoření a pečovat o něj - na nižších stupni o přírodu. V lidské evoluci se vyvíjí (na Zemi od rostlin, nejnižších zvířat až po zvířata na nejvyšším stupni vývoje) lidští duchové. Jakmile se stanou individualitou - bytostí oddělenou od celku, získávají svobodnou vůli a vědomí sebe. Podobným vývojem prochází také evoluce dévická (konkrétně na Zemi od hmyzu, před ryby, ptáky až po elementály), která však ve vyšších stádiích vývoje pokračuje na Zemi mimo fyzické světy (přírodní bytosti, skřítkové, víly, mořské panny apod.). Na konci svého vývoje se tyto přírodní bytosti stávají anděly, které obývají jen duchovní světy. Stejně jako člověk, když dosáhne cíle svého vývoje. Zatímco člověk získává svobodnou vůli už v okamžiku, kdy se stane ze zvířete člověkem a uvědomí si sám sebe (což neznamená, že lidský duch se vyvíjí pouze ve zvířecích tělech), dévické bytosti až když se stanou anděly.

Takže člověk není jediným druhem myslící bytosti?

Nikoliv - jak jsem řekl, vedle lidské evoluce je tu také evoluce dévická. V našem vesmíru jiné druhy bytostí než lidé a dévové neexistují, jsou tu v podstatě jen tyto dvě evoluce. Když mluvíme o lidech, máme tím na mysli všechny bytosti humanoidního typu, z nichž lidé pozemského a příbuzeného typu jsou jen jedním z nich (lidský typ je jedním z "nejmodernějších" typů). Právě tak bytostí dévického typu je velmi mnoho, ba dokonce ještě daleko více, než humanoidních (více v sekci "Pozemšťanům").

Zmíním se o jednotlivých vývojových stádiích dévické evoluce. Také duch dévů se vyvíjí na Zemi ve zvířecích tělech, a to ve hmyzu, dále v ptácích, rybách a elementálech – nejsou to tedy zvířata v pravém slova smyslu (jejich maso je pro člověka také lépe stravitelné) - na Zemi probíhá jejich vývoj tedy jen na nižších úrovních přírodních duchů. Ryby se v závěrečném stádiu svého vývoje se inkarnují do těl elementálů. (To jsou velcí živočichové, kteří žijí v temnotách na dnech oceánů v obrovských hloubkách. Jsou jako plující skály. Nemají ale fyzické tělo, jen éterické). Ptáci se už neinkarnují a pokračují dál jako elementární, přírodní bytosti. Na jiných planetách mimo sluneční soustavu se vyvíjí i v jiných typech živočichů. Dévů je velmi mnoho druhů a ani je všechny neznáme, kolik mají podob. Vývoj jejich ducha sice začíná na fyzické rovni, ale odehrává se především na jemnohmotných, zatímco u lidí je soustředěn na živočišnou říši ve fyzické rovině. Proto dévové získávají svobodnou vůli později, než lidé a jejich vývoj není založen na mravním pokroku, nýbrž znalostech a dovednostech. Ne ale vždy, jsou samozřejmě i planety, ve kterých se fyzicky vyvíjejí také dévové.

Zatímco lidé se učí Boží lásce, dévové dokonalosti. Představ si třeba Boha jako šéfa, dévy jako správce a lidi jako hosty. Protože dévové nemají zpočátku zcela svobodnou vůli, nevytváří karmu, nechápou ani rozdíl mezi dobrem a zlem. Při komunikaci s nimi sice rozumí, ale často nechápou, mají úplně jinou mentalitu a způsob myšlení. Nakonec do světa lidí nijak nevstupují a většinou se s lidmi ani nestýkají. O lidský rod se zpočátku nezajímají. Teprve ve vyšších světech nachází s lidmi společnou řeč a dovedou spolupracovat. Do té doby je osudy člověka a lidstva, společenské otázky, otázky dobra a zla se jich vůbec nedotýkají a ani je nechápou. Nedovedou absolutně pochopit, jak různost názorů může u lidí vést ke konfliktům a dokonce válkám a připadají jim to směšné. U nich jsou zásadní pouze otázky přírody a jejího vývoje. Láska a porozumění, to jsou u nich věci tak samozřejmé, že by žádného déva ani nenapadlo o nich přemýšlet.

Takže duch člověka je něco jiného než druh déva?

Ne, duch je pouze jeden, žádné druhy duchů nejsou :-) Jde pouze o odlišný druh evoluce duchovní síly s ohledem na určení těchto bytosti, které jim Stvořitel dal. Pokud duchové dévů a lidí působí v duchovních světech - dosáhnou dokonalosti, není už mezi nimi rozdíl. Všichni se stávají anděly - Božími Syny. Je jedno, jestli se předtím vyvíjeli jako lidé nebo dévové. Andělé, lidé, zvířata, mimozemštané - všechny bytosti jsou ze stejného ducha. Mají různý vzhled, různé poslání a určení, prochází různým vývojem a jsou na různém stupni vývoje, ale všechny jsou duchovní, mají stejného ducha.

Můžeš mi o nich říci něco více o poslání dévů?

Dévové mají přesně rozdělené úkoly a každý z nich je určen pro jinou práci. Jsou vedeny anděly a staršími, vyvinutějšími dévy, kteří jsou jejich mistry. Tyto bytosti nejsou lidé, ani zvířata, ale dévové, kteří nepodléhají karmickým zákonům. Jednají sice často jako lidé nebo jsou jim dokonce podobní, ale nemají v hmotných úrovních zcela svobodnou vůli. Jsou to zahradníci, pěstitelé, ošetřovatelé, léčitelé přírody i lidských těl a duší. Materiální evoluci, vznik přírody, její vývoj, oživování přírody, vývoj člověka a živočišných druhů a rostlin, její vzhled a architekturu přírody, přírodní děje, to vše mají na starosti a vytváří oni. Příroda - to je jejich dílo vzniklé úsilím, prací a trvalou péčí miliard bytostí. Bez jejich úsilí bychom my lidé žili v šedivém prázdnu mezi kameny a nakonec, neměli bychom ani těla, která máme. Žádné poupě nevykvete, žádná rostlinka nevyroste sama od sebe. Ani tím, že její semínko zaléváš a pohnojíš. Tím se živou nestane. Jejich úkolem je starat se o vše, co existuje, o všechny životní síly a elementy hrubohmotných světů. Jsou to „zahradníci života“.

Dévických bytostí je mnoho druhů, podle toho, kterou oblast mají na starosti. Jedni se starají o vodu, moře, další o oheň, zemi, další o vzduch, rostliny… Můžeme je rozdělit podle základních přírodních elementů – ty co mají na starosti oheň (např. salamandři), vodu (nymfy, vodní víly, mořské panny), vítr (meluzíny), zemi (permoníci, zahradníci, lesní víly). Podle druhu jejich určení je možné je rozdělit i dále. Jakmile se vyvinou ze zvířat, stanou se přírodními duchy jako třeba skřítkové a později trpaslíci. Ti jsou dělníky vykonávající příkazy vyšších dévů. I když nevědí co je volný čas, zábava nebo nuda, rádi si hrají s dětmi. Tady i během pozemského života, protože děti je mohou vidět. Jinak jsou plně zaměstnaní svými úkoly. Jsou jako pilné včeličky. Jejich práce je jejich životem a nepřemýšlejí o tom, jestli je baví. Je pro ně samozřejmostí.

Jejich vyspělejší kolegové (jako víly, nymfy, a panny a jejich mužské protějšky pro které nemáme jména) jsou dévové - umělci. Mají na starosti vzhled stvoření, barevnost a hudbu. Dévové, kteří se zabývají hudbou, dovedou vytvářet nádherné a líbezné tóny. Svými vysokými hlasy, hudebními nástroji i pouhými myšlenkami. Ne ale pro svoji zábavu jako my, ale pro správný růst a vývoj přírody, která na ní reaguje. Neznají humor, vtip, zábavu a smích, přesto z nich vyzařuje vznešenost, láska a přátelství, zvláště mezi vílami a pannami. To jsou dévické bytosti na vyšší úrovni než přírodní duchové - podobný rozdíl jako u lidí mezi dělníky a umělci, ba ještě mnohem větší. Tito dévové působí (vyjma mladších přírodních duchů) působí jen na čtvrté jemnohmotné úrovni a nikdy se člověku nezjevují, ani s ním nevstupují v kontakt. Člověk s nimi sice v kontakt může vstoupit, ale komunikace s nimi nemá velký smysl. Ještě pokročilejší dévové mají pak na starosti fungování, evoluci a vývoj přírody. Jsou to vědci, které spolupracují také se svými lidskými kolegy. Dokonalí dévové - andělé jsou pak posly mezi člověkem a Stvořitelem, jsou jakýmisi vedoucími pracovníky a řiditeli celého stvoření.

Jak je to přesně s jejich vývojem?

Vývoj dévů se tomu lidskému podobá jen v tom, že prochází různými stádii vývoje ducha. Jinak se ale vyvíjí též svým určením. To je něco, co u lidí vůbec neexistuje. Člověk, když se vyvine v člověka je stále člověkem, zatímco u dévů se mění bytostně jako zvířata v živočišné říši. Tady ovšem na jemnohmotné úrovni a nikoli inkarnacemi. Protože v jejich případě nemluvíme o duchovním (morálním) vývoji, ale dovednostnem, probíhá zcela jinak. Nejlépe bychom to srovnali asi se žáky ve škole a třemi stupni školní docházky. Jakmile vyjdou základní školu a složí zkoušky na střední, postupují dál a pak na vysokou. U dévů je to podobné. Také u nich se konají jakési zkoušky pod vedením vyšších dévických bytostí. Když promují, změní se přírodní duch (např. trpaslík) v déva (např. ve vílu). Když pak slouží závěrečné zkoušky na nejvyšší úroveň, stane se andělem.

A jak dévové vypadají?

Dévové - skřítkové, víly, mořské panny vypadají podobně, jak je známe z pohádek, včetně šatů. Skřítkové jsou malí mužíčci vzhledem středního a staršího věku, víly jsou krásné, půvabné, vysoké, štíhlé, dlouhovlasé mladé dívky. I když dévové mohou obývat stejné astrální světy jako člověk, jejich těla se skládají z jemnější hmoty, která odpovídá jejich duševnímu stavu, neboť jejich duše, mentalita a uvažování se velmi liší od vašeho. Nemají zdaleka tak jasné obrysy a zvláště při pohybu se jeví velmi rozmazaně. Ovšem ani astrální tělo lidí, pokud jde o dočasně změněnou podobu, není tak konkrétní, jako fyzické - zvláště, kdy na něj zaměříš svoji pozornost, začne se rozplývat. Jako celek ho vidíš jasně, ale na detail dlouho nezaostříš. V případě dévů je to tak vždy. Oni nemají takové konkrétní myšlení jako lidé, proto ani jejich podoba nemá úplně pevné rysy.

Pokračovat