Jak to bylo úplně na počátku Stvoření?
To je trochu irelevantní otázka. Duch je totiž mimo časoprostor, je věčné bytí všeho ve všem a v jednom okamžiku, je to stálá přítomnost, ve které je již zrealizováno všechno, co bylo, je nebo teprve bude. Je to dokonalá plnost bytí. To znamená, že i ty jsi existoval vždy, od nepaměti. Okamžik stvoření není vlastně okamžikem vzniku tvojí bytosti, ale pouze momentem, kdy ses vydal na cestu. Lépe to vysvětlit opravdu nejde, jakkoli to řekneš, nebude to ono. Slovy se dají popisovat pouze skutečnosti, které souvisí s prostorem a časem.
Úplně na začátku Bůh stvořil bytosti sobě rovné, aby nebyl sám – prastvořené archanděly a dal jim svobodou vůli, která je nezávislá na jeho. Nařídil jim stvoření dále šířit a stát se tvůrci dalších bytostí a světů. Prostřednictvím nich pak stvořil dva druhy bytostí – dévické, aby se stali správci jeho stvoření a humanoidní, aby se staly obrazem jeho slávy. Těm dal už v okamžiku stvoření svobodou vůli. Když se všechny tyto bytosti stanou dokonalými, stanou se bytostmi, kterým říkáme andělé a kteří mohou dosáhnout stejné moci jako archandělé – dříve stvoření. Lidský duch je postupně stvořen z Ducha Svatého, vyzařování Boha, až si začíná uvědomovat sama sebe jako samostatnou bytost a získává vlastní individualitu.
Je dobré ještě zmínit, že Bůh neustále zdokonaluje sama sebe, neznamená to ale, že bys ještě nebyl dokonalý nebo že by to znamenalo nějaký vývoj odněkud někam, nebo že by Bůh opravdu rostl. To jsou jen příměry vyjadřující proces života a lásky, dávání a přijímání, proces sdílení. V něm je i celé to tajemství Božské trojjedinosti. Když hovoří o tom, že Bůh jsou tři osoby, ale současně to znamená, že je jen jedna, tak to je to samé. Neznamená to počet osob, ale tento proces.
O jaké bytosti jde ale v případě zvířat?
Ano, na ty určitě nemůžeme zapomenout, abychom mohli vysvětlit jak proces tvoření funguje. Při vysvětlení omylu Darwinovy teorie o vývoji druhů je asi nejlépe začít u zvířat, ze kterých se měl člověk vyvinout. Zvířata jsou nositeli ducha stejně jako člověk a jejich úkolem je dosáhnout vyššího stádia duchovního vývoje. Jsou nositeli duchovní síly, která má možnost se prostřednictvím hmotných světů vyvíjet, individualizovat a stát se postupně myslící identitou – bytostí, které si je vědoma sama sebe a má svobodnou vůli. Stejně tak to bylo i se vznikem pozemské rasy člověka, v procesu, ve kterém se od nejprimitivnějších zvířecích bytostí stal během evoluce inteligentní bytostí. Evoluce probíhá na materiální i duchovní úrovni a oboje spolu navzájem souvisí.
Zvířata nemají zcela svobodnou vůli, mají ale také duši a mohou vnímat podobně jako člověk (úměrně svým fyzickým smyslům) a mají dokonce kromě pudů a instinktů i emoce a pocity (savci na vyšším stupni). Vnímají, cítí, vědí, co musí udělat, pamatují si často lépe než člověk, cítí, když jim někdo ubližuje, má je rád nebo co jim kdo provedl a pamatují si velmi dobře své zkušenosti, ale nejsou schopni o tom přemýšlet. Berou to jako hotový fakt. Největší rozdíl mezi člověkem a zvířetem je, že zvířata nemají ještě zcela vyvinutou vlastní identitu, tj. neuvědomují si sami sebe. Podobně jako dítě, které se narodí. Nemohou tedy myslet a uvažovat. Jinými slovy také zvířata mají vědomí, které má určitý stupeň uvědomění si sebe sama, ale nedovedou ho analyzovat a interpretovat. Mezi zvířaty a lidmi je asi takový rozdíl ve vývoji, jako mezi lidmi a anděly – je tak pro představu…
Byl lidský duch člověk stvořen hned jako dokonalý nebo prošel vývojem?
To je opět irelevantní otázka. Co je to „hned“ a co je „vývoj“ a jeho délka? Takové pojmy v duchovním světě neexistují, vnímáte je jen vy. To, co je hned, může být u vás miliarda let. Duch je stvořen v nevědomém zárodečném stavu, vyzářením z Ducha svatého. Ducha, který vyzařují archandělé, kteří manifestují nejvyšší vědomí Boha. Archandělé nejsou v podstatě žádné stvořené bytosti, ale manifestace Boha. Stejně tak jako stvoření duchové, protože jsou však vyzářeni, nemají dosud vlastní vědomí. To ale získávají velmi záhy – to je vlastně onen okamžik, kdy získávají svobodnou vůli. Sice zůstávají i nadále v této jednotě, ale už se od ní mohou odloučit. V této době také dochází k pádu prvních „lidí“. Adam a Eva samozřejmě tehdy ještě lidmi nebyli, protože tělo neměli.
Takže ze zvířat se duch nevyvíjí?
Ano, je to jen jiný způsob vývoje a toho, jak se duch realizuje a získává svobodnou vůli. U Boha je toto také „hned“. Vy tento proces vidíte jako postup, ale jen proto, že se na něj díváte z vaší reality.
Ale pokud se vyvíjí ve zvířatech, tak to trvá mnohem déle, ne?
Ne, to je opravdu jen váš subjektivní pocit. Je to pouze způsob realizace ducha v časoprostoru. Čas ve skutečnosti neexistuje a není podmínkou, aby se v časoprostoru musel realizovat a vyvíjet. Časoprostor je jen nápad, myšlenka, koncept. Ve vyšší realitě ale žádný čas a postupy neexistují. Jedna vteřina je tady jako u vás milion let. To, co je u Boha okamžik, se může v nižších realitách jevit jako lineárně rozloženo, je to ale totéž. Nezáleží na tom, jestli je čas složený do jednoho bodu, nebo rozložený a natažený do přímky.
Je Darwinova teorie tedy mylná?
Podle Darwina se duch vyvinul z hmoty těla, tedy, že člověk vznik z primátů. Duch, tedy myšlenka však není produktem mozku. Mozek je pouze nástroj, hardware, který zpracování podněty, včetně myšlenek, pro účely těla, nic víc. Hmota nikdy nemůže vyprodukovat myšlenku. Jako umělá inteligence se může rozhodovat, dokonale simulovat a předstírat život, ale nikdy nemůže vyprodukovat ducha. Mozek, byť je to geniální nástroj, je bez ducha, který ho používá, jen mrtvá hmota. Darwinova ateistická teorie předpokládala, že žádný duch neexistuje, pouze hmota, která myslí a vytváří sama sebe a náhodou.
Darwin však objevil pravdu jen z části. Zaprvé tím, že zavrhl stvoření člověka, jako věčné, duchovní bytosti, jako bytosti, která má nesmrtelného ducha, který se nevyvíjí z hmoty a je na ní nezávislý (byl by to podobný případ, jako kdyby zákon v parlamentu vznikl sám od sebe, nikoli v hlavách poslanců). Za druhé se mýlil i v teorii materiální evoluce, neboť i ta podléhá plánu ducha. Ne tedy sama od sebe, evoluce je do jisté míry řízena a programována, podléhá programu, plánu, chceš-li a do jisté míry probíhá automaticky asi tak, jako když rozjedete setrvačník, jehož uvedení do běhu způsobilo tak silný impuls, že je prakticky věčný, pouze se usměrňuje a koriguje, pečuje se o něj jako o zahrádku, aby rostla správně a nezarostla plevelem. Nic není náhoda. Na počátku byl nápad, myšlenka, idea. Jako ve všem…
Jak tedy vznikl život?
Život je na každou planetu (kde jsou vhodné podmínky k evoluci) importován. Není to tedy vývoj od méně dokonalého k dokonalejšímu, jak to interpretoval Darwin – žádný automatický „vývoj druhů“ od méně dokonalých k dokonalejším neexistuje. Existuje pouze adaptace vysazených životních forem v novém prostředí a experimentování s nimi. Některé se mohou ujmout, jiné ne, další zaniknou, ale to není tím, že by nebyly dokonalé, pokud se nedokážou adaptovat na Zemi. Duchovní mistr něco vymyslí a hmota dělá to, že se jeho myšlence přizpůsobuje a realizuje ji ve hmotné podobě. Nějaký vývoj, který běží sám od sebe a sám vše automaticky zdokonaluje, to je opravdu velmi nevědecká představa. Tím spíše to, že mrtvá hmota oživila sama sebe. A to si říkají vědci, kteří vychází jen z logiky rozumu. Přitom jsou ochotni uvěřit něčemu, co se nevyskytuje ani v pohádkách, jen aby měli na čem rozvinout své hypotézy.
Vezmi si jako příklad okrasné květiny. Musíš mít dobrou zeminu, dostatek vláhy, vzduchu, sluníčka a musíš je v první řadě zasadit a dále o ně neustále pečovat. Samy od sebe ti zahrádku nezkrášlí. Vznik veškeré flóry a fauny včetně člověka je výsledek dlouhodobého úsilí a šlechtění, žádná náhoda by nestvořila cokoli živého, schopného samostatného života a reprodukce. Pouze velmi dobře nastavený a vymyšlený program.
Vědci sice říkají, že náhodný vnik života může být na Zemi zcela mimořádná věc, protože je „souhrou nekonečného množství náhod“. Ale i kdyby to mu tak bylo, musel by toto nekonečné množství náhod někdo zorganizovat. Chaos se sám zorganizovat a dále sám sebe organizovat, zlepšovat se, vyvíjet a reprodukovat nedokáže. Ani tou sebevětší náhodou ne. Chaos dokáže zorganizovat pouze nějaká inteligence, pokud má nápad a plán, jak to udělat a dostatečné dovednosti, aby to dokázala. Na to, aby se dům postavil sám od sebe, by bylo potřeba mnohem méně náhod, než na vznik živé bytosti. A přece, slyšeli jste už někdy o nějakém případu, že by se nějaký dům náhodou sám pro někoho postavil? Můžete mu připravit materiál, pozemek a ty nejvhodnější podmínky, ale stejně se nepohne.
A jak to, že se vylíhnou červy ze zkažené konzervy?
Kdyby v konzervě nebyl biologický materiál z něčeho, co bylo živé a do jisté míry stále jen, protože v něm dále přežívají mikroskopičtí tvorové, vzniknout by samozřejmě nemohly. Nějaké podhoubí života už tu musí být předem, samotné, byť sebevhodnější, dokonalé a ideální podmínky pro život ke vzniku života určitě nestačí. Maso je biologický materiál, také na shnilém dřevě se udělá plíseň, ze země vyrostou houby, stromy a ze stromů plody… Tento materiál je součástí vytvořené ekosféry, do které tato forma života již byla zasazena. Není to něco z ničeho, ani vývoj k něčemu. Je to přirozený projev proměny životní formy.
Ale Darwin učil, že evoluce je založena na přežití lepšího a silnějšího…
Na fyzické úrovni jde vždy o přežití silnějšího. To ale není žádný motor evoluce, nebo to, na čem je založena. Je to důsledek vývoje ve světě, kde je nutná obživa masem jiných zvířat, kde jeden zabíjí druhého proto, aby sám přežil. Když nebude lidstvo po mnoho generací používat například jeden prst, pak časem sám od sebe zanikne. Podobně jako ocas, který už člověk nemá. Co by s ním dnes dělal? Stejně zakrní i mozek, když ho nebudeš používat a cvičit. A dokonce celkem rychle. Je to jen neustálé přizpůsobování se novým požadavkům ducha, který se vyvíjí. Ani vy sami nemusíte za milion let vůbec vypadat tak, jako dnes. Rozvíjí se to, co je aktuálně třeba, co se nepoužívá, zakrňuje a mizí. Ve hmotě i v oblasti ducha.
Nelze tedy říci, že všechny zvířecí druhy byly kdysi dávno méně dokonalé, než jsou teď a že se vyvinuly. Ony se nevyvinuly, ale přizpůsobily. Nelze totiž dobře srovnávat to co bylo s tím, co je. Tehdy platily nejen jiné podmínky, ale i jiné principy. Tehdejší formy života byly jen přesně přizpůsobeny tehdejším podmínkám. Není to tedy žádný pokrok vpřed, žádná evoluce. Jediné co se vyvíjí je duch. Ale ani s tímto vývojem nepřichází tělesné změny, jak si můžete myslet. Pokud se totiž duch dostatečně vyvine, pokračuje dále v jiném, pro něho vhodnějším živočišném druhu. Pokud vidíte pravěká zvířata jako nestvůry, je do důsledkem jejich duchovní mutace a degenerace. Tato zvířata nejsou žádnými božími tvory, ale mutanty, obraz zkázy, genetických manipulací, poškozených a silně narušených ekosystémů. Tato zvířata se do těchto forem vůbec nevyvinula, jak se domníváte, ale právě naopak do nich degenerovala. Jejich potomky můžete ve světě nalézt i dnes. Je až neuvěřitelné, jak se vaše věda tak dlouho, až dodnes, drží Darwinovy teorie. Domnívá se, jak je vyspělá, ale přitom v této oblasti neudělala žádný pokrok a vychází z představ více, než sto let starých, které měly být už dávno překonány.
Takže vlastně mezi stvořením a evolucí není rozpor…
Do jisté míry ne. Evoluce ale není vývoj téže struktury. Je to proces vedoucí k zániku staré a jejímu nahrazení novou formou. Tedy nikoli vývoj toho samého, ale neustále transformace ve vyšší formy bytí. Člověk nebyl stvořen najednou jako hotová bytost i s tělem či dokonce doslovně během sedmi dní. Jako duch i jako člověk, tělesná bytost se vyvíjel miliony let.Evoluce ale neprobíhá zcela sama od sebe.
Řídí stvořitel evoluci tedy přímo nebo k tomu někoho pověřil?
Ne, neřídí jí přímo, ale prostřednictvím jiných bytostí, kteří jsou vykonavateli jeho vůle. Od Stvořitele pochází myšlenka, nápad, inteligentní princip, duch, který se dále realizuje v jiných bytostech, prostřednictvím nichž Stvořitel plsobí a jedná. Proto také stvořil tolik bytostí, aby se sami mohli podílet na jeho práci. Jinak by to asi nedělal, řídil by všechno On a všichni ostatní by se jen dívali a odpočívali. Můžeme je nazvat třeba architekty, inženýry, staviteli, pečovateli, zahradníky, oživovateli, výtvarníky, umělce, ti všichni mají na starosti vesmír, jeho vývoj a život v něm. Na nejvyšších řídících stupních jsou andělé, kteří mohou vytvářet a ovlivňovat reality, vytvářet energetické struktury hmoty, hvězdy, planety, různé struktury bytí a stavů, rozměry časoprostoru, programy DNA a mnoho jiných základních stavebních principů.
Nic není náhodné, ani to jaké barvy bude mít ten který pták, ryba nebo motýl. Vesmír a svět byl stvořen, nic nevzniklo samo od sebe. Všechno je následek nějaké příčiny, tato příčina zase jiné, až k první prapříčině všeho, kterým je Stvořitel. Kromě toho, všechny přírodní procesy viditelné, i neviditelné, jsou neustále řízeny, pod nepřetržitým dohledem. Včetně člověka, kterému je však ponechána svobodná vůle, byť je značně omezená temnými silami. Vytvoření života na nějaké planetě není nic jednoduchého. Je to práce hodna pouze největších mistrů, kteří se tím zabývají. Na počátku je nápad, musíte vymýšlet postupy, odkud vezmete materiál, jak nastavíte parametry, aby život fungovat, neustále testujete jejich nastavení, aby se ujal a byl soběstačný bez vašich dalších zásahů, aby reprodukoval sám sebe atd. Nastavení všech paramentrů tak, aby do sebe dokonale zapadali, to je nesmírně složité. Každý život je mistrovské dílo.
Co je stáří duše, prý jsou staré duše moudřejší…
Duch samozřejmě nestárne, to je relativní pojem a v duchovním světě čas neexistuje. Určitou jednotkou může být počet lidských životů, i když ty mohou být také různě dlouhé. To ale rozhodně není známkou moudrosti a duchovní vyspělosti, naopak. Pokud člověk ke svému vývoji potřeboval stovky tisíc životů, je to znak jeho stagnace a pomalého vývoje. Ti „nejstarší“ mají za sebou až 1 100 tisíc lidských životů na Zemi a jiných planetách, průměrný člověk asi 400 tisíc. Každá člověk se však, ještě než se z něj vyvine lidský duch, rozvíjí na nižších úrovních flóry a fauny, což je nejméně osm milionů životů. Jak vidíš, drtivá většina lidí vůbec nejsou svým původem ani pozemšťany, ale přišli na Zemi postupně z jiných světů.
Takže stvoření světa za šest dní je jen legenda.
Do určité míry ano, je to hlavně symbol. Jak dlouhý je den u Boha? Jeho délka je neměřitelná. Stačí už jen to, že úplně jinak je dlouhý den na různých planetách, natož v jiných realitách. Ve vyšších světech existuje jen věčnost, žádný čas. Tato legenda chce říct jen to, že svět by stvořen postupnými kroky, tedy tak, jak se jeví ve světě času a tedy člověku. Legenda o stvoření člověka jen říká, že svět stvořil Bůh, nestvořil ho najednou, ale postupným evolučním vývojem, na jehož konci je člověk. Bible říká v podstatě totéž, co věda. Je ale nesmysl snažit se vědecky vysvětlit vše, jen proto, že vědec věří, že fyzikální a chemické zákony v nějaké formě platí vždy a všude. Totéž délka života stovky let u patriarchů. Mnozí si myslí, že je to nesmysl nebo nějaký obraz jen proto, že vychází z předpokladu, že tehdejší fyzikální zákony měly stejnou platnost jako dnes. Vaše věda je velice omezená a strnulá, vychází se určitých šablon a konstant, které pokládá za dané, protože nemůže fyzicky dokázat skutečnosti, které nemůže svými nástroji změřit. Změřit může ovšem jen velmi malou část spektra. Podobné je to například i s faktem, kterým vědci předpokládají, že život ve vesmíru může existovat jen tam, kde je vzduch a voda. To je podobné jako věřit tomu, že to, co nemohu vnímat, slyšet a vidět nebo změřit přístroji, tak nemůže existovat.
Existují chyby v evoluci?
Dévové, kteří řídí materiální evoluci nejsou dokonalé a neomylné bytosti. Ne každý dév je anděl, stejně jako ne každý člověk je Božím Synem, jako Kristus. Někdy probíhá i způsobem pokus-omyl. A také mistr tesař se utne, jak se říká. Také Satan se snaží do procesu tvoření neustále zasahovat a přizpůsobovat ho ke svému obrazu. Pokud se ukáže, že je nějaký druh slepou a dále neživotaschopnou linií, vyhyne nebo je vyhuben. Každý hmotný svět má zcela jiné, specifické podmínky a těm je třeba vše podřídit, aby tu život mohl vzniknout a existovat. Tak byl vyhuben i Ichtiosaurus nebo dinosauři, kteří byli výsledkem dost nešťastných genetických manipulací, až zmutovaly. Nakonec tedy zvítězila na Zemi evoluce savců, na které byla založena evoluce člověka. Ale ani ta nezůstala ušetřena snah Satana a jeho padlých andělů, jak se o tom zmiňuje i Bible v Genesis. Genetické pokusy pokračovaly i na savcích, až vznikali noví mutanti a kříženci člověka, padlých andělů a zvířat. Tento starý svět sice již dávno zanikl, ale pozemský člověk dodnes nese stopy těchto manipulací a nemůže své tělo používat na 100%. Ve skutečnosti je mrzákem.
Takto se život tvoří jen na fyzických úrovních?
Ne, na všech. Život tvoří myšlenka, myšlenka je život. Pouze ho realizuje. Na všech úrovních. Podle úrovně tomu odpovídá i způsob realizace. Nejtěžší je vytvářet životní formy na hmotných úrovních a zvláště pak na těch nejnižších hmotných – tedy fyzických, jako je váš svět. Nejjednodušší je to naopak na astrálních úrovních onoho světa, kde je hmota snadno tvarovatelná myšlenkou a hlavně, je věčná, nepodléhá zkáze a žádným omezením. Ale o tom si povíme až někdy příště.